Hlavní obsah
Knihy a literatura

Zapomenuté dějiny fantasy: Artušovská tradice

Foto: Pixabay

Medievalismus se hojně našel v legendách o králi Artuši. Jak ale legendy a původní příběh obstály pod tradicí, kdy každý autor k legendám přidá něco svého a proč se jedná o tak lákavé téma? A co na to Thomas Malory?

Článek

Slovo medievalismus opakuji skoro furt. A přestože si dnes středověkou fantasy barví každý autor už více podle svého, artušovské legendy mají stále své významné místo. Legenda o králi Artuši a rytířích kulatého stolu se skládá z mnoha různých příběhů, mnoha postav a je možné najít knihy převyprávěné ze všech možných pohledů postav. Snahu o spíše historičtější převyprávění, nebo inspirované pouze volně. Základem zůstává stále postava krále Artuše, ale každý autor, který se námětu uchopí, musí přidat i svůj malý příběh. Nejznámějším je bestseller Tomase Maloryho, ale i předtím Artuš prodělal mnohé změny v podání jiných, přidal se Excalibur, hledání svatého grálu. Přes běh času kromě pobavení sloužil i jako propaganda náboženství, politice, nebo budoval národní identitu.

Všehochuť Thomase Maloryho

V 15. století Sir Thomas Malory během svého pobytu ve vězení posbírá většinu příběhů o Artušovi a rozhodne se sepsat obsáhlé dílo Artušova smrt. Toto dílo se stane předlohou pro všechny následující díla a interpretace a poprvé přináší tzv. artušovskou romanci a představu o čestném rytíři, čímž přináší zajímavá jak témata aktuální pro svou dobu (občanská válka - v té době se odehrává válka růží), tak i témata přitažlivá dnes. Myšlenkový základ díla může čtenáře uchvátit i dnes, stejně jako samotný námět a originální zpracování. Co to znamená být dobrým člověkem (rytířem)? Čest nebo království? Je lepší žít pozemský život v odpírání s nadějí na posmrtný čistý život, nebo milovat?

Omalovánky

Přesto právě zpracování je důvodem, proč se nedoporučuje začínat s artušovskou literaturou u Maloryho. Maloryho styl není úplně jednoduchý a vlastně epická fantasy se tu trochu utápí v rychlých úsečných větách, bývá mu vyčítána neprohloubenost postav a občasná zmatenost.( Zase kniha vás vede a je lepší nad tím moc nepřemýšlet. Ono se to vyjasní později, hlavní je proplout hlavním dějem.) Na druhou stranu právě zde se dá najít i jeho síla - skrz skoro čistě objektivní popis děje zůstává vyhodnocení příběhu na čtenáři, případně přímo ukazuje svou pointu. Je to zvláštní, protože čtenář se pak přímo ztotožňuje s postavami kvůli jejich archetypům, ale nepodléhá svým fantaziím a příběh se dá navázat na jakoukoli dobu. (Což taky ale znamená, že neposkytne žádná vodítka a opravdu nadnáší pouze téma.) Ironicky díky tomuto je Malory omalovánkou pro ostatní autory - worldbuilding není detailní, proto se dá obohatit různými způsoby, stejně jako využít v jiných fantasy. Neprohloubenost postav nabízí možnost psaní „fanfikcí,“ prozkoumat příběh postavený na jednoduché zápletce z úhlů různých postav, nabídnout ho do jiných příběhů. Vznikají základní archetypy, epizodická struktura nutí čtenáře interpretovat si návaznost mezi jednotlivými příběhy po svém a přímo zve k psaní dalších.

Nové úhly pohledu

Novější převyprávění Artušovských příběhů se obvykle vyznačují specifičtějším tónem (např. Král minulý a budoucí od T. Whitea je docela vtipné čtení, které se drží originálu, ale komentuje příběh s určitým nadhledem) a pro spoustu čtenářů bude lehčí po nich sáhnout. Mohou představit postavy v jiném světle, ne jenom z pohledu vyprávění Artuše a i přece jen, pokud má postava nějakou osobnost, je jednodušší si k ní vytvořit vztah. Vlastním životem si tedy artušovské legendy žijí v dílech Davida Gemmela, R. Howarda a o Zeleném rytíři vyprávěl i Tolkien. Jako inspirace je ale zřejmý i u Williama Morrise, stejně jako ve většině prvních fantasy vyprávěních. Za zmínku dnes stojí i trend převypravování starších příběhů z pohledu např. ženských postav. Existují i převyprávění snažící se o opravdové historické zachycení, takže si vybere opravdu každý. Artušovské pověsti oplývají totiž tou správnou dávkou nádechu možné historie a zároveň jakési fantasie, něčeho, k čemu se dá vzhlížet.

Thomas Malory možná nenapsal knihu pro dnešního čtenáře, ale nabídl vzor, kterého se poté mohli chytit ostatní, i protože mezery v příbězích jim nechaly místo. Po svém způsobu vlastně někdy ani není důležité samotné dílo, jako fakt, kolik fanfikcí je na něj napsáno. O obsahu a kvalitě fanfikcí se dá diskutovat, ani tohle ovšem není tak důležité jako kvantita. A vlastně pořád stojí za to si vzít do ruky původní dílo. Třeba tam něco čistě vlastního najdete.

Zdroje

How to read Le Morte D´Arthur. Online. In: . Dostupné z: https://youtu.be/rCv-092FjeA?si=bud1e9jy00K6bRtg. [cit. 2025-12-30].

King Arthur's Journey from Myth to History and Back Again. Online. In: . Dostupné z: https://youtu.be/W70tXW0Vtyc?si=Cv2i9dTXMdEbF7Lc. [cit. 2025-12-30].

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz