Článek
Sbírka mimořádných královských ceremoniálních předmětů je nejcennějším britským národním pokladem, včetně posvátných korunovačních regálií a rouch používaných pro nové panovníky. Hodnota všech předmětů sbírky se proto odhaduje na více než 3 miliardy liber, což odpovídá přibližně 80,5 miliardám korun.
Historie korunovačních klenotů není jen příběhem drahých kamenů a kovů, ale také příběhem moci, politiky a konfliktů. Od dob Viléma Dobyvatele až po korunovaci královny Alžběty II. byly korunovační klenoty předmětem krádeží, konfiskací a ničení, stejně jako byly využívány k upevňování a dokazování moci monarchie. Korunovační klenoty sehrály v britských dějinách klíčovou roli od svých skromných počátků v podobě několika ceremoniálních předmětů až po současný status jedné z nejcennějších sbírek klenotů světa.
Od 11. století do současnosti
Sbírka zahrnuje koruny, žezla, koule, meče a další regálie, které britští panovníci používali po staletí. Korunovační klenoty jsou uloženy v londýnském Toweru a jsou jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v zemi. Jejich kulturní, historický a symbolický význam je nezměrný. Čítají totiž více než 23 000 drahých kamenů a více než 100 předmětů.
Historie korunovačních klenotů sahá až do 11. století, kdy byl Vilém Dobyvatel v roce 1066 korunován anglickým králem. V té době se korunovační klenoty skládaly z koruny, žezla a několika dalších ceremoniálních předmětů.
Korunovační klenoty se však do současné podoby začaly formovat až ve 12. století. Za vlády Jindřicha II. byla vytvořena nová koruna, která obsahovala řadu drahokamů a perel.
V průběhu několika staletí přibyly do sbírky korunovačních klenotů četné ceremoniální předměty včetně mečů, koulí a dalších regálií. Patří mezi ně koruna svatého Eduarda, vyhrazená pro korunovaci nového panovníka, a císařská státní koruna, kterou panovník nosí při významných státních událostech, jako je například státní otevření parlamentu.
Ukradené i prodané
Jeden z nejvýznamnějších okamžiků v historii korunovačních klenotů nastal za vlády krále Karla I. V roce 1649, po letech politických nepokojů, byl Karel poslanci parlamentu popraven. Po jeho smrti byly korunovační klenoty zabaveny státem a mnoho drahých kamenů bylo rozprodáno, aby se získaly peníze pro vládu.
Po obnovení monarchie v roce 1660 byl však králem korunován Karel II. a korunovační klenoty byly navráceny královské rodině. Od té doby zůstaly v rukou monarchie a předávaly se z jednoho panovníka na dalšího.
Další významný okamžik v historii korunovačních klenotů nastal v roce 1978, kdy se skupina zlodějů vloupala do londýnského Toweru a ukradla řadu předmětů ze sbírky. Loupež byla odvážným a troufalým činem a trvalo nějakou dobu, než byli zloději dopadeni a ukradené předměty získány zpět.
Během druhé světové války byly korunovační klenoty ukryty na tajném místě, aby byly chráněny před potenciální krádeží nacisty. Místo, kde se klenoty nacházely, bylo známo jen několika vybraným lidem a do svého obvyklého domova v londýnském Toweru byly vráceny až po skončení války.
Od starověku po současnost
Korunovační lžíce, nezbytná součást korunovačních klenotů, je nejstarší součástí sbírky a pochází z 12. století. Během korunovačního obřadu je lžíce naplněna posvěceným olejem, který byl posvěcen v Jeruzalémě a který se pak v rámci rituálu používá k pomazání panovníka.
Korunovační lžíce nebyla původně vytvořena pro použití při britských korunovacích, ale používala se při pomazání francouzských králů. Lžíci později získala anglická monarchie a od obnovení monarchie v roce 1660 se používá při všech korunovačních obřadech.
Lžíce přežila několik pokusů o krádež a zničení, včetně incidentu z roku 1914, kdy se sufražetka Emily Davisonová pokusila lžíci uchopit a shodit ji z balkonu v budově parlamentu.
Ve 20. století byly korunovační klenoty použity při korunovaci královny Alžběty II. v roce 1953. Korunovační klenoty byly klíčovou součástí obřadu, královna měla na hlavě císařskou státní korunu, která je posázena více než 2800 diamanty a dalšími drahými kameny, jako jsou safíry, smaragdy a rubíny.
Kontroverzní diamant
Diamant Koh-i-Noor, jeden z nejslavnějších a nejcennějších diamantů na světě, je kontroverzní součástí sbírky korunovačních klenotů. Diamant má dlouhou a bohatou historii, byl vytěžen v Indii a prošel rukama několika panovníků, než jej v roce 1850 získala britská Východoindická společnost. Od té doby je diamant v držení britské monarchie a byl zasazen do několika regálií, včetně koruny Královny matky a koruny královny Alžběty.
Získání diamantu Brity však bylo zdrojem sporů a napětí mezi Indií a Spojeným královstvím. Mnozí Indové považují diamant za symbol kolonialismu a krádeže, neboť byl z Indie odvezen během kolonizace země Brity. Objevily se výzvy, aby byl diamant Indii vrácen, ale britská vláda a královská rodina nadále tvrdí, že diamant je jejich zákonným vlastnictvím.
Zdroje: Brittanica, Brittanica, RCT, HistoryHit, HistoryHit, Podfollow
