Článek
V roce 1896 William Morris vydává Studnu na konci světa. Příběh rámcově zasazený do pohádky, naplněný rytířskou legendou. Jak se od ní ale liší a tedy posouvá žánr? Převážně svou prací s postavami.
Pohádka na míru čtenáři
Nejmladší syn krále Ralf se vydává do světa, aby získal zkušenosti a mohl se stát dobrým vládcem. Na své cestě ale neustále naráží na zvěsti o kouzelné studni na konci světa, ze které kdo se napije, získá moudrost a věčný život. Na začátku jeho cestu mu dobrá kněžka věnuje náhrdelník, jehož pravá moc se ukáže až na konci knihy. I díky němu potká dobrou čarodějku, do níž se zamiluje a po její smrti jejímu odkazu vděčí za potkání své pravé lásky, jež nosí stejný náhrdelník - krásná Uršula, nejkrásnější mezi ženami, a i se zbraní mezi rytíři, když je část cesty nucena sama v převlečení za rytíře. Stihne dobýt město, přísahat bratrství a věrnost, oplakává mrtvé.
Zatímco Lilith využívá pevně dané postavy a pouze objevuje jejich role, Morris je aktivně mění. Uršula si dokáže vzít do rukou meč, Ralf je někdy až přecitlivělý. I svým šťastným koncem spíše než uzavření zamyšlení naplňuje jakousi vlastní jemnou fantazii a objevuje se zde i pro dnešní proud důležitý prvek předurčené romance. Svým způsobem by se o některých scénách dalo říct, že jsou naivní, že tohle dílo vzniklo z lásky - s určitou dávkou sentimentality. Ale vzniklo z lásky. Morris své postavy neustále pozvedává, nutí je hledat naději a neustále hledat a bránit dobro. Nechává je projevovat překvapivě široké spektrum emocí, ačkoli už poté psychologii postav nerozvíjí.
Objevování nových světu
Kromě toho, že Studna na konci světa je přístupnější většímu okruhu čtenářů než její předchůdci, též se může pochlubit vlastním promyšleným světem, který sice zůstává inspirován legendami a využívá středověké vzory společnosti, ale je zřetelná vlastní invence. Kniha obstojí i jako cestopis a ukazuje, odkud se vzaly dnes používané vzorce a osnovy. William Morris je vlastně hezkou ukázkou jak skrz středověk (směr medievalismu) dokáže jako autor fantasy knih nabídnout čtenáři prožít a nalézt vlastnosti a hodnoty, které se tolik v jeho vlastní době nedají projevit. Blíží se jeho snům, představám a touhám.
Proč ale takový skok? Proč se Morris místo úvah posouvá blíže ke čtenáři? William Morris většinu své tvorby věnuje právě středověké kultuře a umění, zatímco okolo něj se šíří industrialismus. Můžeme jeho postoje a uchýlení se k legendám právě jako reakci na rozšiřující se moc strojů. Tento postoj více vyniká v jeho dalších dílech např. sci-fi Novinky z Utopie čili Věk pokoje. Za zmínku stojí i Zemský ráj nebo Příběh o Třpytivé rovině.
Proti strojům vílami
Morris není jediný, komu jde v tomto období na ruku umění. Ve viktoriánské Anglii se oblíbeným nejen literárním námětem stávají víly a jiná bájná stvoření. Lidé „utíkají“ zpět do historie, případně do nových světům podobným Morrisovým. A představivosti se meze nekladou - dochází i k rozšněrovávání pravidel a pevné morálky, která se mění se světem. Od počátku tvorby Morrise a jemu podobných se poté už tolik nemění forma, ale hlavně náměty. Na druhou stranu dnešní fantasy se často pokouší svou fantazií přesahovat do reálného života čtenáře. To je ale vrtoch dnešní doby, kvůli kterému tehdejší příběhy mohou někdy překvapit svou naivitou, sentimentalitou či jednoduchým příběhem, což je ovšem vlastně jejich největší síla a dnes snad i tzv. vysoké fantasy - tyto světy existují jako únik, klid, samy pro sebe.
Zdroje:
The Book Leo. From tinkerbell to fae smut: the evolution of fae. Online. In: . Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=UrXRDj1N07I&t=1983s. [cit. 2025-11-01].
Databáze knih - Studna na konci světa. Online. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/studna-na-konci-sveta-404559. [cit. 2025-11-01].
