Článek
Noc z 8. na 9. srpna roku 1975 se nesmazatelně zapsala do života mnoha Číňanů v provincii Henan. Po ničivém tajfunu totiž došlo ke katastrofě - postupně se protrhlo více než 60 přehrad na řece Huai. Vytvořila se vlna tsunami vysoká místy sedm až deset metrů, která za sebou nechávala neuvěřitelnou spoušť. O život přišlo kolem 230 tisíc lidí a o domov pak několik milionů.
Že jste o tom doposud neslyšeli? Není divu – vláda uvalila na tragédii cenzuru. Komunistický režim desítky let tajil, k čemu vlastně došlo.
Stavba symbolem režimu
Banqiao byla jednou z desítek přehrad vybudovaných v 50. a 60. letech pod taktovkou Mao Ce-tungovy vlády. Měly zajišťovat nejen kontrolu nad povodněmi, ale také symbolizovat pokrok a vítězství člověka nad přírodou. Stavělo se rychle, levně a často bez ohledu na doporučení odborníků. O to větší pozornost prý byla věnována „poradcům“ ze Sovětského svazu.
Zkušení inženýři varovali, že konstrukce přehrady nemusí vydržet extrémní deště – jejich varování ale bylo v atmosféře socialistického nadšení a komunistické ideologie zameteno pod koberec. Naopak se čelní představitelé vlády chlubili, že přehrady jsou nezničitelné.
Osudová noc
V srpnu 1975 zasáhl oblast supertajfun Nina, který s sebou přinesl velmi silné srážky. Během jediné noci spadlo v oblasti přehrady tolik vody, kolik tam obvykle naprší za celý rok. Banqiao a další přehrady v řetězci začaly přetékat a tlak vody rychle překročil jejich konstrukční limity.
V noci ze 7. na 8. srpna se hráz přehrady Banqiao protrhla. Do níže položených oblastí se vylilo až 700 milionů kubických metrů vody – vlna vysoká místy až 10 metrů smetla vše, co jí stálo v cestě. Podle dostupných údajů se jednalo o třetí nejsmrtelnější povodeň v historii, která zasáhla oblast, v níž žilo více než 10 milionů lidí. Voda způsobila zřícení více než pěti milionů budov.
Smrtící domino efekt
Spolu s Banqiao vzalo za své dalších více než 60 přehrad, které měly tvořit ochranný systém. Místo toho způsobily katastrofální dominový efekt. Voda zatopila přes 3 000 čtverečních kilometrů půdy, zničila stovky vesnic a měst, přerušila komunikace a poškodila infrastrukturu. Přeživší obyvatelé byli odříznuti od světa, bez přístupu k jídlu, pitné vodě a zdravotní péči. Ačkoliv se nabízela možnost evakuace, tuhle šanci zdaleka nedostali všichni. A tak v evakuované obci Shahedian přímo pod přehradou Banqiao zemřelo 827 lidí z celkem 6 000 obyvatel. Naopak v obci Wencheng, kde nikdo k evakuaci vyzván nebyl, tragicky zahynula polovina z celkového počtu 36 000 lidí. Obec Daowencheng pak povodeň zcela vymazala z mapy, z celkem 9 600 obyvatel nepřežil nikdo.
Podle původních odhadů zemřelo bezprostředně po katastrofě 26 000 lidí, v následujících týdnech ale následovalo více než sto tisíc dalších, které zabil hlad, šířící se nemoci či další komplikace spojené s následky tragédie.
Katastrofa, o které se nesmělo mluvit
Čínská vláda okamžitě uvalila na celou událost přísné informační embargo. Zahraniční média se tak téměř nedozvěděla, domácí tisk mlčel. Teprve v 90. letech se objevily první zprávy, které poukazovaly na skutečný rozsah katastrofy. A oficiální dokumenty byly čínskou vládou odtajněny až v roce 2005.
Důvodem byla pochopitelně nezměrná pýcha čínského režimu a pak také skutečnost, že selhání přehrad odhalilo hluboké systémové problémy: zanedbání údržby, ignorování bezpečnostních norem i zcela evidentní tlak stavět co nejrychleji bez ohledu na rizika.
Svým rozsahem prý překonala Černobyl
Zničení přehrady Banqiao je dnes považováno za jednu z nejhorších technologických katastrof v dějinách lidstva. Trvalo tři desetiletí, než se svět dozvěděl pravdu. Když pak v roce 2005 odvysílala televizní společnost Discovery Channel dokument o této tragédii, v komentáři zaznělo, že svým rozsahem překonala i Černobyl.
Je tak smutným mementem toho, co se může stát, když politická propaganda převáží nad odbornými znalostmi a snahou zajistit bezpečnost lidí. Čínský symbol pokroku se tenkrát během několika hodin změnil ve smrtící past.
Zdroje:
