Článek
Je skoro půlnoc a najednou se spustí lavina upozornění na příchozí zprávy. To si jen kolega vzpomněl, že s vámi zapomněl něco důležitého prokonzultovat, a čas si na to udělal právě v tento ne zcela ideální čas. Nejdříve přemýšlíte nad tím, že si vypnete zvuky a telefon otočíte displejem k podložce, ovšem po chvíli přemýšlení si telefon stejně vezmete do ruky a zprávy si přečtete. Nejdříve s tím, že jen zjistíte „o co jde“, později sami sebe přistihnete, jak sepisujete odpověď v délce elaborátu.
Pokud se v předchozích řádcích poznáváte, dost pravděpodobně máte problém – problém, který jsem měl ve své době i já.
Sníte o home office?
Pokud pracujete jako státní zaměstnanec, je pravděpodobné, že se vám nic podobného nikdy nestalo, ale co když bych vyměnil kolegu za kamarádku, která to tak trochu přehnala s alkoholem a zrovna řeší, zda byl opravdu ten nejlepší nápad vzít si ho, když si vlastně ještě vůbec neužila život? Už se poznáváte?
Je možné, že pracujete na home office a k tomu ještě máte svůj vlastní život. V takovém případě se šance, že se něco podobného stane, zvyšuje přímou úměrou – v jednu chvíli zjistíte, že s telefonem odcházíte i na toaletu, berete si jej i tehdy, když si jdete jen do vedlejší místnosti připravit oběd či kávu, a pokud odejdete z domova bez telefonu, jste ochotni se pro něj vrátit bez ohledu na vzdálenost, kterou jste do té doby urazili.
Ano, stanete se závislým…
Představy o home office jsou často pohádkové, ale ne vždy je to tak růžové. Sám na home office pracuji tak dlouho, že už vlastně ani nevím, jaké to bylo předtím. Na home office jsem pracoval v době, kdy to ještě nebylo trendy, na home office jsem pracoval i v době, kdy to trendy bylo, a dokonce i teď, kdy to už zase tolik trendy není.
Nastavte si hranice, prosím
Není tajemstvím, že bez nastavených hranic to nejde. Snaha o to skloubit pracovní a osobní život se stává čím dál více náročná, protože doma je v práci a v práci je doma. Můžete si klidně vybrat, v jaké místnosti budete pracovat a kde máte svoji relax zónu, přesto zdi a dveře nedělají takové hranice, jaké si musíte udělat primárně v hlavě.
Technologiemi proti technologiím
Žijeme v době, kdy jsou naše telefony tak výkonné, že bychom s nimi klidně mohli nahradit naše počítače. Máme v nich vše, kromě práce i zábavu, kromě kolegů i rodinu, kromě vzpomínek i nejčerstvější obsah z internetu. Dalo by se říci, že nic jiného než tu malou krabičku na baterky k životu vlastně ani nepotřebujeme – opak je ale pravdou.
A co takhle vyrazit proti technologiím technologiemi? Pokud vám to zní jako oxymóron, rád vám svoji myšlenku vysvětlím. Moderní telefony, a mezi ty počítám i ty staré pár let, mají mnoho funkcí, které se snaží o digitální detox jeho majitele.
Pokud jste právě teď začali přemýšlet nad tím, o jakých funkcích mluvím, dost pravděpodobně už patříte mezi skupinu uživatelů, která by si je měla vyhledat okamžitě.
Nerušit/Soustředění
Pokud máte iPhone, bude vás zajímat záložka Soustředění, kterou najdete ve svém nastavení. Pokud máte Android, bude vás zajímat záložka Nerušit. Můžete být v klidu, obě platformy umožní víceméně to stejné – zamezení rušivých notifikací.
Reálně to funguje tak, že si vyberete časový úsek, ve kterém nechcete, aby vás někdo vyrušoval. Záměrně píšu někdo, protože je jen na vás, jak si svůj režim Nerušit nastavíte. Výhodou je, že si můžete nastavit i různé krizové scénáře – například pokud vám blokovaný kontakt volá dvakrát rychle po sobě, dost pravděpodobně jde o urgentní hovor a tak může dostat výjimku - jde tedy o lepší a bezpečnější variantu, než třeba režim letadla. Výhodou podobných režimů je i to, že displej zůstane pohasnutý v případě příchozí notifikace, a to včetně notifikací ze sociálních sítí, od kterých bychom si alespoň před spaním měli dát pauzu.
Čas u obrazovky a Digitální rovnováha
Android i iOS mají i další funkce pro digitální detox, i když o nich dost pravděpodobně ani netušíte. Jde o funkci Čas u obrazovky pro iPhony a Digitální rovnováha pro zařízení se systémem Android. Obě funkce dělají prakticky to samé – sdělí vám, kolik času trávíte u obrazovky vašeho smartphonu, jaké aplikace používáte nejčastěji, a obě funkce vám nabídnou i podobné možnosti – například nastavení času, po jehož uplynutí se vám přístup k dané aplikaci zamezí.
Ano, jde o obdobu rodičovské kontroly, kterou však snadno můžete aplikovat na sebe sama. Třeba jen proto, že zjistíte, že trávit dvě hodiny denně na Instagramu je dost zbytečné.
A jak na problematiku digitálního detoxu aktuálně nahlíží odborníci? Kupodivu se jejich názory shodují, jak uvádí například studie National Library of Medicine.
Všeho s rozumem
Často jsem od (převážně cizích) lidí slýchával, že jsou už unavení z toho, že musí být neustále dostupní. Když jsem se jich zeptal, proč přesně musí, přišla vždy poměrně stejně znějící historka o tom, že jejich práce to tak vyžaduje, že já o tom nic vědět nemohu, protože nevím, co je pracovat sám na sebe, případně na home office.
Když jsem argumentoval tím, že na home office pracuji už asi 12 let a moc dobře vím, co to obnáší, stočila se ona historka na to, že mají mnoho kamarádů, kteří často potřebují pomoci, a oni jsou tu přece od toho, aby pomohli…
Když jsem argumentoval tím, že jen odpočatý člověk dokáže šířit energii, debata povětšinou skončila úsměvem s krátkým dodatkem: „ty tomu nerozumíš…“
Možná nerozumím, ale rozhodně žiju
Čekáte na poselství dnešního článku? Pokud jste se v něm našli, našli jste i poselství. Nikdo vás nemůže nutit být online 24/7, ani vy sami. Pokud máte podávat profesionální výkon, musíte mít čas i sami na sebe. Pokud máte být dobrý kamarád a partner, platí stejná poučka.
Pokud si chcete digitální detox dopřát, ale máte obavu z reakcí a že se bez vás svět zhroutí, zkuste na to jít postupně – třeba tím, že budete s vaším okolím mluvit. A hlavně, mějte na paměti, že pozdější reakce na přijatý e-mail či zprávu na Messengeru o půlnoci dost pravděpodobně nebude znamenat, že skončí svět.
