Článek
Vyděsil vás někdy robot? Měli jste z něj někdy strach? Člověk se na takového robota dívá a nemůže odtrhnout pohled ne úžasem, ale strachem. Robot může vypadat skoro jako člověk a možná to je přesně důvod, proč pohled nesklopíte. Díváte se mu do očí a on se dívá zpátky. Nedívá, samozřejmě, že ne, je to robot, v hlavě má jen jedničky a nuly, ale stejně oční kontakt nepřerušíte. Popis takového pocitu patří spíše do hororu než do reality, přesto to je něco, co se stalo dostatečně lidem, aby to dostalo název. Uncanny Valley.
V dnešní době umělé inteligence a dechberoucích technických zázraků pro nás není neobvyklé, rozhodně ne překvapivé, že se na internetu, či kdekoliv jinde, setkáme s člověkem, který není člověk. Mnoho společností už se dlouho snaží vyvinout funkčního robota na spousty různých činností, od úklidu a běžné domácí práce po vrcholové sporty a zábavu. Například firma UBTech už pomalu začíná manufakturně vyrábět a prodávat humanoidní roboty, ale jejich idea je s námi už mnohem déle. Jen si vzpomeňme na maturitní četbu a R.U.R. A s nástupem podobné technologie se i čím dál tím víc objevují zmínky o podobném jevu, pocitu, chcete-li.
Někteří lidé popisují strach a nechuť k těmto humanoidům. Velká skupina lidí tvrdí, že by si podobný přístroj nikdy nepustila domů a hororové příběhy s umělou inteligencí a robotem v hlavní záporné roli snad také nemusím vyjmenovávat. První, kdo tento jev popsal, byl Masahiro Mori. Masahiro Mori byl Japonský robotik, který se specializoval na emoční odpověď lidí na roboty a v roce 1970 vydal esej s názvem Uncanny Valley, kde zobrazil graf (pro zobrazení klikněte sem) popisující přesně tento jev.
Osa x představuje míru antropomorfismu a osa y míru emocí, které člověk na základě humanoidnosti robota popíše. Začátek grafu vypadá přesně tak, jak by ho člověk čekal, čím podobnější je robot člověku, tím víc s ním člověk soucítí. Pak se ale dostaneme do podivného bodu. Kousek před nejvyšším bodem humanoidnosti, tedy moment, kdy robot vypadá jako člověk co nejvíce je možné, zatímco by byl stále rozpoznatelný, se graf drasticky propadne ne na nulu, kde začínal, ale pod nulu. Tedy nejen že s robotem člověk nesoucítí, ale doslova k němu má antipatie. Robot jednoduše nesmí být až moc podobný člověku. Odtud pochází také pojem Uncanny Valley. Valley, tedy údolí, má být to údolí, ten podivný propad, a uncanny se volně přeloží jako tísnivé. Tedy přesně ten pocit, který cítíme při pohledu na podobné humanoidy.
Tento jev od té doby nebyl příliš zkoumán. Graf je vědci debatován, ale dalších studií se dopátráte jen stěží. Místo toho se stal legendou na internetu, zejména na webech se strašidelnými příběhy (creepypasta). Jev nefunguje jen u robotů, podobnou tíseň lidé popisují i při pohledu na voskovou figurínu, či umělou inteligencí vytvořený obrázek člověka.
Vzniklo i několik teorií o původu tohoto strachu, který sdílí tolik lidí. Každý strach je zakořeněn v nějaké příhodě, zážitku, či traumatu lidské existence, evoluci na škole probíral každý. Určité teorie tvrdí, že pocit Uncanny Valley vychází z prehistorických příšer. Kdysi prý mezi lidmi žily příšery, kreatury, monstra, pojmenujte si to, jak chcete, které pro nás byly nebezpečné, možná nás vraždily, ale vypadaly skoro jako my. Někdo říká, že to byli mimozemšťané, někdo že monstra, další, že to byla zjevení andělů a tak dále a tak podobně. Zde se ale dostáváme už do čistě konspirační báze.
Ačkoliv se touto tísní odborníci nezabývají, nemůže být náhoda, že podobný strach a pocit sdílejí tisíce a miliony lidí, bylo tady tedy někdy něco, co nám šlo po krku s převlekem za nás samotné? A jak to dnes ovlivní pokrok ve sféře humanoidů?
