Hlavní obsah
Psychologie

Když jde k psychiatrovi fiktivní postava aneb duševní nemoci jako metafora

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Filmy a jiná umělecká díla mohou být dobrým způsobem, jak přiblížit prožitek duševní nemoci. Nebo je mohou propojit s tématy známými nám všem, podat svět z jiného úhlu.

Článek

Jenže vysvětlete zážitky, o kterých by člověk ani normálně nepřemýšlel, pokuste se ukázat nemoc zevnitř. Jak si poradit s něčím, co zůstává běžným očím skryto, napsat dobrý příběh a zároveň si udržet myšlenku? Nebo ještě jinak, o čem vlastně chcete vyprávět? Je vůbec možné vytvořit film o duševní nemoci?

Duševní nemoc sama může posloužit jako dobrý námět, nebo skrz ni můžeme vyprávět o něčem jiném. Tak či tak, chceme napsat dobrý příběh. V prvním případě se sama duševní nemoc stává náplní filmu - postavy reagují na ni, příběh se posouvá skrz její prožívání, často je pak diagnóza v díle přímo zmíněna, protože bez ní by dílo nemuselo dávat smysl. Napadá mě film Až na kost o dívce Ellen potýkající se s anorexií, která rozvrací její rodinu už několik let. Film se zaměřuje na chvíli, kdy se ji matka rozhodne poslat na léčení k vyhlášenému lékaři používajícímu jiné metody. Zpracovává i příběhy jiných na léčbě, zmíní proč a jak k poruchám příjmu potravy přišli, nezůstává pouze u rodiny Ellen. Obsahuje tedy dost velkou část jejího života, takže si člověk stihne vytvořit alespoň nějaký obrázek. Jedná se o dobrý příběh - přesto pořád jenom jeden příběh, a tady se zároveň ukazuje první potíž s psychologií ve filmech, knihách atd. - je těžké nacpat poznatky o duševní nemoci ovlivňující všechny oblasti života do jednoho díla. Už jen protože symptomy se projevují různě, podle osobnosti toho, kdo s ní žije. K zpracování tedy zůstává jen jakási zobecněná verze, kterou ale nemůžeme vztahovat na všechny případy, pouze brát v potaz, jako seznámení. Často se právě kvůli zobecňování nabalují stereotypy, vznikají omyly. I když ty se objevují spíše v druhém případě - když duševní nemoc nefiguruje jako hlavní téma, ale je zde použita jako podobenství nebo alegorie k něčemu jinému. Aneb: Můžeme o Patricku Batemanovi z Amerického Psycha říct, že je psychopat?

Mladý muž pracuje v dobré firmě, pohybuje se ve vyšší společnosti, na první pohled je okouzlující. Přece jen věnuje svému obrazu velkou pozornost. Přes to všechno se také rád věnuje představám o brutálních vraždách žen a svých kolegů, až se mu to vše smíchá dohromady. Ve filmu ve svém konečném monologu zmiňuje, že si připadá prázdný. Není sám, pocity prázdnoty trpí i ostatní okolo něj, jen se ji snaží zaplnit jinak. V tomhle kontextu se pak ale nedá mluvit o diagnóze. Proč? Většinu projevů sdílí více lidí, tedy víme, že se jedná o problém společnosti. Ve filmu se proto z příznaků duševní nemoci stává podobenství. Navíc kromě násilí nic jiného k určení diagnózy nemáme. Zvýraznění jedné vlastnosti může pak působit jako symptom. Nebo o tom můžeme přemýšlet jako o kontrastu nebo symbolu, který slouží ke zdůraznění některých částí příběhu. Jednoho to svádí… Jenže na druhou stranu, není škoda zahrnout postavu do přihrádky diagnózy? Přijde mi, že tím dílo okrádám o další možnost výkladu, případně část zpracování. Nedívám se na film o psychopatovi, dívám se na film o společnosti… Bojím se, že by zde diagnóza pouze oddálila téma celého díla.

Chce tedy fikce mluvit přímo o duševní nemoci, nebo chce myšlenka v ní upozornit na něco jiného? Otázkou zůstává, co od díla chceme my. A tím je obvykle dobrý příběh. Dobrý příběh nemusí být pravdivý, nemusí předávat ani žádnou informaci. Záleží na nás, ale měli bychom to mít na paměti, protože pak i diagnóza vyslovená nad postavou je pouze naše smyšlenka omezená naším pohledem na svět, našimi znalostmi. Psychopat není v dnešní psychologii diagnóza, ani přesně definovaný pojem. Stejně tak násilí na seznamu symptomů figuruje málokdy. Nejblíže psychopatii jsou tzv. poruchy osobnosti, které ale fungují spíše jako spektrum - prolínají se, obvyklé vlastnosti jsou vyhrocené až tak, že znemožňují normální život. Nejsou tak silné jako psychózy, ne tak slabé jako neurózy, ale dokáží život pěkně znepříjemnit. Je teorie, že poruchy osobnosti jsou zaseknutím ve vývoji osobnosti, proto nejdou pevně diagnostikovat pod 18 let. No a pak je zase otázka, protože se často míchají, jestli jde hlavně o diagnózu nebo bychom se spíše měli ptát člověka, kde by chtěl pomoct.

Podklady:

[@Memorable Psychiatry and Neurology]. Why most movies about mental illness are terrible. Online. 2022. Dostupné z: youtube, https://youtu.be/F-a65NcGABg?si=eftLuiHVnBZqkdkW. [cit. 2024-09-02].

[@love, rory]. Mental Illness in Film (video essay). Online. 2021. Dostupné také z: youtube, https://youtu.be/quNGj_Ala34?si=sG6skMfDRY458qTE.

Co je to porucha osobnosti - psychologický podcast. Online. In: . 2020. Dostupné z: https://ceskepodcasty.cz/epizoda/337095. [cit. 2024-09-20].

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz