Článek
Když škatulky nestačí
O introvertech a extrovertech slyšel každý. Jedni čerpají energii z ticha a samoty, druzí ze společnosti a interakcí. Jenže mnoho lidí se v těchto definicích nikdy nenašlo. Právě proto přichází pojem otrovert. Je to úplná novinka, kterou představil americký psychiatr Rami Kaminski – a vysvětluje, že otrovert není ani jedno, a přitom obojí.
Slovo má svůj původ v latině a francouzštině: „otro“ znamená jiný a „vert“ odkazuje k otáčení. Stejně jako introvert míří dovnitř a extrovert ven, otrovert se obrací jinam – obvykle tam, kam nikdo jiný.
Pocit, že nepatříte nikam
Kaminski popisuje, že první náznaky otroverze zažil už jako dítě. Když nastoupil do skautu, oblékl si uniformu a složil přísahu. Zatímco jeho vrstevníci prožívali slavnostní chvíli, on necítil vůbec nic. „Bylo mi to jedno,“ přiznává. Už tehdy měl pocit, že nezapadá.
A přesně o to jde: otroverti mají odlišné vnímání reality. Nepodléhají stejnému nadšení jako ostatní, nedokážou se plně „napojit“ na skupinu. Kaminski tomu říká odolnost vůči fenoménu bluetooth – tedy schopnosti lidí emočně se okamžitě spárovat s ostatními v okolí. Otroverti tuto funkci nemají zapnutou, a někdy se kvůli tomu cítí odstrčení.
Břemeno, nebo dar?
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o nevýhodu. V kultuře, která klade důraz na sounáležitost, skupiny a týmy, to může být bolestivé, obzvlášť v dospívání. Jenže Kaminski tvrdí, že otroverze není problém, který je třeba léčit, ale dar.
Každý z nás se rodí jako otrovert. Většina se ale postupně přizpůsobí tlakům společnosti a naučí se přijímat skupinové identity – rodinu, školu, přátele, profesní komunity. Ti, kdo tomuto tlaku odolají, si zachovají nezávislost a často se z nich stávají originální myslitelé.
Originalita a nezávislost
Otroverti mají dvě výrazné přednosti: emoční nezávislost a schopnost přicházet s originálními nápady. Nejsou svázáni očekáváními skupiny, proto vidí věci jinak. Dokážou rozpoznat fanatismus kolektivního myšlení dřív než ostatní. A právě to z nich dělá přirozené inovátory, rebely a vizionáře.
Není náhoda, že Kaminski mezi otroverty řadí Fridu Kahlo, Franze Kafku, Alberta Einsteina či George Orwella. Všichni tito lidé měli silný vnitřní svět a dokázali jít vlastní cestou – často navzdory nepochopení okolí.
Ani středem pozornosti, ani v koutě
Z pohledu každodenního života se otroverti pohybují mezi dvěma póly. Někdy chtějí vystoupit a zazářit, jindy se stáhnou do soukromí a potřebují klid. Dokážou si užít večírek, ale ne vždy, a už vůbec ne s kýmkoli. Small talk zvládnou, ale netouží po něm. Umí naslouchat i vést, přizpůsobují se prostředí a náladě.
To z nich dělá lidi, kteří nezapadají do jednoduchých kategorií – a proto se mohou cítit ztraceni. Ve skutečnosti ale disponují bohatší paletou toho, jak čerpají energii a jak reagují na svět kolem.
Testujete se?
Možná už jste si někdy dělali test osobnosti – MBTI nebo jiný. A výsledek vám jednou vyšel introvert, podruhé extrovert. Říkali jste si: „To jsem celý já, jednou tak, podruhé onak.“ Právě to je typický znak otroverze.
Nepatřit je svoboda
Kaminski svou teorii shrnul v knize The Gift of Not Belonging (Dar nepatřit). Zdůrazňuje, že nejde o stigma, ale o výhodu. Nepatřit totiž znamená mít svobodu: nemusíte se řídit pravidly stáda, můžete si psát vlastní scénář.
Otroverti vnímají svět jinak. Nejsou závislí na potvrzení od skupiny, což jim dává schopnost předvídat slepé uličky davového myšlení. Vidí, kam ostatní kráčí, a rozhodnou se jít jinudy.
Každý den je Dnem nezávislosti
Být otrovertem není snadné. Vyžaduje to odvahu obstát sám za sebe a žít s vědomím, že nikdy úplně nezapadnete. Ale zároveň je to výjimečný dar – dar nezávislosti, originality a schopnosti vidět věci jinak.
