Článek
Čtenářstvo se nepoučilo a s vydáním knihy Balada o ptácích a hadech, kdy nám filmová adaptace darovala krásného mladého prezidenta Snowa… Se spousta lidí pustila do jeho obhajoby. Balada o ptácích a hadech buď může být propracovaný psychologický profil anebo romantický příběh. A taky zdvižený prostředník tvrzení, že láska spasí každého záporáka.
Kontroverze červené knihovny
U Balady o ptácích a hadech o lásce a trendech a přijetí čtenářů bylo slyšet více než u původních Hunger Games, protože jsou i více namířené na současné trendy než předchozí díly. Stále se řadí k žánru young - adult, kde taky vznikají nové směry a poslední dobou se stále více zvýrazňuje romantická linka. Dnešní doba taky více fandí psaní fanfikcí, kam nejčastěji spadá právě červená knihovna, ale zároveň se romantika pevněji spojuje třeba s fantasy žánrem. Je to špatně? Ne. Ale jak odkazuje Collinsová, nemůžete nechat lásku a krásu, aby vám překryla vše to ostatní. Láska není samospasitelná. Corilanius má spoustu příležitostí, aby si vybral dobro místo zla. Zamiluje se do Lucy Gray, žije s lidmi z dvanáctého kraje a „stará se“ o svého kamaráda z krajů, který touží po lepším systému. A přesto si pokaždé vybere moc. Na stránkách s fanfikcemi (a nejenom) letěl dlouho trend a vztahová předloha I can fix him/ her spočívající v idee, že pokud člověka milujeme opravdu a dostatečně dlouho, nezáleží na jeho zlu. Toť otázka a v životě ať si každý soudí sám, ale pořád je to rozhodnutí, zda se člověk nechá spasit.
Co si bereme z Hunger Games dál my
Původní Hunger Games stály u zrodu žánru Young - Adult, a i když se s nimi tolik ta otázka „Jsi tým Peeta, nebo Gale?“ netáhla, je vtipné, co přesně předaly dalším knihám. Stejně jako se Katniss pokoušela přesvědčit Kapitol o své lásce k Peetovi, aby unikla, převzali jsme my tuto chuť k milostnému trojúhelníku. To, co po Hunger Games zůstalo vidět, byla struktura nového žánru - rozčlenění do distriktů, rolí a revoluce, která členění rozbíjí, což jsou ovšem i témata, která navazují na normální dospívání. Hledání identity, revoluce, boj za svobodu, bouření se proti starým pořádkům, proto stojí v základech Young - Adult i s romantikou. Co ale Divergence zcela nepochopila a v čem Collinsová vyniká je způsob, jakým systém drží do té doby pohromadě. Díky tomu i celý boj za svobodu zanechá silný dojem - samotný způsob konání her a příběhů okolo se doplňuje, vysvětluje a osobní příběhy splátců nabízejí komplexitu jejího světa, který funguje sám o sobě. Svět nečekal na Katniss, mohl to být i kdokoli jiný s podobnými osobnostními vlastnostmi, ale Katniss měla štěstí (viz Úsvit sklizně）
Hunger Games se v jádru zaměřuje na fungování totalitního režimu, ovšem též na vliv médií. Pro Kapitolany hladové hry nejsou nic víc než pro nás film. Soucítí s postavami, ale dokud vnímají tu propast obrazovek, nemusí se zajímat o běžné životy splátců. Jak fungují média a cenzura informací, síla boje za svobodu, to tvoří základ Hunger Games. I jak se vnímáme my, jak se vnímají Kapitolané, jak to vnímá Hurikán a jak propaganda motivuje odpor. Samotné hry mají svou roli, jsou otáčecím kolečkem systému - S každou hrou se Kapitolané více vzdalují distriktům a samotné distrikty zapomínají, kdo je hlavní nepřítel. Ve hrách zabíjejí jiné kraje, hlavní trofejí je život a ten daruje Kapitol.
Imitace empatie
Dokážeme cítit potíže postav, které nám jsou představeny, ale dokážeme rozeznat stejné chování v našem životě? Otázka „čemu všemu vlastně chceme věřit“ je už sakra profláklá, takže zpět k fanfikcím, které píšou samotní čtenáři a k tomu, co si doopravdy z Hunger Games pamatujeme. Hunger Games jsou poskládané geniálně, ale ačkoli je zde spousta témat, která by se dala rozepsat a diskutovat, důležité nakonec je, co si čtenář zapamatuje. Co nahradí. Co ve svých myšlenkách vynechal. Samotná absence něčeho je v díle důležitá, stejně jako to, čím čtenář dané téma/aspekt/detail nahradí. V konečném výsledku je to zase opravdu jen propaganda, jen to, co vidíme my. Co chceme vidět. Panem et circenses.
