Článek
Nalijme si čistého vína (či raději vody) a přiznejme si, že většina lidí se k nadváze a obezitě prostě projí/propije. Obezita je onemocnění, které ale v naprosté většině případů není geneticky dané, ale které si člověk prostě způsobí svým nezdravým životním stylem. Zákon zachování energie prostě funguje, a i když někdo spaluje kalorie efektivněji a někdo méně (ano, je v tom jistá nespravedlnost), lidí, kteří jedí smažené po kilech a stejně netloustnou, opravdu moc nebude. Být tlustý se spousta lidí učí napodobováním chování ostatních lidí, bohužel často v rodině. Potravinářská lobby sice v tomto hraje důležitou úlohu, ale zodpovědný je každý především sám za sebe a za své děti. To, že někteří rodiče své děti nechají projíst se až k obezitě, je forma týrání, neboť svým zlým nakládáním ohrožují zdraví dítěte nebo jeho vývoj.
Není normální být tlustý, není to zdravé ani příjemné, a ač jsem daleka toho tlusté lidi pranýřovat, není OK říkat, že to je v pořádku. Není. BMI norma je u průměrného člověka široká okolo 15 kg, což už je celkem hodně. Vejdou se do ní štíhlé typy se subtilní postavou i pořádní chlapi, co ten knedlík navíc schovají mezi svaly.
Léčba nadváhy či obezity není jen o zdravém jídle a pohybu, protože v první řadě si člověk musí uvědomit, že něco není v pořádku, že něco dělá špatně, že není spokojený. A to je opravdu hodně těžká věc. Bez legrace. Samotné mi trvalo roky, než jsem si to dokázala přiznat. Ale zdravá strava a pohyb je lék. Bohužel, jeho aplikace je poněkud náročnější než u nosních kapek, takže se na to většina lidí prostě vykašle. Vždyť ono to na první pohled nebolí, není to zas tak hrozné a schovat se za tvrzení, že ostatním prostě příroda dala do vínku štíhlé tělo je tak jednoduché. Nedala. To, že si váš kamarád dá jednou za čas tři piva a řízek, a je pořád štíhlý, není obvykle dáno přírodou, ale tím, že když s vámi není v hospodě, má k večeři kuře s rýží a brokolicí, které zapije čajem nebo vodou.
Stejně tak stěžovat si, že židle má obvykle nosnost do 120 kg, je naprosto iracionální, pokud si uvědomíme, jakou nosnost mají třeba lidská kolena nebo kyčle. Problém vážně není v tom, že stroje v posilovně nejsou vyrobené pro lidi s nadváhou či obezitou. Kdo chce, hledá důvody, kdo nechce, hledá způsoby. Podložka na cvičení má nosnost neomezenou a většině lidí stačí cvičit s vahou vlastního těla. A že jsou obézní lidé odmítáni v nemocnicích asi také nebude tím, že by neměli operační stůl s potřebnou nosností, ale spíše kvůli tomu, že chirurgický zákrok by byl pro jejich tělo, už tak zhuntované nezdravým životním stylem, mimořádně obtížný. Nejsem lékař, ale asi je rozdíl mezi operací dobře přístupného a jinak zdravého orgánu, a orgánu schovaného pod vrstvami tuku, které se usazují kolem i uvnitř něj.
Měli by obézní platit vyšší pojištění? Ano. Stejně jako kuřáci, alkoholici a další závislí lidé, ale v první řadě by měli dostat odpovídající odbornou pomoc. Státu by se to vyplatilo. Měli by mít nárok na konzultace jídelníčku s nutričním terapeutem, psychologickou pomoc, případně i na základní pomůcky k hubnutí, pokud si je nemohou dovolit. Ale pokud na to všechno kašlou, proč by člověk, který si za svůj stav může sám, měl brát více peněz ze systému, do kterého všichni přispíváme a kterému hrozí v nejbližší době kolaps? Diabetik 1. typu se s onemocením či jeho predispozicí narodí, a i když bude chroupat jednu mrkev za druhou, nic s tím neudělá. Prostě za to nemůže a zaslouží si pomoc. Jenže člověk, který se celý život přejídal a choval se nezodpovědně, to prostě ovlivnit mohl. Když způsobíte nehodu pod vlivem alkoholu, dostanete také vyšší trest než někdo, komu i přes pravidlenou kontrolu selhaly brzdy.
Zajímavý je také častý argument, že zdravá strava je výsadou bohatých. Není. Fazole prostě nejsou dražší než párky, tofu není dražší než maso, zelenina nejsou jenom rajčata za 150 Kč za kilo, ale třeba i mrkev nebo zelí. Domácí buchta je levnější než ultrazpracovaná tatranka a zdravě se najíst dokáže i člověk ve spěchu. Brambory s tvarohem jsou hotové za pár minut, okurku nebo banán sníte stejně rychle jako sladkou tyčinku, otevřít bílý jogurt je stejně rychlé jako pudinkový dezert. Argumentovat tím, že si spousta lidí myslí, že kupované cerálie jsou zdravé, je absurdní, každá potravina má na sobě jednoduchou tabulku s obsahem kalorií a základních živin. Neznalost neomlouvá, když někoho zavraždím, také půjdu sedět, i když budu tvrdit, že jsem nevěděla, že se to nesmí. A pokud na ultrazpracovaných potravinách může vzniknout závislost, co třeba je zdanit stejně jako alkohol nebo cigarety? Já bych byla jednoznačně pro, colu k životu nepotřebuji, naopak bych uvítala snížení daně na zdravé a organické jídlo.
Zhubnout není jednoduché. Je to těžké a spousta lidí to bez pomoci nezvládne. Já to taky nezvládla. Našla jsem si nutriční terapeutku, přiznala jsem si, že nejsem spokojená a postupně jsem se naučila jíst zdravě tak, aby to bylo relativně levné a rychlé. Ale to, že spousta lidí dělá něco špatně, neznamená, že bychom jejich chybu měli začít normalizovat. Naopak. Měli bychom na ni upozorňovat a snažit se jim pomoct. Neodsuzovat, ale hledat, kde je problém a jak ho řešit. A to nejen u hubnutí.
