Článek
Mezi lety 80 a 90 n.l. je Řím na vrcholu moci. Impériu vládne císař Domitianus, který se proslavil dokončováním stavitelských projektů svých předchůdců a také svou krutovládou. Byl posledním císařem flaviovské dynastie, nenáviděný senátem, ovšem mezi běžnými občany se těšil obrovské popularitě. Domitianus chtěl být viděn jako císař, který lidu dopřeje kvalitní zábavu a zároveň rád poukazoval na to, že má s občany něco společného – vášeň pro závody vozatajů. Dokonce se sám chodil dívat na cvičiště a hledal nové talenty, které by mohl sponzorovat. Během hlavních závodů, které se konaly jednou do roka, císař také rád testoval, jak moc je mezi občany impéria populární.
V době Domitianovy vlády má Řím, hlavní město říše, přibližně 1 milion obyvatel. To je před průmyslovou revolucí obrovské číslo. Pro porovnání – Londýn dosáhne 1 milionu obyvatel kolem roku 1800.
K poznávání římské kultury nám pomáhá kniha Corpus inscriptionum latinarum. Tato komplexní sbírka latinských nápisů byla poprvé vydána v roce 1861 a je od té doby průběžně aktualizována (dnes čítá 17 svazků). V ní se můžeme dočíst o všech sociálních aspektech římského života a historii impéria. Můžeme se proto dočíst, že jedním ze závodníků koňských čtyřspřeží byl i Crescens. Ten zemřel ve 22 letech, avšak závodit začal už ve 13, a je proto možné odhadovat, že jeho kariéra začala už v 10 letech.
Nalezneme zde ještě jednu pro nás zajímavou informaci. Na náhrobním kameni Dioclese, jednoho z nejslavnějších vozatajů své doby (na kontě měl 1462 vyhraných závodů), nalezneme jména dalších hvězd Cirku Maximu. Mezi nimi i jméno „Flavius Scorpus“. Samotné jméno se skládá pouze ze dvou částí, což vypovídá o tom, že se nejednalo o svobodného občana (ti totiž mívali jména tři), ale otroka. Flavius odkazuje na jméno původního majitele a Scorpus na původ odkudsi z jihovýchodní Evropy. Scorpus se s největší pravděpodobností do otroctví už narodil, a to právě někde v jihovýchodní Evropě, kterou v tu dobu ovládali Římané.
Scorpus tedy začínal svůj život jako otrok, což bylo ve starém Římě nejnižší možné postavení a zároveň i původ většiny vozatajů.
Vozatajství bylo nebezpečný sport a mnoho závodníků při něm umíralo. Pro otroky byla účast na závodech často jedinou možností, jak získat prostředky na vykoupení se z otroctví. Stejně jako mnoho mužů, kteří se následně dostávali k otěžím v Cirku, začínal Scorpus s největší pravděpodobností jako štolba u koní. Ale ani to nebylo zárukou pokračování ve výcviku. Jako vozataj musel být velmi citlivý k potřebám koní a rozumět jim, což nebylo nadání, které dostal do vínku každý. Mezi další nutné vlastnosti budoucího závodníka patřila hbitost, síla a odolnost. Nové talenty trénovali starší vozatajové, kteří svou kariéru přežili, a to doslova. Vzdělání a trénink vozataje byla velká investice, která se však v případě úspěchu závodníka vrátila majiteli mnohonásobně, v přepočtu na dnešní měnu to mohly být i desítky milionů čistého zisku.
Potřeba byli také rychlí a vytrvalí koně, a to ve velkém množství – na jeden den závodů bylo potřeba takových koní několik set. Dováženi byli ze Severní Afriky, např. z Tuniska, kde jsou šlechtěni dodnes.
Jednou z dominantních staveb zakreslených na mapě je Circus Maximus s masivním obeliskem uprostřed. Nalezneme ho ve spodní polovině mapy.
V Římě se v té době nachází Cirkus Maximus. Závodiště 3× větší než olympijský stadion v Berlíně. Toto sportoviště bylo mnohokrát přestavováno a opravováno, sám Domitianus přidává císařskou loži, do které se vcházelo přímo z jeho paláce. Na stadionu přihlíží hlavním závodům přibližně 150 000 diváků. Odhad Plinia Staršího, který se zmiňuje o 250 000 divácích, se zdá nepravděpodobný. Pro srovnání - aktuálně největší stadion na světě je Narendra Modi Stadium v Indii s kapacitou 132 000 míst.
