Článek
Čtyřicítka už není jen číslo v tabulce
Ještě před několika desetiletími by teploty přesahující 40 °C v českých podmínkách působily jako meteorologická kuriozita. Dnes už podobné hodnoty nepřekvapují tak jako dříve. Letošní léto přineslo v Česku další extrémní epizody a historické teplotní rekordy. Klimatolog Aleš Farda z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR upozorňuje, že letošní extrémy jsou dokonce nad tím, co klimatické modely pro současné období očekávaly. Zároveň ale dodává důležitou věc: z několika jednotlivých událostí nelze s absolutní jistotou určit, jak rychle se klima právě mění.
To je ostatně podstata celého problému. Počasí je proměnlivé a vždy bylo. Jeden chladný rok nevyvrací oteplování stejně jako jedno horké léto samo o sobě klimatickou změnu nedokazuje. Rozhodující je dlouhodobý obraz. A ten je takový, že teploty rostou, horké extrémy jsou častější a intenzivnější a Evropa se otepluje rychleji než globální průměr.
Počasí se mění, klima také
Rozdíl mezi počasím a klimatem může znít jako školní poučka, ve skutečnosti je ale pro pochopení současné situace zásadní. Počasí popisuje, co se děje právě teď nebo v nejbližších dnech. Klima je dlouhodobý obraz, který vzniká z desetiletí pozorování.
Můžeme tedy mít studený duben i v době globálního oteplování. Můžeme zažít mimořádně deštivé léto nebo zimu s množstvím sněhu. Přirozená proměnlivost nezmizela. Jen se do ní přidává nový faktor: planeta je teplejší.
Jak vysvětluje klimatolog Aleš Farda, ve střední Evropě se stále střídají tlakové níže a výše, ale teplejší atmosféra znamená, že vzduchové hmoty, které k nám proudí, mají vyšší teplotu. Současně se mění i charakter některých meteorologických situací. A právě tady začíná být změna klimatu viditelná i bez složitých grafů.
Evropa se otepluje rychleji než zbytek světa
Pokud má člověk pocit, že poslední roky jsou v Evropě nějak neobvykle teplé, data tento dojem podporují. Podle nejnovějšího přehledu Copernicus a Světové meteorologické organizace je Evropa nejrychleji se oteplujícím kontinentem. V roce 2025 zaznamenalo nejméně 95 procent evropského území nadprůměrné roční teploty. Současně přibylo dnů s tepelným stresem a ubývalo dnů, kdy Evropané zažívali výraznější chladový stres.
Rok 2025 přinesl také extrémní vedra od Středomoří až po polární oblasti. Červencová vlna veder byla podle Copernicu druhou nejzávažnější zaznamenanou evropskou vlnou tohoto typu. Trvala 25 dní a zasáhla rozsáhlé části kontinentu. A možná ještě působivější je skutečnost, že mimořádné horko dorazilo také do subarktického Finska, Švédska a Norska.
Klimatická změna tedy není pouze příběhem o rozpáleném jihu Evropy. Její projevy se postupně posouvají napříč celým kontinentem.
Co se stane s vedry v dalších desetiletích?
Tady přichází část, která může být pro běžného člověka nejzajímavější. Vědci totiž nemají k dispozici pouze zpětný pohled. Pomocí klimatických modelů dokážou vytvářet scénáře toho, jak se může svět vyvíjet při různých úrovních oteplení.
Mezivládní panel pro změnu klimatu IPCC dochází k velmi silnému závěru: četnost a intenzita horkých extrémů bude s pokračujícím oteplováním růst. A platí to i v případě, že by se globální oteplování podařilo stabilizovat kolem 1,5 °C nad předindustriální úrovní. S každým dalším stupněm oteplení se riziko a intenzita extrémů dále zvyšují.
Pro Evropu jsou předpovědi podobně jednoznačné. IPCC uvádí, že frekvence vln veder bude během 21. století růst ve všech evropských regionech bez ohledu na emisní scénář. Současně budou horké extrémy intenzivnější, zatímco studené extrémy budou slábnout.
To neznamená, že každý příští rok bude automaticky teplejší než ten předchozí. Klimatický trend se neprojevuje jako rovná čára stoupající každý rok o stejnou hodnotu. Některé roky mohou být chladnější, jiné mimořádně horké. Dlouhodobý posun však směřuje jedním směrem.
Problém není jen v teploměru
Čtyřicet stupňů na teploměru není pouze nepříjemnost pro člověka, který se snaží usnout v rozpáleném bytě. Extrémní horko zasahuje celé systémy.
Trpí zdravotnictví, protože přibývá lidí ohrožených přehřátím a dalšími zdravotními komplikacemi. Rostou nároky na chlazení budov a energetické sítě. Města se rozpékají rychleji než okolní krajina. Zemědělství se potýká s nedostatkem vody a rostliny čelí kombinaci vysokých teplot a sucha.
A potom je tu ještě požár.
Teplejší a sušší krajina je náchylnější k rychlému vysychání vegetace. Podle Aleše Fardy se v posledních letech navíc mění charakter srážek. Místo pravidelnějších mírných dešťů se častěji objevují velmi intenzivní lokální srážky. Ty mohou během krátké chvíle přinést velké množství vody, ale následné období sucha může vegetaci opět rychle vysušit. Výsledkem je více suché biomasy, která se může stát palivem pro požáry.
