Gastroskopie a koloskopie bez stresu? Prozradím, jaké to bylo v analgosedaci

Když člověka čeká operace, mnohdy se stresuje tím, jak dopadne, případně jaká bude celková anestezie. Ano, jde o zcela oprávněné obavy, ovšem „výhodou“ je, že samotnou operaci si nepamatuje – tedy pokud nejde o vyloženě specializované zákroky, kdy je možné či nutné podat pouze lokální anestezii.

Pokud bychom se podívali na různé lékařské obory a vybrali jeden, ze kterého má většina z nás největší strach, bude jím dost pravděpodobně obor gastroenterologie.
Gastroenterologie se zabývá diagnostikou a léčbou zažívacího traktu a v současné době patří mezi vůbec nejvyhledávanější pracoviště – i kvůli vlivu civilizačních chorob.

Právě gastroenterologie zastřešuje mnoho ne zrovna příjemných vyšetření, mezi které patří například koloskopie (veřejnosti známá jako kolonoskopie) nebo třeba gastroskopie.

Gastroskopie je endoskopické vyšetření – lékař pomocí tenkého ohebného nástroje (gastroskopu) vyšetřuje horní část trávicího traktu, tedy jícen, žaludek a dvanáctník. Gastroskopie není „pouze“ diagnostickou metodou. Výhodou je možnost provést i různé léčebné zákroky, například odstraňování polypů; často se rovněž odebírají vzorky – v takovém případě jde o biopsii.

K endoskopickým výkonům se využívají speciální přístroje různých značek, jedno však mají společné - jde o ohebné nástroje, většinou s průměrem 12-16 milimetrů. Na jejich konci se nachází buď kamera (gastroskopie, koloskopie), nebo třeba malý ultrazvuk (endosonografie, zkráceně EUS).

Můj ošetřující gastroenterolog mi doporučil gastroskopii podstoupit, a to z důvodu přetrvávajících zdravotních problémů, které mají souvislost se žaludkem. V té době jsem ještě nevěděl, co přesně bude vyšetření obnášet, ovšem stačilo pár minut na internetu, abych měl jasno…

Ano, běžná reakce – gastroskopie, ale také endosonografie a koloskopie patří obecně k těm vůbec nejneoblíbenějším vyšetřovacím metodám, a to i přesto, že tato specializovaná vyšetření patří k těm vůbec nejspolehlivějším. Ano, něco dokáže odhalit sonografie, něco CT, něco magnetická rezonance, ovšem stále existují problémy, které spolehlivě dokážou odhalit jen endoskopické výkony – nejčastěji se využívají pro diagnostiku nádorových onemocnění.

V souvislosti s hledáním nových informací o tomto typu vyšetření jsem často narazil na pojmy „sedace“ a „analgosedace“. Zpočátku jsem nerozuměl, v čem je rozdíl, pouze jsem věděl, že jde o podání zklidňujících látek, které dělají vyšetření snesitelnějším. Jenže jedno není druhé a pokud se začnete zajímat více, zjistíte, že je vhodné důkladně číst.

Pokud vás čeká endoskopické vyšetření, zřejmě jste se od svého lékaře dozvěděli, že existuje možnost podání tišících léků (orálně, případně nitrožilně), které udělají vyšetření snesitelnější. Obvykle se jedná o tlumící injekci do žíly (sedace), která vás zklidní a uvolní panické stavy. V tomto případě jste však v průběhu celého vyšetření při vědomí, takže zažíváte různé nepříjemné pocity, které vyšetření doprovází. V případě gastroskopie jde o pocity související s povahou vyšetření, například pocit dávení.

Alternativou sedace je provedení vyšetření v plné anestezii nebo v analgosedaci. Co je anestezie, ví zřejmě každý, ale co analgosedace?

Pojmem analgosedace se rozumí stav útlumu, který je řízený anesteziologem. Ten v průběhu celého vyšetření monitoruje vaše životní funkce a průběžně kanylou uvolňuje kombinaci opiátů a anestetik. Proces je řízený speciálním počítačem, který reaguje na aktuální stav pacienta.

Tato kombinace zapříčiní, že pacient vyšetření prakticky kompletně prospí, i když jsou stále zachovány všechny životně důležité reflexy. Pacient tak například sám dýchá a při výzvě dokáže reagovat na pokyny lékaře – i když si to později vůbec nepamatuje. Analgosedace se tak od anestezie liší tím, že pacient nepotřebuje podporu dýchání a opětovné „procitnutí“ je rychlejší. Jinak se ale používá obdobná kombinace léků.

Obvykle nikde. Na vyšetření je samozřejmě nutné se připravit – kromě standardní přípravy před gastroskopií (přijít nalačno) si musíte zařídit ještě předoperační vyšetření a podstoupit konzultaci s anesteziologem. I když nejde o kompletní narkózu, zdravotnická zařízení na ni pohlížejí obdobně. Jde o to, že kdyby se v průběhu vyšetření cokoliv zkomplikovalo, anesteziolog může zvýšit dávky opiátů a tím vás z analgosedace „přesunout“ do kompletní anestezie. Jak analgosedaci, tak kompletní anestezii může provádět pouze anesteziolog – bez jeho dohledu tedy nikdy nejde o analgosedaci a anestezii, ale „jen“ o sedaci, kterou může provést například i vyškolená zdravotní sestra.

