Článek
Odkaz Karla Martela přesahuje jeho vojenské triumfy. Jeho strategické vedení bránilo Franské království před vnějšími hrozbami, včetně muslimské invaze v bitvě u Tours v roce 732. Zasloužil se o stabilizaci a posílení Franské říše a položil základy karolinské renesance, která v raném středověku přinesla Evropě významný kulturní a intelektuální pokrok.
Zrozen k vládnutí
Martel se narodil roku 686 v Herstalu, ležícím v jednom z křesťanských království, která měla povstat z popela Římské říše. Karlův otec, Pipin II. Prostřední, byl majordomus, což byl titul, který de facto znamenal vůdce franského státu. Podobně jako v moderní Británii měl panovník jen malou moc a královská autorita spočívala v rukou majordoma.
Karel se tak narodil v centru moci jednoho z nejsilnějších království raně středověké Evropy. Toto podivné politické uspořádání započal dřívější král Sigebert III, který svěřil Martelovu předkovi Grimoaldovi příliš mnoho moci, jíž se následně majordomové nechtěli vzdát.
Pipin II. Prostřední byl prvním majordomem, který se odvážil prohlásit se franským knížetem a navzdory později vzneseným pochybnostem o jeho legitimitě byl Karel prezentován jako jeho dědic.
Když se však na scéně objevila Pipinova nová manželka Plektruda, přesvědčila Pipina, aby místo Karla učinil dědicem svého vnuka Theudohalda. Kvůli tomu byl Karel po otcově smrti potupně vězněn v Kolíně nad Rýnem, aby byl mimo centrum dění.
Vnitřní sjednocení
Přestože byla Franská říše za Pipina sjednocena, byla rozdělena na dvě části: severovýchodní království Austrasii a jižněji ležící Neustrii. Kolín nad Rýnem se nacházel v Austrasii, jejíž šlechta Karlovi velmi přála. Poté, co senzačně uprchl z vězení, se s nimi setkal a byl prohlášen austrasijským majordomem.
Karollus Martellus (Karel Martel), cca 10. století.
V Neustrii se však jeho soupeř jménem Ragenfrid nechal prohlásit za majordoma králem Chilperikem II., kterého měl plně ve své moci – a vytáhl za Karlem do Austrasie. Karel dovolil Ragenfridově armádě obléhat a dobýt Kolín nad Rýnem. Následně předstíral ústup, jen aby rozdrtil protivníkovy síly v bitvě u Ambleve.
Karel své Austrasijce sám vycvičil a jejich disciplína v kombinaci s taktikou předstíraného ústupu a přepadení byla v té době v Evropě revoluční – a Vilém Dobyvatel ji s velkým úspěchem zopakoval u Hastingsu. Po tomto skvělém začátku na bitevním poli Karel za celou svou vojenskou kariéru neprohrál jedinou bitvu.
V letech 717 a 718 pořádal Karel tažení proti Neustrii a nakonec získal zpět své postavení franského majordoma. Poté se konečně obrátil proti Plektrudě a Theudohaldovi a zajal je. Na tehdejší dobu byl ke dvojici nezvykle milosrdný a dovolil jim dožít zbytek života v pohodlí.
Svou největší bitvu nebojoval na válečném poli
Když měl Karel zajištěné království, zaměřil se na zahraniční záležitosti. Nejprve zajistil své hranice v dnešním Holandsku, poté odrazil saské nájezdy a dobyl dnešní jižní Německo.
Martelova moc byla nyní natolik upevněná, že jmenoval franské krále na základě dekretů a ke konci své vlády se rozhodl, že žádného krále vlastně nepotřebuje – a jmenování přestal provádět. Největší Martelův boj však měl teprve začít.
V Evropě síla Franků rostla, ale s nástupem islámu byla nesrovnatelná. Od Mohamedovy smrti v roce 632 se toto nové náboženství dostalo do Indie a Evropy a v roce 720 představovalo pro Martela velkou výzvu.
Zastavení zdánlivě nezastavitelného postupu
Na jih od Franské říše se nacházelo polonezávislé akvitánské vévodství, které v roce 732 napadla islámská armáda vedená Abd al-Rahmanem al-Gafiqim. Vévoda Eudes uprchl a požádal o pomoc Martela, který shromáždil a vycvičil armádu. V bitvě u Tours Martel dosáhl rozhodujícího vítězství, zastavil postup muslimské armády a zabil al-Rahmana.
Bataille de Poitiers en octobre 732 od Charlese de Steubena romanticky zobrazuje vítězného Karla Martela (na koni) stojícího proti Abdul Rahmanovi Al Ghafiqimu (vpravo) v bitvě u Tours.
Martelova tažení pokračovala a on čelil dalším nájezdům, včetně flotily, které v roce 736 velel Al-Rahmanův syn. Martel útočníky porazil a znovu dobyl města z islámského područí zpět, přičemž použil vítěznou kombinaci těžké jízdy a zkušené pěchoty. Po smrti krále Theuderika IV. Se Karel rozhodl nového krále nejmenovat a až do své smrti odrážel muslimská vojska.
Smrt ho nezastihla na bitevním poli
V posledních letech svého života se Karel Martel zamýšlel nad svým odkazem a nástupnictvím. V roce 740 rozdělil svá rozsáhlá království mezi své syny a užil si ještě jeden klidný rok, než 22. října 741 zemřel.
Přestože se řadí do méně známé epochy, historický vliv Karla Martela je nezanedbatelný. Jeho vítězství nad islámskými vojsky a vytvoření silné Franské říše posunulo Evropu do nového věku vládnutí. Jeho novátorská taktika těžkého jezdectva formovala válčení po celá staletí a byla využívána po celé Evropě i mimo ni.
Zdroje: Britannica, thoughtco.com, oxfordreference.com