Když se změní definice normy
Možná nejpodstatnější je, co se stane ve chvíli, kdy se někdejší výjimka začne objevovat tak často, že ji přestaneme vnímat jako výjimečnou.
Když se třicetistupňové teploty objeví v létě, nikoho nepřekvapí. Když se však prodlužují období horka, přicházejí dříve, vracejí se častěji a jejich vrcholy jsou vyšší, mění se naše představa o tom, co je vlastně normální léto. Právě takové změny zachycují klimatologové.
Evropská data ukazují, že počet dnů s výrazným tepelným stresem dlouhodobě roste. V roce 2025 navíc zažila Evropa mimořádné teplotní epizody v různých částech kontinentu.
Nejde jen o to, kolik bude stupňů
Při představě budoucího klimatu se často soustředíme na jednoduchou otázku: Bude o dva nebo tři stupně tepleji? Jenže skutečné dopady nejsou tak jednoduché.
Dva stupně navíc neznamenají, že každý den bude teplota přesně o dva stupně vyšší. Znamenají změnu celého statistického rozložení počasí. Některé extrémy se stanou pravděpodobnějšími, jiné intenzivnějšími. Vlny veder mohou být delší a častější, teplé noci mohou přibývat a půda může rychleji vysychat.
IPCC upozorňuje, že intenzita extrémů roste s každým dalším stupněm globálního oteplování. Ve srovnání s oteplením o 1,5 °C mohou být změny extrémních teplot při 2 °C výrazně větší a při 3 °C ještě výraznější.
Číslo na teploměru tedy není celý příběh. Důležitá je také četnost, délka, načasování a kombinace jednotlivých jevů.
Sucho, vedro a voda v jednom příběhu
Vedro souvisí se suchem, sucho s vegetací, vegetace s požáry a všechny tyto jevy mohou ovlivňovat hospodaření s vodou, což je jeden z důvodů, proč se klimatologové nesoustředí pouze na průměrnou teplotu. Zajímá je také půdní vlhkost, srážky, odtok vody, stav řek, délka suchých období nebo počet tropických nocí.
A právě zde může být budoucnost pro Evropu nepříjemná. IPCC očekává další růst četnosti vln veder napříč kontinentem a v některých evropských oblastech také vyšší riziko sucha.
Neznamená to, že Evropa vyschne nebo že budeme mít každý rok katastrofální sucho. Znamená to spíš, že se zvyšuje pravděpodobnost situací, které byly v minulosti méně časté.
Budoucnost není předem napsaná
Při podobných zprávách může snadno vzniknout pocit, že už je všechno rozhodnuto a můžeme pouze čekat. Ani to ale vědecké poznatky neříkají.
Budoucí vývoj závisí na tom, kolik skleníkových plynů bude lidstvo dál vypouštět. IPCC uvádí, že globální teplota bude přinejmenším do poloviny století růst ve všech hodnocených scénářích. Rozdíly mezi scénáři se ale postupně zvětšují a hluboké snížení emisí může rozsah budoucího oteplení významně omezit.
Jinými slovy: některé změny už jsou nevyhnutelné, protože klimatický systém reaguje na oteplení s určitým zpožděním. To ale neznamená, že je jedno, co uděláme dál.
Rozdíl mezi mírně teplejší budoucností a extrémními vedry může znamenat rozdíl mezi obtížemi, na které se dokážeme adaptovat oproti situacím které budou pro některé regiony a skupiny obyvatel výrazně náročnější.
Co tedy ukazují letošní vedra?
Možná je lákavé říct, že letošní vedra jsou důkazem klimatické změny. Přesnější je říci něco jiného: jsou dalším dílkem do obrazu, který vzniká z desetiletí měření.
Klimatolog Aleš Farda upozorňuje, že letošní extrémy nelze jednoduše připsat pouze jednomu mechanismu. Počasí je stále výsledkem kombinace přirozené variability a dlouhodobého klimatického trendu. Zároveň však podle něj současná vlna veder a sucha nelze vysvětlit pouze běžným kolísáním klimatu.
A právě to je možná nejdůležitější sdělení.
Klimatická změna neznamená, že každý den musí být teplejší než ten předchozí. Znamená, že se posouvají podmínky, ve kterých se počasí odehrává.
Naše děti nebudou žít ve stejném klimatu
Představa budoucnosti se často redukuje na otázku, zda bude někdy 45 °C. Jenže mnohem důležitější může být něco mnohem méně dramatického: jak často budeme zažívat třicítky, kolik bude tropických nocí, jak dlouho vydrží půda bez vody a jak často budou přicházet extrémní srážky.
Vědci už dnes dokážou některé z těchto trendů předpovídat s poměrně vysokou mírou jistoty. A společný jmenovatel je jasný: čím vyšší bude globální oteplení, tím větší budou změny v extrémech.
Takže otázka už není pouze, zda se klima mění. To je z vědeckého hlediska dobře doložené. Mnohem zajímavější otázkou je, jak rychle se bude měnit dál a jak moc se na nový svět dokážeme připravit. Možná totiž nejde o to, zda budeme mít v budoucnu horká léta. Ta už máme.
Jde o to, jaké teploty budeme za normální považovat za dvacet, třicet nebo padesát let – a zda budou naše města, krajina, zdravotnictví i každodenní život připravené na svět, který bude teplejší než ten, do něhož jsme se narodili.
Tipy na zajímavé čtení:
Zdroje a inspirace:
