Šestý smrtelný hřích a naše doba. Kdo a co za to může?

Souhlasíte s výše uvedeným tvrzením? Ať už ano nebo ne, jde o tvrzení velmi časté. Je to podobné, jako bychom tvrdili, že homosexualita není nemoc. Dlouho tak na ni bylo nahlíženo a byla vnímána jen jako porucha chování, jako nestřídmost v sexuálních vztazích, jako přílišná touha experimentovat a někdy i na sebe upozorňovat. Tak jako homosexualita není poruchou chování, není jí ani obezita. Nejde jen o nedostatek vůle a přílišnou „žravost“. Problém je mnohem složitější. Bohužel mnoho lékařů se dodnes na obezitu jako na nemoc nedívá.

Být obézní nebo prostě jen mít nadváhu, není nic příjemného. Zdravotnický personál se k takovým pacientům většinou nechová zrovna vstřícně. Lidé se za takovým člověkem otáčejí, zejména pokud je jeho váha nad 120 kilogramů. Taková pozornost není něco, po čem by obézní toužili.

Přitom paradoxně, obézních lékařů, nebo těch alespoň s nadváhou, také není po naší zemi zrovna málo. Při komunikaci s obézním pacientem pak bývá nejhorší hubený lékař, který je navíc sportovec. Takový si často myslí, že se stačí jen hýbat a dodržovat střídmé stravování, aby šla váha snadno dolů. To je však největší mýtus ze všech, říká ve svém podcastu obezitolog Evžen Machytka.

Nadváhou a obezitou trpí v roce 2023 v ČR už 66 % lidí a lékaři tvrdí, že bude hůř. Extrémně obézních je v tuto chvíli v Česku přes 150 tisíc lidí, tzn. že jejich BMI (Body Mass Index) je nad 40. Opravdu jsou všichni tito lidé jen neukáznění jedlíci?

Ti, kterým příroda nadělila do vínku štíhlé tělo, nejspíše nikdy obézním neporozumí. Stačí se jen dívat kolem sebe. Extrémních případů jedinců, kteří jedí porce jak pro těžce pracujícího dřevorubce a váží přitom padesát kilo i s postelí, není ve společnosti zase tak málo. Je pochopitelné, že si tito lidé říkají, jak moc se musejí obézní asi přejídat, když oni sami jedí velké porce a tloustnutí to u nich nevyvolává. Bohužel, tak jednoduché to většinou není. Dokonce ani zaříkávadlo energetické nerovnováhy, kdy údajně musí být příjem energie nižší než její výdej, aby se snadno hublo, zdaleka pro vyléčení obezity nestačí. Energetickou bilanci totiž ovlivňuje mnoho biologických a dalších faktorů.

Kromě toho, že je obezita rizikovým faktorem pro celou řadu závažných onemocnění, obézní zažívají mnoho dalších nevýhod. Děti často trpí ve škole šikanou, dospělí zase bývají odmítáni zaměstnavateli, kteří u mnoha pracovních míst stále častěji požadují tzv. reprezentativní vzhled. Samozřejmě nezazní, že důvodem odmítnutí je obezita, ale obézní člověk to často vytuší. Není vůbec snadné sehnat oblečení, některým hodně obézním nezbývá, než si ho nechat šít.

Morbidně obézní (ti, co váží přes 120 kg) si musejí hlídat nosnost prakticky všeho. Většina nábytku (postele, židle), ale například i kola nebo koloběžky, mají nejčastěji nosnost do 120 kilogramů. Kdo chce aby byla nosnost 150 kg, nejen, že bude víc shánět, ale hlavně si pořádně připlatí. Zatímco po obézních chceme, aby se hýbali, ve skutečnosti, pokud si chce člověk vážící 150 kg koupit kolo, koloběžku, rotoped, chodící nebo běžecký pás apod., má velký problém. Nic neřeší ani fitko, protože ani tam nemívají stroje s tak vysokou nosností a hrozí, že jim stroje tlouštík poničí. A pak se řekne, aby se hýbali!

