Článek
Čarodějnické procesy probíhající v Salemu od února 1692 do května 1693 představovaly pro puritánskou komunitu čítající kolem pěti set obyvatel období naplněné všudypřítomným strachem a obrovskou nedůvěřivostí, která panovala mezi sousedy. Od světa odříznutou vesnici obklopenou lesy navíc trápily útoky indiánů, časté hladomory a epidemie. Hon na čarodějnice způsobil, že bylo během patnácti měsíců obviněno více než 200 lidí. Z třiceti údajných viníků jich 19 oběsili (čtrnáct žen a pět mužů). Další muž – Giles Corey – byl pak neobyčejně drastickým způsobem umučen, protože se odmítl přiznat.
Tvrdohlavý a nevinný
Giles Corey se podle dostupných zdrojů narodil v Anglii někdy kolem roku 1611, v době čarodějnických procesů mu tedy bylo asi osmdesát. Do Nového světa se vydal v roce 1640 a usadil se právě v Salemu. Tam později vlastnil rozsáhlé pozemky, patřil k prosperujícím farmářům a úctyhodným občanům.
Za mlada se ovšem netěšil zrovna dobré pověsti, existují záznamy, že byl obviněn z drobných krádeží. V roce 1675 zmlátil a zabil dělníka Jacoba Goodalea. Za prokázanou vraždu musel zaplatit vysokou pokutu.
Stihl se také hned třikrát oženit, což ovšem nebylo v dané době nijak výjimečné. Svou první manželku Margaret si vzal ještě v Anglii. V roce 1664 však zemřela a ovdovělý otec čtyř dětí se záhy oženil podruhé. Mary si vzal ještě téhož roku a měli spolu syna Johna. Když v roce 1684 ztratil i druhou manželku, vypadalo to, že se do dalšího svazku už nechystá. Přesto se roku 1690 oženil s Marthou. Gilesovi v té době táhlo na osmdesát, Martha byla o nějakých deset let mladší a tou dobou již šest let vdova. Ani jeden netušili, že jejich manželství potrvá necelé dva roky a Martha svého muže přežije jen o dva dny.
Osudné jaro roku 1692
V Salemu se už pár týdnů konají čarodějnické procesy, obyvatelstvo se doslova dusí strachem. Obviněn může být v podstatě každý a stačí i úplně drobná záminka.
19. března 1692 je zatčena a obviněna z čarodějnictví Martha Coreyová. Důvod, proč se její manžel Giles rozhodne proti svojí ženě svědčit, dodnes neznáme. Víme jen, že vzápětí svého činu litoval a trval na odvolání svojí výpovědi. Tím ovšem jen vzbudil podezření a o měsíc později se ve vězení ocitá on sám.
Soudní stání se koná 16. září 1692 a Giles Corey trvá na své nevině. Zároveň také odmítá se soudem jakkoliv spolupracovat a není ochoten předstoupit před porotu. Je mu jasné, že ta už o jeho vině dávno rozhodla. Moc dobře ví, že doposud nebyl žádný z obžalovaných zproštěn viny. Když stojí před otázkou, zda se přizná, nebo bude čelit následkům, mlčí. A následně je odsouzen k jednomu z nejobávanějších trestů peine forte et dure, který byl ovšem ve státě Massachusetts již před nějakou dobou prohlášen za nezákonný. V celé historii Spojených států amerických je tak Giles Corey jediným člověkem, který byl tímto způsobem usmrcen.
Dobová kresba vyobrazující umučení Gilese Coreyho.
Umíral tři dny
17. září 1692 je Giles Corey vyveden před brány věznice, musí se svléknout a ulehnout na zem, aby mu posléze tělo zakryli těžkou deskou a na tu postupně pokládali kameny. V průběhu následujících dvou dnů dostal hned třikrát možnost přiznat svou vinu. Corey ale podle dostupných zdrojů odpověděl vždy jen: „More weight“ (větší váhu). Některé prameny uvádějí verzi „More rocks“ (více kamenů). V bolestech, které si nikdo neumíme představit, zemřel statečný farmář 19. září 1692. Marthu Coreyovou o pár dnů později oběsili.
Náhrobek Gilese Coreyho.
Smrt Gilese Coreyho se stala symbolem odporu proti krutému nespravedlivému režimu. Dnes nám jeho příběh připomíná, jak hrdinské je zachovat si tváří v tvář útlaku vlastní hodnoty.
Zdroje:
