Článek
„Viděla jsem video na TikToku, že lidé, kteří nedokážou navázat oční kontakt mají nízké sebevědomí.“ O týden později, když jsme s kamarádkou probíraly odtažitost známého.
„Podle tohohle tě lidé nemají rádi, když… “
Je možné doplnit spoustu věcí. Poté se ode mě v rozhovoru odvrací, překvapivě se ale o týden později dozvídám, že klučina byl jen nervózní. Vlastně se jedná o docela humornou pointu, jenom jak se mění témata a popisují se příznaky duševních nemocí bez kontextu, mění se i vtip. Nevěříte, že někdo na autistickém spektru to má tak těžké, nebo se ADHD stane synonymem pro hyperaktivitu a ztratí se všechny ostatní symptomy. Pak opravdu můžete přičíst ADHD každému, ale taky selháváte v pochopení potíží okolo a v práci se samotným člověkem. Popularizace? Ano, ale jakmile je vypuštěn fakt, lidé si předávají ústně a fakt se obaluje ve všem možném. Fakta zveřejňovaná na sociálních sítích nejsou zcela mylná, přesto jsou zavádějící - kdyby se jednalo o úplné hlouposti, asi by neměly tak široký rozsah. Obvykle opravdu mívají částečnou pravdu, jenže s fakty v psychologii se musí zacházet opatrně a bez kontextu snadno sejdete z cesty.
Therapy speak
Samozřejmě, že jedna dvě věty sami o sobě nestačí, proč tedy podobným informacím věříme a leckdy je i sami od sebe vyhledáváme? Je lidské hledat odpovědi o emocích a vztazích s ostatními lidmi a vlastně mi to přijde i docela úsměvné, milé. Podobným rozkouskovaným informacím nahrávají i termíny unikající z odbornějšího prostředí Overstimulated, intrusive thoughs. Jsem plný energie, neposedný, tudíž mám ADHD. Slova původně z angličtiny, která se opravdu v psychologii používají, a ze kterých se zrodil tzv. therapy speak. Tik Tok tak dokáže pojmenovat snad každý jev i v běžném životě, jenom opomíná jejich plnou definici a vytrhává je z kontextu. I když je dobře popíše, lidé je často zasazují do špatné situace, nebo je nedovysvětlují. Je to stejné jako říct, že máte ADHD, protože jste hyperaktivní. Přitom samotné ADHD není pouze o hyperaktivitě. V odborné literatuře se přitom čtenář nesetká s termíny tak často, případně když už tak spíše v knihách, které se do hloubky zabývají jedním tématem.
Duševní zdraví nade vše
Díky článkům bez řádně osvětleného kontextu či jenom podle chvilkového nahlédnutí do problematiky lidí sklouzávají k uctívání či tvoření jakýchsi legend a mýtů. Sociální sítě slouží dobré k propagaci a kdo hledí, najde i spoustu profilů sdílející zkušenost s duševní nemocí. Dnes častou cestou k uzdravení je terapeutické sdílení, kdy můžeme skrz tebe pomoci ostatním. Co to dá vám osobně? Nadhled, pocit, že k něčemu jste, zpracování vlastní zkušenosti. Co to dá ostatním? Pocit, že nejsou sami, možné osvětlení jejich situace. Rozhodnutím sdílet vlastní příběh sítí i osvětu o diagnózách, ke kterým se člověk obvykle nedostane. Je ale rozdíl sdílet vlastní zkušenost a šířit informace, které nemáte podložené ani zkušeností, ani náhledem a někde jste o nich slyšeli.
Oproti každému profilu se ale zrodí alespoň jedna pochybnost. Nejde jen o to, že jednotlivé zkušenosti jsou rozdílné, jak také většina profilů založených lidmi s duševními potížemi uvádí, ale také o zjednodušování pojmů. Hodně stránek pak propaguje self - care, obranu proti narcistům, zdravé hranice… Narazila jsem na článek, kdy autorka rozdělila lidi podle MBTI osobnostních typů a doporučovala, jak podle nich fungovat v rodině. Bohužel osobnostní typy nedokáží zcela předvídat chování člověka. Jenže ne každého nepříjemného člověka nacpete pod nálepku narcise a doopravdy diagnostikovat narcistickou poruchu osobnosti (NPD) dá zabrat i profesionálovi. Většina zjednodušení také spočívá ve vyškrtání těch nepříjemných nebo jinak těžko stravitelných stránek, např. self - care není jen o lepení pleťových masek a hlídání si vlastních hranic. Je také o tom se občas překonat, nestáhnout se do sebe, i když po tom sebevíc toužíme. Na to ale moc sledujících na Instagramu nezískáte.
Kdo zná lidi lépe, než lidé sami?
Přebíráme informace, ale už věříme tomu, jak je předvádějí média nezávisle na jejich zdrojích a důvěryhodnosti. Inu, ne všechno je zlato, co se třpytí a ne všechno, co obsahuje složitější anglické termíny z psychologie, má pravdu. Jakkoli nám psychologie jako obor může pomoci v běžném životě, jedná se stále o vědecký obor. Osobně se mi zdá, že nahlížení pod její pokličku může lidem připadat snadné, protože je to přece obor o lidech, kdy se nabízí, že pravda je relativní a všechno je o interpretaci… Ne, není. Stále fungujeme na základě biologických procesů, stále jsou nějaké normy, stále si potřebujete udělat základní research, předtím, než dáte ten článek na web. Psychologie dokáže nabídnout vysvětlení k tomu, co se děje v lidské mysli. Dokáže věci pojmenovat, i ty nepatologické. Zlozvykem dnešní doby je házení všeho nepříjemného na jednu patologickou hromadu. Nelze popřít nárůst duševních nemocí, ale ne všechno týkající se duševního zdraví je patologické. Někdy si člověk potřebuje jen popovídat, posílit vztahy v rodině, zavolat přátelům. Je potřeba o duševním zdraví i nemocech mluvit, jenom pozor, kam pro pojmy saháte a jaké důvody vás k tomu vedou. Popularizace psychologie a její využití v běžném životě by mělo stát na sdílení zkušeností a uznávání rozdílných zkušeností. I ty nálepky v článcích jsou psané podle živých lidí a nejsou tak jednoduché. Ověřujte informace.
