Článek
Je chladný lednový den roku 1809 a v malé obci Coupvray, nedaleko francouzské metropole, vítají v rodině sedláře na svět v pořadí čtvrté dítě - chlapce, který dostane jméno Louis. Nikdo ani netuší, že právě přišel na svět člověk, jehož vynález zásadně změní životy milionů lidí z celého světa. V tuhle chvíli se všichni radují ze zdravého miminka. Z něj záhy vyroste čiperné zvídavé batole, které s oblibou prozkoumává otcovu dílnu plnou kůží a nástrojů.
Právě tatínkova dílna se mu stane osudnou. Louisovi jsou pouhé tři roky, když se snaží napodobit práci svého otce a ostrým šídlem si poraní oko. Do rány se dostane zánět a vzápětí se rozšíří i do druhého oka. Chlapeček tak jednou provždy přijde o možnost vidět. Slepota by pro většinu lidí znamenala ztratit šanci na normální život. V tomto případě se však stala začátkem zcela výjimečné životní cesty.
Vzdělání jako cesta k plnohodnotnému životu
Brailleovi se nechtěli smířit s představou, že bude jejich syn doživotně odkázaný na pomoc druhých lidí. Snažili se ho vzdělávat a v jedenácti letech ho poslali do Královského ústavu pro nevidomé. Louis se tak ocitá v Paříži a podporován od útlého dětství svými rodiči bere možnost získat kvalitní vzdělání velmi vážně. Žije v době, kdy se nevidomí mohou učit výhradně poslechem. Nemají možnost číst ani psát. Respektive, ve škole jsou k dispozici knihy psané vystouplými písmeny. Není jich mnoho a písmenka se hmatem dají rozpoznat jen velmi obtížně. Louis se i tak snaží „číst“, nicméně tempo takového čtení je pomalé, možnost cokoliv napsat nulová. Dospívajícímu chlapci je jasné, že cestu ke kvalitnímu životu mu nenabídne soucit okolí, ale především kvalitní vzdělání, což jeho rodiče věděli od začátku.
„Noční písmo“ vojáků jako předloha pro Braillův vynález
Ještě během studií v Paříži se Louis seznámil se speciálním vojenským nočním písmem, určeným pro čtení zpráv ve tmě. Protože život nevidomých se vlastně odehrává ve tmě, je mladík písmem zcela fascinován a čím dál víc se upíná na myšlenku, že kdyby existoval jednoduchý systém bodů „čitelných“ prsty, měli by slepí lidé šanci normálně číst, případně i psát.
Zatímco armáda od nočního písma záhy upustila, nevidomý student v něm objevil obrovský potenciál. Začal experimentovat, původní poměrně složitý systém zjednodušil a neúnavně hledal způsob, jak vytvořit písmo čitelné hmatem a současně snadno zapisovatelné. Výsledkem byl naprosto geniální projekt – šest bodů uspořádaných do obdélníku. Jejich kombinace (celkem 64 znaků) tvořila písmena, čísla, interpunkci a také třeba hudební noty. Sám Louis Braille byl vynikajícím varhaníkem. Zrodilo se Braillovo písmo a jeho tvůrci v té době bylo pouhých patnáct let.
První verze Braillova písma z roku 1824
Další nepochopený génius
Historie se hemží stovkami, možná i tisíci, skvělých vynálezů, které zpočátku narážely na nepochopení či odpor. Braillovo písmo nebylo výjimkou. Odmítaly ho dokonce i instituce, které měly nevidomým pomáhat. V roce 1824 Louis představil vynález svým vrstevníkům a stávající ředitel školy ho v tom podporoval. V roce 1840 ovšem nastoupil nový ředitel, který toto písmo obratem zakázal ze strachu, že připraví o práci učitele, když si nevidomí žáci vše potřebné „přečtou“. To samozřejmě vzalo slibnému vynálezu vítr z plachet.
Ačkoliv písmo disponovalo obrovským potenciálem výrazně změnit život slepých lidí, svoje příznivce si následně získávalo velmi pomalu. Jeho autor se tak žádného velkého úspěchu nedočkal. Zemřel v roce 1852 v pouhých třiačtyřiceti letech na tuberkulózu. V té době nebylo jeho písmo ještě vůbec oficiálně přijato.
Až dva roky pro Louisově smrti uznala francouzská vláda Braillovo písmo jako základ systému pro výuku nevidomých. Teprve potom svět pochopil, s jak převratným vynálezem přišel patnáctiletý kluk.
Čtení, k němuž nepotřebujete oči
Dnes se jeho písmo používá v desítkách jazyků a využívají ho miliony nevidomých či těžce zrakově postižených lidí. Mohou si díky němu přečíst knihy, ale také příbalové letáky léků či návody na použití mnoha produktů. Vyučuje se na speciálních školách a symbolizuje právo na plnohodnotný život nevidomých. Ačkoliv jim moderní technologie umožňují využívat hlasové čtečky a hlasem ovládat mobilní telefony i jiné přístroje, přesto si speciální písmo stále zachovává svůj význam. Umožňuje takto postiženým lidem číst a psát, nejsou odkázáni jen na poslech, a to je pro rozvoj myšlení i plnohodnotné vzdělávání nesmírně důležité.
Rytina Louise Brailla od Henriho Thiriata
Louis Braille se zasloužených poct za svého života nedočkal. Nicméně jeho ostatky (kromě rukou, které zůstávají pohřbeny v rodném Coupvray) byly po sto letech uloženy v pařížském Pantheonu ve společnosti největších osobností Francie. Tímto symbolickým gestem rodná země uctila muže, který umožnil nevidomým samostatně číst a psát.
Zdroje:
