Článek
Protože jsem v posledních týdnech měla víc času na brouzdání po YouTube, nahrnul se mi na domovskou stránku velký počet video esejí o momentálním stavu fantasy literatury a vzestupu romantasy. Romantasy, které stojí na dějové lince ve fiktivním světě s vílami, draky a tím ostatním, bývá obohaceno také výraznou romantickou linkou (někdy kapku na úkor logiky děje) více či méně s erotikou. Nejčastější kritika se tedy zaměřuje na pohlcení jednoho celého žánru červenou knihovnou a nejasné hranice mezi nimi. Motivace čtenářů? Nejasná, jistě pochybná, a čím se má tedy fantasy zabývat? Ono je to jedno, jenom ženská literatura má tu erotiku roztodivných kvalit, kvůli níž je často dosuzována. Do ostatních podžánrů romantika opatrně prosakuje dál a podle katastrofických scénářů nás čeká záhuba epické fantasy. Ať si každý čte co chce, každopádně Samantha Shannon spojuje jak jemnou romantickou stránku, tak má co nabídnout i náročnějšímu čtenáři.
Draci na 900 stránkách
Ta kniha je bichle sama o sobě. Ačkoli jsou vydané dvě samostatné knihy, obě dvě v sobě mají zahrnutý kompletně zahrnutou stavbu a vysvětlení světa, i s mytologií, náboženstvím, minulostí a politikou. Sledujeme čtyři vypravěče z různých světových stran, kteří vyrůstají v jiných částech světa a zatímco mladá královna Sabran roste ve strachu z draků, na druhé straně světa mladá bojovnice Tané zíkává post dračího jezdce. Spojuje je hrozba Bezejmenného, který spí na dně moře a kdysi ohrožoval celý svět, dokud ho podle pověsti nezabil Galean a nevzal si za nevěstu princeznu Cleolind. Sabran je právě jeho potomkyní a věří se, že její rod drží Bezejmenného na dně moře. Královny ovšem vždy dokážou přivést na svět pouze jednu dceru, která jako by matce z oka vypadla. Ead je třetí vypravěčka. A právě ona je nositelkou vědění, kdo doopravdy porazil Bezejmenného. Princezna Cleolind, zakladatelka převorství.
Vězení z mýtů
Nakolik se vypravěči mezi sebou liší a i když Den, kdy padla noc představuje vlastní příběh, zůstává jedno téma, které si postavy mezi sebou přehazují. Mateřství. Nedokážu zcela posoudit, proč, jak a co vlastně mateřství znamená. V kontextu knihy mě ale zaujaly jeho obdoby, nakolik se usazuje v myslích postav, co s ním dělají. Samotný mýtus převrácený naruby drží v šachu Sabran a v prequelu Glorian, které se od dívčího věku srovnávají s myšlenkou, že jejich tělo je hlavně inkubátor pro budoucího následníka. Prequel se mateřství věnuje víc, protože zatímco vypravěčkami Převorství jsou mladé ženy a stařec, Den, kdy padla noc vyprávějí již starší ženy. Kromě samotného pocitu „ukradeného těla“ celou situaci také komplikují zaláskování směrem k ostatním ženám namísto k mužům. Ale stále vládnout a bijí se pro království hrdinně, jenom to vyznívá jinak, když dostanete šanci podívat se do zadních pokojů. Přitom tohle všechno je výsledkem opravdu jenom mého patlání se nad knihou. Hlavně jde o velké změny v jejím světě, na něž postavy reagují a snaží se ve jménu dobra se zlem nějak vyrovnat.
Převorství, pomerančovník a pokrevní řetěz
Kniha není perfektní a co se týče postav, nějaké jejich prohloubení by mi asi nevadilo, ale možná na to prostě nebylo místo. Zároveň se ovšem jedná o knihu, kdy si nedokážu zcela poradit s literární analýzou ze školy. I když to není nápadné přes rozmanitý děj, zajímavé politické zápletky a nějakou tu romantiku, měla jsem z toho pocit určitého spojení. Velkou roli hraje význam pro příští generaci, co se předává dál, jak postavy ovlivňují rozhodnutí udělaná někým jiným. Vím, že tvrzení, že mateřství a výchova dětí je čistě ženské téma, je blbost a Shannon taky není první, kdo o něm píše, ani první, kdo mapuje přání po dětech a strach mít děti, nechuť počít děti. Ale zaujala mě, jak obsáhle to někdy bere. Přitom se stále jedná o čistokrevnou fantasy, žádnou „vysokou“ literaturu, jež by chtěla dané téma opravdu prozkoumat do hloubky.
Feminismus a proč je psané péčko lepší než video
Proč mám článek věnující se Převorství u pomerančovníků u romantasy, když s tím nemá nic společného? Protože literatura psaná ženami, fantasy psaná ženami a červená knihovna s fantasy prvky se od vzestupu romantasy hází do jednoho pytle. Vtipné na tom je, že velké emoce nad tím budete cítit, ať už je to napsané sebehůř, nebo sebelépe.