V Cirku existovaly celkem 4 stáje, které sdružovaly závodníky. Rozlišovány byly podle barev, závodník proto mohl patřit k Modrým, Červeným, Bílým, nebo Zeleným. Jednotlivé barvy odpovídaly ročním obdobím, stejně tak i bohům, kteří by nad nimi měli držet ochranou ruku.
Circus Maximus připomínal tvarem dnešní běžecké tratě. Na délku měřil 661 metrů a na šířku 118 metrů. Ovál byl uprostřed rozdělen tzv. spinou, na které byly vybudovány četné obelisky a svatyně. Zároveň se zde nacházelo i počítadlo okruhů, a to ve tvaru delfínů. Celkem bychom tam nalezli sedm těchto savců a každý zvednutý znamenal jedno uběhnuté kolo. Delfíni byli použiti k poctě boha Neptuna, který byl nejen bohem moří a ryb, ale také koňů a jejich závodů. Nejnebezpečnějším bodem celé soutěže byly jednoznačně 180 ° zatáčky na koncích stadionu. Nejefektivnější bylo držet se vozem co nejblíže vnitřního kruhu, zde ovšem hrozilo převržení vozu a smrt závodníka. Důležitá byla i taktika. Koně nebyli schopni uběhnout celou 6kilometrovou trasu sprintem, bylo proto potřeba šetřit jejich síly a nechat je „vystartovat“ v ten správný moment. Vozatajové mohli otěže ovládat buď rukama, nebo je mít omotané kolem pasu a ovládat koně celou vahou vlastního těla. Kvůli nebezpečí pádu a usmýkání koňmi měli závodníci ostrý nůž, aby se mohli v případě potřeby odříznou. Někdy ovšem ani to nestačilo.
Jednoho závodu se mohlo účastnit až 12 vozů a jezdilo se 7× kolem Cirku. Trasa dlouhá kolem 6 kilometrů trvala vozům, které se řítily rychlostí přes 35 kilometrů za hodinu, mezi 8-9 minutami. Takovýchto závodů bylo možné uskutečnit během jediného dne až 22.
Fair play ve vozatajských závodech neexistovala – vybržďování, narážení do soupeřova vozu, bití soupeře bičíkem na koně během závodu, vše je dovoleno. Nejdůležitější je dojet do cíle jako první a zvítězit.
Po svém prvním vítězství se stává Scorpus miláčkem Říma. Za každý vítězný závod získává 15 000 sesterciů. Průměrná čtyřčlenná rodina potřebovala tehdy přibližně 1000 sesterciů na rok, a to k nákupu oblečení, oleje a dalších věcí denní potřeby. Vydělat 15 000 sesterciů v jednom dni bylo pro běžného občana nedosažitelné a představovalo obrovské jmění.
Marcus Valerius Martialis, Domitiánův dvorní básník, popisuje Scorpa jako „ozdobu Circu Maximu“ a „člověka, který u Římanů okamžitě vzbuzuje jásot a nadšení“. Zároveň si ale v jednom ze svých epigrammat frustrovaně stěžuje na Scorpovy masivní výdělky, zatímco on se pro své peníze musí dřít.
Flavius Scorpus za svou desetiletou kariéru vyhraje 2048 závodů. Odhaduje se, že celkem zajel 5000-6000 závodů, to je 500-600 závodů ročně, přibližně 10 za týden. Za tu dobu nastřádal neuvěřitelné jmění, za které si mohl dovolit vykoupit se z otroctví. Otroci, kteří se dokázali vykoupit, se stávali svobodnými občany, mohli budovat kariéru, zastávat rozličné funkce a účastnit se společenského života.
Scorpus, miláček davů, umírá ve 27 letech v roce 95 n.l. Přesný důvod smrti neznáme, ale vzhledem k jeho profesi a mladému věku se odhaduje, že zemřel v Cirku Maximu při jednom ze závodů. Rok po Scorpovi umírá též jeho sponzor a obdivovatel, císař Domitianus, který byl zavražděn svými odpůrci.
Zdroje:
Hans Widmer, Römische Welt – kleine illustrierte Kulturgeschichte, 1994.
Nack und Wägner, Das Römische Reich, 2004.
Martial, Epigramme: lateinisch/deutsch, Reclam, 2008.
Wilhelm Henzen et al., Inscriptiones urbis Romae latinae. consilio et auctoritate Academiae litterarum regiae Borussicae collegerunt, str. 1313, 1882.