Předoperační vyšetření (obvykle) nesmí být starší než měsíc, samozřejmě pacient nesmí být v době vyšetření nemocný.

Zřejmě každý si dokáže představit, co je to anestezie, málokdo si však dokáže představit, co je to analgosedace – čím více si o ní čtete, tím více máte otázek, což je pochopitelné.

Na jednu stranu se píše, že člověk v analgosedaci spí a vyšetření si nepamatuje, ale na druhou stranu se píše to, že člověk reaguje na příkazy lékaře. Jak tedy může pacient reagovat na příkazy, když spí? To je právě kouzlo analgosedace – tedy opiátů a anestetik.

Ještě před aplikací opiátu vám anesteziolog skrze kanylu aplikuje anestetikum, které vás mírně uvolní a zapříčiní, že vás vyšetření nebude bolet. Obvykle jde o přípravky jako Sufenta nebo Fentanyl. Ano, „ten“ Fentanyl, o kterém se v poslední době hojně píše v souvislosti s tím, že jej využívají narkomani. V tomto případě mluvíme o nepatrném množství Fentanylu (2 ml, což je asi 0,1 mg). Věděli jste, že Fentanyl je až 100× účinnější než morfin? Já třeba ne…

Těsně před samotným vyšetřením vám anesteziolog podá hypnotikum – povětšinou jde o Propofol. Je to ultrakrátce působící hypnotikum, které má velmi rychlý nástup (obvykle 15–30 sekund). Tělo ho okamžitě rozvede do mozku, kde přeruší vědomí. Z tohoto důvodu si pacient vyšetření nepamatuje. Může mít však „nějaké pocity“, například tlak, který však nebolí a není nepříjemný.

Samotné procitnutí povětšinou není nepříjemné. Propofol nevyvolává nepříjemné stavy, člověka obvykle nebolí ani hlava, jen se cítí trochu překvapený, že už je po vyšetření. Samozřejmě může dojít k mírné alergické reakci, obvykle však odezní rychle a v případě vážnějších komplikací je k dispozici lékař, který může okamžitě zasáhnout.

Člověk stráví zhruba hodinu až dvě na „dospávacím“ pokoji, poté odchází – ideálně s doprovodem. Po zbytek dne není možné obsluhovat stroje ani řídit motorové vozidlo.

Nejhorší na celém vyšetření byla doba před – člověk přemýšlí, bojí se, neví, co čekat. Samozřejmě je nervózní, protože nechápe, co se s jeho vědomím bude v průběhu vyšetření dít. Tyto pocity vás opustí okamžitě poté, co vám anesteziolog skrze kanylu aplikuje opiáty – ty vás jednoduše řečeno okamžitě „vypnou“, rychlostí téměř jako když lusknete prsty. Analgosedace je tedy takové kouzelnické představení, které vás ušetří nepříjemné zkušenosti.

Zajímavé je, že těsně po probuzení z analgosedace si můžete pamatovat věci (například pocity), které někomu sdělíte, ale s odstupem pár hodin si už nepamatujete ani ty. Opiáty totiž do doby jejich kompletního vyprchání mohou dále „umazávat“ vzpomínky, které vám pak může připomenout už jen ten, kdo je od vás slyšel. Je to obdobné jako snění – ráno si svůj sen můžete ještě částečně pamatovat, ale s odstupem pár minut či hodin jde jen o mlhavou vzpomínku, kterou si spíše dotváříte, než že byste si na ni skutečně pamatovali.

Pokud pracoviště, kde budete zákrok podstupovat, nabízí provedení endoskopického výkonu v analgosedaci, mohu jej doporučit. Vždy si však dopředu zjistěte, zda jde opravdu o analgosedaci řízenou anesteziologem, nebo jen o sedaci, která se někdy (mylně) označuje jako analgosedace. Pokud chcete mít jistotu, zeptejte se napřímo – tedy zda analgosedaci vede anesteziolog. Pokud ne, nejde o analgosedaci.

Nutno zmínit, že pokud pracoviště analgosedaci nabízí, ale váš ošetřující lékař ji explicitně nevyžaduje, může být hrazená ze strany pacienta jako forma „nadstandardu“. Obvykle jde o několik stokorun až o řády tisíců – záleží na konkrétním pracovišti. Například nemocnice nabízí tuto formu ošetření levněji než pracoviště soukromá.

Vyšetření samozřejmě v analgosedaci podstupovat nemusíte – obvykle se ani nenabízí. Standardně je vám aplikováno pouze anestetikum s mírnými sedativními účinky. Taková forma vyšetření je většinou kompletně hrazena ze zdravotního pojištění.

Na závěr popřeji a doporučím všem, které obdobné vyšetření čeká: stres je přirozený, ovšem myslete na to, že samotné vyšetření trvá v průměru 30 minut.

Všem hodně zdraví!