Článek
Bavme se o Evropě. V Česku je jedna z nejdelších mateřských, potažmo rodičovských dovolených. A to není správné. Je mi naprosto jasné, že mě teď nebohé matky, masírované okolím a knihami o objímání, utlučou, ale je mnoho hledisek, ze kterých to prostě nedává smysl. Pojďme se na ně podívat.
1. Dobro dítěte. První věc, kterou zastánci dlouhé rodičovské zmiňují, je, že jde přece o dobro dítěte. To je ovšem věc zcela nepodložená fakty. V zemích, kde jdou mámy zpět do práce už třeba po půl roce od porodu, rozhodně není více lidí trpících depresí, není tam méně špičkových vědců ani skvělých sportovců, není tam více sebevražd nebo rozpadnutých rodin. Děti, které tam vyrůstají nejsou hloupější, méně vzdělané, méně šťastné, nemají méně příležitostí. Často je to právě naopak. Na naprosté většině dětí tedy zážitek výchovy v jeslích nezanechá negativní stopu.
2. Dobro matky, otce, či rodiny. Samozřejmě, dalším argumentem bývá, že pro rodinu je lepší, je-li matka doma a s miminkem se tak rodina může delší dobu sžívat. Ani toto samozřejmě není pravda. Nesžívají se totiž jen rodiče s dítětem, ale i dítě s rodiči. S narozením potomka se sice spousta věcí mění, ale pro pokoj a štěstí dětské duše je naprosto zásadní, aby byli v pohodě především jeho rodiče. Pro mnoho dětí je proto lepší, když místo toho, aby máma nebo táta od rána do večera lítali jak hadr na holi a večer na dítě z frustrace křičeli nebo ho v zoufalství posadili před televizi, svěří jeho péči na část dne profesionálům a svůj čas s ním pak stráví v klidu a smysluplně. Stejně jako jinde, není to jen o kvantitě, ale i kvalitě. Nehledě na tu méně šťastnou část dětí, pro které je rodinné prostředí vyloženě toxické a jejichž rodiče patří často k těm, kteří si soukromé jesle opravdu nemohou dovolit.
3. Ekonomická stránka věci. V zemi, kde se řeší úsporné balíčky na lecjakou blbost, je naprosto do očí bijící, že přibližně polovinu populace v produktivním věku vyloučíme z práce na cca 3-6 let. V tomto kontextu je úplně jedno, jestli bude mateřská o 50 tisíc víc. S průměrným platem odvede za tři roky člověk do systému něco přes 750 000. Člověk na mateřské z něj naopak 350 000 vyvede. Jenže ve finále je ztráta samozřejmě daleko větší, protože co si budeme nalhávat, pokud je někdo tři roky mimo, nedostane po návratu stejný plat jako někdo, kdo tři roky na stejné pozici pracoval. Nebylo by to ani logické, ani fér. Jenže ten, co šel na rodičovskou, bude mít životopis s dírou. Už napořád.
Jsem žena. Žena která studovala vysokou školu a pak ještě doktorát. Nelituji toho, i díky tomu mám práci, která mě naplňuje a baví, do které se těším. Mám menší plat než můj manžel. Je to logické a správné, neboť díky delšímu studiu pracuji kratší dobu než on – u doktorátu jsem nepracovala na plný úvazek, kdo to zvládne, klobouk dolů. Nestěžuji si však na délku studia ani na plat. Takovou práci jsem chtěla a její výběr byl mojí volbou.
Jenže to ostatní už má volba není. Proto mě neuvěřitelně štve ignorantství (nejen) tohoto státu vůči lidem, jako jsem já.
Protože jsem dlouho studovala, nastoupila jsem do práce na plný úvazek později, než je běžné. Musím tedy pracovat do vyššího věku. A místo abych dostala stejnou příležitost, jako ženy jinde v Evropě, např. ve Francii nebo v Belgii, kde mohou dát dítě do kvalitních státních jeslí, mám dvě možnosti. Buď obětovat přibližně polovinu svého platu a dát dítě do soukromého zařízení, nebo na tři roky opustit práci, kde mě každý, kdo na rodičovskou nepůjde, rychle profesně předběhne.
S určitostí však vím, že jedna z věcí, které opravdu vůbec nechci, je delší rodičák, jak hlásá nadpis onoho článku v úvodu. Ten se mimochodem opírá o „výzkum“ se vzorkem tří žen, kde by dvě z nich tuto možnost uvítaly.
Takže, milý státe, nech si mé peníze, které ti odvádím na daních, nech si hloupé kecy, jak chci být s dítětem doma a jak je to pro něj dobré. Nech mě v klidu pracovat a dej mi možnost umístit dítě do kvalitních jeslí, které mi neseberou polovinu platu. Bude to výhodnější pro nás všechny. A klidně dávej na výběr, kdo preferuje tři roky doma, ať je to jeho dobrovolná volba. Ne chladný kalkul, jestli mu jeho plat pokryje soukromé jesle nebo chůvu. Jestli si dítě může dovolit, aniž by dramaticky klesla jeho životní úroveň.
Diskuze, zda zpoplatnit vysoké školství, je bezpředmětná v situaci, kdy jsme nuceni platit za školu ročním dětem. Vysokoškolák může na brigádu, mimino si ale na plíny nevydělá. Ani částečně ne.
Zdroj:
