Článek
Někdo pod ním rozumí místo. Dveře, chodba, kuchyň, pokoj. A věci. Hračky, skříně, postel, stůl, židle, lustr, koberec. Někomu se vybaví lidé. Rodiče, babička s dědou, sestra a bratr. Zvědavá sousedka a její věčně nespokojený manžel. Někdo si vzpomene na svoje němé mazlíčky. Psa, kočku, králíky. Jiný cítí vůně. Pekáč buchet právě vytažených z trouby. Aviváž z prádla visícího na sušáku. Maminčin parfém. Dědovy cigarety. Prase v chlívku. Ke všem jmenovaným významům slova domov patří pocity. Emoce projevené i ty skryté. Vědomé i nevědomé. Blaženost a pocit bezpečí v maminčině náruči. Radost a překvapení u vánočního stromku. Spokojenost a klid při večerním čtení knížky. Vztek nad nespravedlivým trestem za převrácený květináč. Strach, že rodiče prokouknou malou nevinnou lež. Žárlivost na mladšího sourozence. Netrpělivost u umývání nádobí. Vzdor vůči příkazům. A nad tím vším bezmezná, trpělivá, stálá, bezpodmínečná, všemocná láska. Je fajn, že máte kde bydlet, co jíst a na čem spát. Je super, že je vás plný dům a máte s kým mluvit. Jenže bez lásky je to „jen“ dům, lidi a jídlo… Největším a neměnným významem slova domov je pro mě láska.
