Článek
Dne 23. března 1994 směřoval noční let 593 společnosti Aeroflot z mezinárodního letiště Šeremetěvo v Moskvě na letiště Kai Tak v Hongkongu. Let zajišťoval Airbus A310-304, který byl jedním z pěti letadel využívaných Ruskými mezinárodními aerolinkami, samostatnou divizí Aeroflotu, která byla zřízena pro linky na ruský Dálný východ a do jihovýchodní Asie. Na palubě se nacházelo celkem 75 lidí - 63 pasažérů a 12 členů posádky. Většinu cestujících tvořili Rusové, zbytek obyvatelé Hong-Kongu a Taiwanu. V kokpitu v onu osudnou noc seděli kapitán Andrej Viktorovič Danilov spolu s prvním důstojníkem Igorem Vasiljevičem Piskarjovem a zastupujícím pilotem kapitánem Jaroslavem Vladimirovičem Kudrinským.
Děti v kokpitu
Bylo krátce před jednou hodinou ranní, když Kudrinskij učinil zdánlivě neškodné rozhodnutí. Pozval své dvě děti, pro které to byl jejich vůbec první mezinárodní let, do kokpitu, aby si mohly pořádně prohlédnout místo, kde jejich otec pracuje. Třináctiletá Yana a patnáctiletý Eldar pozvání s radostí přijali.
Navzdory všem předpisům se nyní v kokpitu nacházelo pět lidí, z toho dvě děti. Kapitán Kudrinskij nabídl své dceři, jestli by si nechtěla vyzkoušet, jaké to je pilotovat letadlo. Vycházel z toho, že při zapnutém autopilotovi, tedy systému, který z velké části řídí letadlo za piloty, nikomu žádné nebezpečí nehrozí. 43 minut po půlnoci usedá třináctiletá Yana za otcova povzbuzování na sedadlo pilota. Kudrinskij autopilotovi mírně mění kurz, aby mělo děvče pocit, že letadlo mění směr a ona ho opravdu ovládá. O 11 minut později si vyměňuje místo se svým o dva roky starším bratrem Eldarem.
Neznalost stroje zahraniční výroby
Zatímco Eldar „řídí“ letadlo jako chvíli před ním jeho sestra, zatlačí na řídící sloupek na 30 vteřin dostatečnou silou na to, aby částečně vyřadil autopilota a letadlo přešlo na manuální ovládání křidélek. Ta jsou u letadel zodpovědná za vychýlení a horizontální náklon stroje. Eldar měl nyní nad letadlem částečnou kontrolu. Na změnu autopilota upozorňovala posádku blikající kontrolka, ovšem piloti, kteří měli většinu času odlétanou se stroji sovětské výroby, byli zvyklí na zvuková upozornění a malého světýlka bez zvukové výstrahy si tedy nevšimli.
Logo se srpem a kladivem bylo nezaměnitelným poznávacím znamením Aeroflotu přes 70 let. Změna přišla až na počátku milénia.
První, kdo zaregistroval změnu v chování stroje, byl Eldar, když si všiml, že se letadlo naklání doprava. Protože zatáčka byla plynulá, výsledná předpokládaná dráha letu vykreslená na obrazovce v kokpitu bylo otočení stroje o 180°. Tato indikace je podobná těm, které se zobrazují při vyčkávacím manévru při přistání. To piloty zmátlo na celých devět sekund, během nichž se letadlo naklonilo přes úhel 45° na téměř 90°, což byl mnohem větší náklon, než konstrukce Airbusu 310 bezpečně umožňovala. Protože A310 nemůže takto prudce zatáčet při zachování výšky, letadlo začalo rychle klesat. Přetížení, které v tu chvíli na všechny v letadle působilo, udělalo z ovládání stroje a návratu na původní letovou trasu nadlidský úkol.
Přílišná snaha o vyrovnání letadla
Autopilot, který již neovládal křidélka, použil ke kompenzaci své ostatní ovládací prvky - zvedl předek letadla nahoru a zvýšil tah motorů. V důsledku toho začalo letadlo ztrácet vztlak. Autopilot se v tu chvíli pro svou neschopnost se se situací vyrovnat zcela odpojil a letadlo přešlo na manuální řízení. Aby stroj opět nabral vztlak, automatický systém naklonil čumák letadla směrem k zemi a zvýšil tah motorů, čímž se letadlo dostalo do střemhlavého letu. Nižší přetížení umožnilo Kudrinskému znovu usednout na své místo. Druhému pilotovi Piskarjovovi se letadlo podařilo zvednout od země, ale korekci vzhůru přehnal, čímž se stroj dostal do téměř vertikálního stoupání. To způsobilo, že letadlo opět ztratilo vztlak a začalo se znovu propadat.
Na přepisu záznamníku z kokpitu je slyšet, jak svým dětem Kudrinskij říká: „Eldare, vypadni! Jděte dozadu! Jdi dozadu, Eldare!“, a pak zakřičí: „Chápete to nebezpečí, že jo?!“. Poté se snaží děti uklidnit zlehčováním celé situace a říká jim: „Běžte pryč! Běž pryč, Eldare! Běž pryč! Všechno je v pořádku!“
Během pádu, kdy se letadlo stočilo do vývrtky, se Kudrinskému téměř podařilo stroj znovu ovládnout, ale agresivně přitáhl řídicí sloupek k sobě, což způsobilo pokles rychlosti a opětovnou ztrátu vztlaku. Touto ztrátou vztlaku se stroj dostal do rotace, tentokrát vertikální. Přestože se pilotům podařilo znovu nad letadlem získat kontrolu, nevěděli, jak moc během pádu klesli. Jejich výška už ale byla v tu chvíli příliš malá na to, aby zvládli znovu nabrat rychlost a vzlétnout do odpovídající letové hladiny. Letadlo havarovalo v 00:58 místního času při vysoké vertikální rychlosti, odhadované vyšetřovateli na 70 m/s (250 km/h), na odlehlém svahu v horském řetězci na jižní Sibiři, asi 20 km východně od města Meždurechensk v Kemerovské oblasti. Od prvního usednutí dětí Kudrinského za knipl do pádu letadla uplynulo šestnáct minut. Všech 63 cestujících a 12 členů posádky při nárazu zahynulo.
Během vyšetřování nebyly nalezeny žádné důkazy o technické závadě letadla. Stroj se zřítil se zataženým podvozkem a všichni cestující byli připraveni na nouzové přistání, protože byli nalezeni připoutáni ve svých sedadlech. Následné vyšetřování havárie došlo k závěru, že kdyby piloti po prvním propadu letadla jednoduše pustili knipl, zákony aerodynamiky by zapříčinily návrat letadla do vodorovného letu, a tím zabránily havárii.
