Přijímačky nanečisto: Co bude podle lektorky u ostrých přijímaček z češtiny

Zatímco matematiky se žáci děsí už z principu, k češtině děti přistupují s větším sebevědomím. Jenže Cermat svými cvičnými testy opět dokázal, že k úspěchu u přijímacích zkoušek nestačí jen umět mluvit a psát bez hrubek. Testy opět byly prověrkou teoretické mluvnice, pozornosti a odolnosti vůči časovému stresu. Lektorka Dana Vágnerová rozebrala několik úloh a odhadla, co by se mohlo v dubnu v ostrých testech objevit.

Hned na začátku testu byla zadána zdánlivě jednoduchá úloha typu „najdi chybu“. Úkolem bylo posoudit pravdivost tvrzení o jejich pravopisné správnosti. Zatímco druhá věta o portugalských mořeplavcích z 15. století byla naprosto v pořádku, hned ta první skrývala běžně přehlíženou chybu: „osamněle“. „Z neznámého důvodu toto slovo dětem evokuje slova jako ‚pomněnka‘ nebo ‚vzpomněl‘,“ upozorňuje Vágnerová na častý optický klam. „Jenže když si slovo rozeberete na kořen, zjistíte, že pochází od slova ‚sám‘. Není tam tedy žádné opodstatnění psát ‚mn‘. Správný tvar je osaměle.“

Pátá úloha zkušebního testu vypadá na první pohled jako podivný matematický vzorec. Deváťáci dostali naservírovaná tři poměrně košatá souvětí a jejich úkolem bylo přiřadit k nim správné grafické schéma skrývající se pod písmeny A až E. Ve schématech se pracovalo se zkratkami VH (věta hlavní) a VV (věta vedlejší). Podle Vágnerové v těchto úlohách děti zbytečně zmatkují, ačkoliv jde o docela mechanickou a logickou záležitost. Základem úspěchu je zkrátka vzít do ruky tužku, podtrhat si všechna slovesa a zakroužkovat spojky.

Vezměme si první větu: „Protože nemá rád velká vedra, navrhnul letos rodičům, aby se v létě jelo na hory místo k moři.“. Spojka „protože“ hned na začátku neomylně hlásí, že začínáme větou vedlejší. Následuje „navrhnul letos rodičům“, což je pevný středobod souvětí, na kterém to celé stojí – věta hlavní. A konec obstarává spojka „aby“ uvozující další větu vedlejší. Správné schéma pro větu 5.1 je tedy VV – VH – VV, což odpovídá písmenu C.

Druhé souvětí začínalo lstivě: „Když nám rodiče oznámili, že se v létě pojede na hory místo k moři, kromě mé sestry se všichni radovali.“. Tady se testovalo, zda žáci poznají dvě vedlejší věty za sebou. „Když“ a „že“ jsou jasnou ukázkou závislosti, takže tu máme dvě VV, načež celou myšlenku uzavírá věta hlavní o radující se rodině. Pro úkol 5.2 tak platí schéma VV – VV – VH, tedy možnost A.

Poslední věta „Už několik let v létě jezdíme k moři, ačkoli rodičům stále ukazuju články, v nichž je doporučován pobyt na horách.“ začíná hlavní větou bez jakékoliv spojky. Následuje spojka „ačkoli“ (věta vedlejší) a vztažné zájmeno „v nichž“ (další věta vedlejší). Pro větu 5.3 proto hledáme vzorec VH – VV – VV, který sedí na písmeno E.

„Pokud si deváťák nedá tu práci, aby si označil přísudky a spojovací výrazy, bude schémata jen tak naslepo střílet od boku. A to se u testů hrubě nevyplácí,“ varuje Vágnerová.

Významové poměry mezi větami hlavními se děti biflují celou osmou a devátou třídu. V šestnácté úloze museli žáci doplnit vynechané místo do věty: „Libor se neumí ani s nikým pohádat, *****.“. Zadání striktně vyžadovalo vybrat takovou možnost, aby byl větný celek gramaticky správný a současně se v něm uplatnil takzvaný stupňovací poměr.

Na výběr byla čtyři docela podobně znějící pokračování. Možnosti C a D začínaly výrazem „načež“. Ten ovšem vyjadřuje spíše časovou následnost nebo důsledek, nikoliv stupňování. Stupňovací poměr, tedy situaci, kdy druhá věta posiluje nebo umocňuje význam té první, neomylně značí spojovací výraz „natož“. Zbývaly nám tedy už jen možnosti A a B.

A zatímco varianta A nabízela správné znění „natož aby se s někým popral“, béčko lákalo na nesmyslný tvar „natož aby se s někým poprat“. Správná je tedy jednoznačně možnost A.

„Tady autoři nádherně spojili dvě věci dohromady. Žák musí nejprve vylovit z paměti, jaká spojka vlastně vytváří stupňovací poměr, a pak ještě dávat dobrý pozor na to, aby do testu nezakřížkoval větu s úplně rozbitou větnou vazbou. V časovém stresu mají děti tendenci číst jen ta první slova a konec věty už očima jen prolétnou,“ dodává zkušená lektorka.

Korektorský text je už nedílnou součástí přijímaček a ve cvičných testech se objevil v osmnácté úloze. V příběhu o nakladatelství a knížkách museli deváťáci najít a vypsat celkem čtyři pravopisné chyby. Kdo četl skutečně pečlivě, musel odhalit tyto čtyři: slovo „protagonysta“ (správně protagonista), ve slově „stejnojmená“ (správně stejnojmenná), u „obědnala“ (správně objednala) a konečně sloveso „zkrývá“ (správně skrývá).

„Naše oči jsou naučené číst slova jako celistvé obrazy, což je při hledání chyb obrovská nevýhoda. Když dítě navíc cítí, že mu ubíhá drahocenný čas, hlava ty chybějící hlásky prostě automaticky doplňuje,“ popisuje Vágnerová. Její osvědčený lektorský tip zní jasně: pokud máte v textu hledat hrubky, čtěte si ho pro sebe tužkou slovo od slova odzadu.

Celý test zakončila rozsáhlá třicátá úloha, která prověřila orientaci ve stylistice. Zadání poskytlo čtyři teoretické definice – pleonasmus, vulgarismus, eufemismus a ironii – a úkolem bylo přiřadit k nim příslušná souvětí z nabídky A až F.

Jaké bylo správné párování?

„U této úlohy se krásně ukazuje, že znalost teorie zkrátka nestačí. Žáci museli literární pojmy umět s citem identifikovat v přirozené větě. A právě ironie dělá teenagerům v psaném textu často obrovské problémy, protože nemají k dispozici varovný tón hlasu mluvčího,“ komentuje záludnost příkladu lektorka.

Pokud vaše dítě ve cvičném testu trochu zmatkovalo, svět se rozhodně nebortí. Lektorka odhaduje, že v ostrém kole autoři pravděpodobně lehce uberou na stylistice, ale o to více šlápnou do větných rozborů. „Děti si musí být naprosto jisté určováním větných členů, obzvlášť rozdílem mezi přívlastkem shodným a neshodným. Zároveň očekávám tradiční otázky na určování druhů vedlejších vět,“ varuje závěrem Vágnerová a dodává, že nejdůležitější zbraní v den D bude klidný dech a obyčejná propiska, kterou si žáci budou v zadání podtrhávat ta nejdůležitější slova.

Dále si můžete přečíst, co potrápilo děti v přijímačkách nanečisto z matematiky.