Článek
Přistání na měsíci je falešné a zfilmované v Hollywoodu, světu vládnou neviditelné elity židovského původu a kamarádí se s reptiliány. Kdo kdy neslyšel o podobné konspirační teorii? Většina společnosti a vědci se nad podobnými teoriemi pozastaví snad jen z údivu nebo i pro pobavení. Kdo by si na chvíli nechtěl zasnít a vymyslet si taky podobnou pohádku? Jenže konspiračním teoriím věří víc lidí, než by kdokoliv, nebo alespoň já, řekl. Odkud pochází? Jak se rodí? Proč vůbec existují?
Nejdříve, co je konspirační teorie? Konspirační teorie je určité vysvětlení události, jevu nebo situace, často odkazující na nějaké utajené mocenské spiknutí, či skupinu. Konspirační teorie bývají často silně politicky motivované či zbarvené. Takové teorie existují navzdory tomu, že určité jevy, události či situace mívají jiná racionálnější a podloženější vysvětlení. V této základní definici se tak moc neodlišuje od fake news. Fake news jsou také falešné informace- desinformace, které často souvisí s politikou. Na rozdíl od konspiračních teorií však Fake News netrvají tak dlouho. Ne že by nefungovaly, nebo by snad lidé poznali, že to jsou Fake News, ale zkrátka není třeba, aby v ně lidi věřili dlouhodobě. Nejvíc se množí před volbami a zpravidla vydrží jen do voleb, či krátce po nich. Bývají to ti kostlivci, kteří padají na politiky ze skříní. Tenhle tam má střet zájmů, tamten se baví s tamtim, tenhle byl zase u komunistů a donášel na své spolupracovníky. Fake News si široká veřejnost užije až až. Po volbách Fake News nevymizí, jen už nikoho nezajímají a nikdo už je nepotřebuje, ač už účel splnily, nebo ne, teď jsou k ničemu.
Na druhou stranu konspirační teorie přežívají dlouhodobě. Ať už je vytvořil kdosi s úmyslem propagandy a manipulace, nebo na ně zázračně přišel jakýsi vášnivý detektiv amatér, konspirační teorie přežívají dlouho, roky. Bývají složité, zapletené, vyprávějí příběh. Teorie o tom, kdo zavinil útok na dvojčata 11. září se vedou dnes už dvacet pět let, a konspirace o iluminátech, či stínových vládách, se s lidstvem táhnou celými dějinami. Ale proč přežívají tak dlouho? Proč to pořád někoho zajímá?
Psycholog Cyril Höschl konspirační teorie vysvětluje lidskou potřebou spojit korelaci s kauzalitou. Míváme totiž tendence tohle dělat. Lidé do určité míry odmítají věřit v náhody. Další z nejvýznamnějších lidských vlastností, které nás evolučně dlouhá staletí posouvala dopředu, apofenie, nám dnes také občasně může zavařit. Apofenie, tedy lidská tendence vidět vzorce i tam, kde nejsou, je sice užitečná věc, ale zároveň je jako zázračné hnojivo pro všechny konspirace.
Psychoterapeutka Nela Wurmová zas popisuje hned tři různé důvody existence konspiračních teorií. Ale já osobně v jejích třech důvodech vidím jeden velký. Do určité míry konspirace nahrazují náboženství. Lidé si teoriemi, stejně jako náboženstvím, rádi vysvětlují, proč se dějí špatné věci a natož ještě dobrým lidem. Nabízí vcelku jednoduché řešení, či vysvětlení k těžkému problému a dává pocit kontroly nad věcí. Ač už jste z teorie šťastní, nešťastní, nebo naštvaní, víte, co se stalo, proč se to stalo a jak se to stalo. Vidíte za oponu, to je pro nás vždycky lepší, než neznámo. Tento strach nás provází už od pravěku.
Navíc máme rádi pravdu a to uspokojení z pravdy je tím větší, čím víc lidí vám před dokázáním vaší pravdy tvrdilo, že jí opravdu nemáte. To zadostiučinění si vychutná každý. Proto konspirační teoretici zdaleka nejsou jen hloupí lidé s vysokou školou života a desetiletou mezerou v životopise, kdy hledali sami sebe. Takový teoretik může být kdokoliv, sebechytřejší člověk, v momentě, kdy se uzavře do dostatečně neprůhledné bubliny a zároveň si začne libovat v tom krásném pocitu: ,,Já vím něco, co ty ne!”, pak je mu inteligence vcelku k ničemu. Takové teorie se totiž nevyvracejí rozumem, často jsou dobře promyšlené, s detaily a dokonale smysluplnými vysvětleními, konspirace lze vyvrátit jen ověřováním faktů, zdrojováním a stálými otázkami. A kdo má dnes ještě čas na zdrojování každé prkotiny, kterou jen tak najde na TikToku. Je lehčí věřit.
Další aspekt, který sice nezapříčinil existenci takových teorií, ale rozhodně jí podporuje, je ztráta víry v média. Dnes v konvenční média věří pouze 37 % lidí, což je vcelku propad od 45 % z roku 2016. Tady bychom mohli zabřednout do příčiny ztráty této důvěry, ale to bychom už byli jinde a na mnohem déle. Lidé nezdrojují a nevěří médiím, jediným dalším zdrojem jsou tedy média neověřená, dezinformační.
Navíc je to takový začarovaný kruh. Když člověk věří jedné konspirační teorii, je mnohem pravděpodobnější, že uvěří i další. Někteří lidé dokonce přiznali, že věří protichůdným teoriím, například, že princeznu Dianu zabily britské státní složky, ale zároveň, že princezna Diana nikdy opravdu nezemřela. Když člověk věří jedné, věří ve víc a propadá se hlouběji a hlouběji do bezzdrojové anarchie náhodných konspirací. A co by to bylo za článek v dnešní době, kdybych nezmínila umělou inteligenci. Většina lidí má v googlu zaplé AI vyhledávání, což ve zkratce znamená, že umělá inteligence vyhledá co nejvíce zdrojů, které může najít spojené s vaším dotazem a pak vám tímto chumlem všeho odpoví rámečkem hned na prvním místě v prohlížeči. Jenže zdroj pro umělou inteligenci nejsou jen ověřená a důvěryhodná média, ale i Reddit, náhodní uživatelé Twitteru a dalších sociálních sítí. A takových „zdrojů“ je na internetu rozhodně víc, než těch důvěryhodných. Není tedy ojedinělé, že by takový AI vyhledávač potvrdil, nebo dokonce navrhl nepravdivou informaci.
Poslední z možných vysvětlení podává Christopher Hitchens, který tvrdí, že konspirační teorie jsou jen vedlejší produkt dnešní demokracie. Máme moc informací a jsme svobodní s nimi dělat, co chceme. Co nemáme, je kapacita prozkoumávat všechny zdroje, ověřit si každý jeden z nich. Máme moc informací. Pak si tedy spojíme ty, které se nám hodí, nebo ty, které spolu vůbec nesouvisí a teorie je na světě.
Konspirační teorie nejsou ani tak ojedinělé, 60 % američanů věří, že vláda tají něco o událostech 11. září 2001. Většina lidí hned při poznání o svých teoriích nemluví, nezmíní je, proto si jich většinou ani nevšimneme, nijak nás netrápí. Ale pravdou je, že je potkáme na každém rohu. A jakkoliv neškodná jedna konspirační teorie může být, každá z nich aktivně podlamuje víru v ověřená média, láme schopnost jedince hledat fakta a rozpoznat informaci od domněnky. A to radši ani nezačnu o tom, jak skvěle by se taková konspirační teorie použila za účelem propagandy.