Problém mají obézní vážící nad 150 kilogramů i s dopravou sanitním vozem, když je postihne nějaký neduh, protože nosnost vozíku v sanitce bývá nižší. Ještě v nedávné době disponovala Praha jedním sanitním vozem, který byl vybavený pro hodně obézní pacienty. Problém je i s nosností postelí a také operačních stolů v nemocnicích . Často tak bývají tito lidé odmítáni k výkonu různých operačních zákroků a zhubnutí se tak pro ně stává jedinou nadějí na možnou operaci.

Mnozí lidé v poslední době přicházejí s návrhem, aby obézní platili vyšší zdravotní pojištění. Prý jsou pro zdravotnictví dražší. To by byla přímo klasická diskriminace. Dokud ani medicína nedokáže rozhodnout, do jaké míry si za obezitu může pacient sám a do jaké míry jejímu vzniku napomohly i další faktory, nepřipadá něco takového v úvahu.

Kromě toho, kdybychom chtěli o něčem takovém uvažovat, pak rozhodně musíme do stejné kategorie vyššího pojistného zařadit i alkoholiky (ve skutečnosti by stačilo i jen lidi s vyšší pravidelnou konzumací alkoholu), kuřáky (klasických i elektronických cigaret), drogově závislé, neukázněné diabetiky (a že jich je!), všechny pacienty, kteří nechodí na preventivní prohlídky (ať již k zubaři, gynekologovi, netestují se na krev ve stolici apod.), pacienty s vysokým krevním tlakem, kteří nechodí na pravidelné kontroly a jsou líní užívat léky (protože vysoký tlak přece nebolí), workoholiky (kteří pro samou práci nemají na nic jiného čas) a dalo by se pokračovat ještě celkem dlouho. Všichni z výše jmenovaných totiž svým chováním zvyšují výrazně svá zdravotní rizika a nemoci, které si mohou přivodit, také stojí naše zdravotnictví nemalé finance.

Dnes je na trhu tak obrovské množství potravin, že je pro laiky často složité se v nich vyznat. Kolik maminek asi ráno nasype svým dětem do misky snídaňové cereálie v domnění, že jim dávají super zdravou snídani? Přitom jim právě mohou zadělávat na budoucí problémy s obezitou.

Ze studií je dnes už známé, že velkým nebezpečím jsou zejména průmyslově zpracované potraviny, které jsou levné, snadno dostupné a nezasytí. Tyto nekvalitní potraviny mají špatný vliv na hubnutí a zvyšují hlad. Jde o potraviny, které prošly řadou technologických procesů a je do nich přidáváno mnoho potravinářských přídatných látek. Výrobci mají z těchto potravin obrovské zisky, a proto je maximálně podporují reklamou, aby se zdálo, že by se měly stát pravidelnou součástí našeho jídelníčku. Dokonce na mnohých z těchto potravin může vzniknout i závislost.

Doba bohužel těmto potravinám velmi nahrává. Lidé nemají čas, jsou ve spěchu, a tak si k obědu například zalijí horkou vodou jen čínskou nudlovou polévku (nebo sáhnou po jiné ultrazpracované potravině). Pocitově se zdá, že toho mnoho nesnědli. Pocit nasycení záhy mizí a přijde o to větší hlad. Na pohyb není čas a po příchodu z práce si dají k večeři opět něco rychlého, co nedá mnoho práce, protože na vaření nebo složitější přípravu večeře jsou už moc unavení. Hlavní součást našeho jídelníčku by měly tvořit čerstvé potraviny, které nejsou průmyslově zpracované.

Ovšem upřímně, kolik lidí si v supermarketu při pohledu na všechny ty „light“ produkty myslí, že to je pro hubnutí to nejlepší?

Sečteno a podtrženo, na počtu obézních (a to celosvětově) má také obří podíl potravinářský průmysl, který rád vyrábí potraviny tak, aby byly levné, aby málo zasytily (protože čím méně zasytí, tím více jich zákazník musí sníst, a to chtějí) a aby si konzumenti na ně vytvořili návyk a „museli“ si je neustále kupovat.

Jak bylo výše napsáno, těch faktorů, které ovlivňují vznik obezity, je celá řada. Rozhodně to však není tak jednoduchá rovnice, jak někdy ve společnosti zaznívá.