Fantasy žánr do velké míry stojí na eskapismu, ale ve velké míře i v plnění konkrétních přání, pojmenovávání potíží, které dokážeme strávit spíše na papíře. Na Převorství u pomerančovníků se dá vidět nový přísun témat, nové zpracování, nové sny a i převahu ženských hrdinek, osobně oceňuji milou linku mezi dvěma hlavními hrdinkami. Hlavní kritikou nového žánru a psaní ženami je splynutí červené knihovny a fantasy, kdy vlastně nemáme samostatnou ženskou literaturu (erotiku). Vznik romantasy přináší novou výzvu k eskapismu, tentokrát spojenou s erotikou a možnost utéct pryč z našeho světa. Fantasy umožňuje smazat rozdíl i možný pocit viny. A… Jup, pocit viny.
Scénárista v naší hlavě
Úspěch romantasy stojí z velké části na konkrétních prvcích, velmi přesných scénářích, které třeba na video dostat nezvládnete. Samotný žánr má mnoho rozsáhlých podžánrů, tedy si vybere opravdu každý, každá. Potíž tkví v tom, že nejenom si pro sebe nárokují tropy romance, ale i fantasy, kde upozorňují na silné ženy, lásku, víru a takové ty hezké věci. Akorát, že ty hezké věci se skrývají pod detailní erotikou, tedy se nakonec jedná zase jen o něčí fantazii. Čí fantazii? Sporné. Ale každá romantasy, nehledě na svůj podžánr, opakuje podobnou dynamiku páru, zaměřuje se na podobné věci, staví příběh podobně. Hrdinka je téměř vždy překrásná rebelka, občas odmítaná společností, každý se do ní hned zamiluje. Hlavní romantický pár mezi sebou má speciální pouto. Nejčastější výtkou je shrnutí milostného vztahu čistě do erotiky, ale dá se to najít i jinde. (Podrobnější rozebrání ve zdrojích)
Feminismus jako nálepka
Jako společnost vyzdvihující ideály sečtělého člověk a uznávání feminismu ovšem máme problém tohle uznat. Feminismus je zde často opěvován pod názvy girl power atd., což nevadí, dokud se pod tímto štítkem nedostane do rukou mladším čtenářkám, které si archetypy používané zde začnou aplikovat i na své představy, jaké by měly být, jak by chtěly vyrůst, jak by se měly chovat v romantickém vztahu a podobně. Sny ženské části čtenářstva a témata jich se týkající přitom nemusí zůstat jenom tady a neměly by být spojovány pouze s romantasy, která je otevřeně propaguje, ale úplně nechápe, co vlastně ty ideály jsou. Romantasy nikdy nekritizuje.
Romantasy pak propaguje silné ženy, jenže… Ty nejsou úplně reálné. Jsou všechny hrozně krásné, knížka se zaměřuje na všechny možné popisy vzhledu, vlastností, ale vlastně už je neprokáže v praxi, protože to není potřeba. Čtenář si domyslí, dosadí do své fantazie. Literatura psaná ženami se pak ale stává čistou fantazií někoho… Koho? Nejde jen o fantazie. S knihami, které neustále pouze podporují vaše vlastní sny a fantazie se stáváte méně tolerantní k ostatním, máte konkrétnější a konkrétnější požadavky na lidi okolo vás. Ti je ovšem ne vždy dokáží splnit a vy zůstáváte uvěznění sami v sobě. Když budeme číst pouze literaturu, jež nám jde na ruku, není to jisté míry kapku narcistické? Neměla by nás kniha donutit se i trochu zamyslet?
Problém není v žánru, ale jak se představuje
Abych se vrátila k Převorství u pomerančovníků, který má pečlivý worldbuilding, hlásí se k nálepce epické fantasy a… Jo, jde uchopit fantasy žánr nějak… feministicky a nabídnout k tomu reprezentaci silných žen nějak rozumně, ne jen stvořených ze snů.
Na druhou stranu, občas si vzít něco lehčího na čtení nevadí, dokud uznáváme, že se se jedná o lehčí čtení a že se nejedná o reálnou reprezentaci dynamiky vztahů, světa, lidí.
Zdroje:
The Book Leo. Booktooks new obssesion: Romantasy. Online. Dostupné z: https://youtu.be/iPBD2WybXrs?si=rcBrgzRU5calWnRv. [cit. 2026-03-09].
The Absolute Degeneracy of Modern Writing. Online. YouTube. Dostupné z: https://youtu.be/ffvRhsViyIQ?si=qyTKSCGaFCeHd87p. [cit. 2026-03-09].
Romantasy and the Politics of Desire 🥀. Online. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=DKCIDDKkDyY&list=WL&index=128. [cit. 2026-03-12].
