Článek
Je květen 1945 a Evropa zpustošená druhou světovou válkou konečně oslavuje mír. Miliony lidí se upínají k lepším zítřkům a pevně věří, že to nejhorší už mají za sebou. V londýnské kanceláři ovšem sedí u stolu muž, který svou zemi provedl válečným konfliktem a paradoxně nesdílí euforii davů. Brilantní politik, zkušený vojenský stratég – britský premiér Winston Churchill nechává uprostřed oslav vítězství sestavit plán na další válku. Rodí se operace Unthinkable (Nemyslitelná).
Proč si Churchill vyžádal plán na válku číslo tři?
Výstižná a stručná odpověď by zněla – protože byl vůči Sovětskému svazu po celý svůj život velmi skeptický. Uvědomoval si víc než dobře, co Evropa získává smrtí Hitlera a porážkou nacistického Německa. Na druhou stranu ale nemohl přehlížet fakt, že Rudá armáda stále zůstává i po osvobození v mnoha evropských zemích. Stalin zcela nepokrytě upevňoval svou moc v Polsku a dalších státech. Společný nepřítel, který držel spojence a Sovětský svaz na jedné straně pověstné barikády, byl poražen. A Churchill moc dobře věděl, že politická dohoda se Stalinem stojí a padá právě s ním. Jeho eliminace se stala živnou půdou pro vzrůstající obavy zkušeného politika, který měl schopnost věci domýšlet mnohem lépe než většina jeho současníků. Bylo evidentní, že Stalin nehodlá opustit země, které „osvobodil“.
A to byl jeden z hlavních důvodů, proč se Churchill obrátil 22. května 1945 na svůj vojenský štáb se žádostí: „Vypracujte plán, jak zatlačit Sovětský svaz zpět na východ.“
Operace Unthinkable: útok na sovětské pozice ve střední Evropě
Vypracovaný plán byl v zásadě jednoduchý a současně naprosto šílený. Zahrnoval překvapivý útok anglo-amerických sil, jimž měly vypomáhat polské vojenské jednotky a také zbytky německé armády. Jeho cílem bylo zatlačení Rudé armády zpět za polské hranice.
Britští odborníci na plánování vojenských útoků ale nezapomněli do své zprávy zahrnout i důležité konstatování. A to, že Rudá armáda má v dané chvíli v Evropě drtivou převahu nejenom v počtu vojáků, ale také ohledně válečného vybavení. Zásadní byla i skutečnost, že ruští vojáci by na základě povelu svých velitelů bez váhání nastoupili k boji. Spojenečtí vojáci, zcela vyčerpaní šesti lety kruté války, by se znovu do zbraně rozhodně nehrnuli. V závěru operace Unthinkable tedy jasně stojí: „Plán je neproveditelný.“ Nemyslitelná operace si obratem vysloužila přízvisko nerealizovatelná.
To ovšem mluvíme o jedné z variant daného plánu. Existovaly totiž dvě verze. Jedna útočná, o níž právě byla řeč a v níž šlo o zahájení války proti Sovětskému svazu. A pak druhá – obranná, zahrnující přípravy na možnost, že zaútočí jako první Sověti ve snaze podmanit si další evropská území.
Dnes s odstupem a nadhledem máme jasno. Británie, nebo přinejmenším její tehdejší premiér si byl dokonale vědom, že poválečné nadšení bude krátké. Nepochyboval o tom, že západní demokracie by mohla být velmi rychle ohrožena. Uvědomoval si křehkost spojenectví Sovětského svazu a zemí, které se spolu s ním postavily bok po boku společnému nepříteli. Asi v té době nebylo moc lidí, kteří by onu pověstnou železnou oponu tušili dlouho předtím, než rozdělila svět.
Neuskutečněná operace zanechala svoji stopu
Plán operace Unthinkable skončil v archivech a dlouhé roky se o něm nesmělo mluvit. Britové ho odtajnili až v roce 1998. Jakkoliv byl nereálný, jasně ukázal, že nestojí na paranoidních představách. Přišla blokáda Berlína, následovala studená válka a její závody ve zbrojení – to všechno jen potvrzovalo, že Churchillův instinkt se ani tentokrát nemýlil. Konec konců, byl to právě Winston Churchill, který po podepsání Mnichovské dohody tehdejšímu britskému premiérovi Nevillu Chamberlainovi řekl: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu a budou mít válku.“
Zdroje:
