Článek
Zavede nás do teplého srpnového dne roku 1935. Lady Alice, dcera sedmého vévody z Buccleuchu, oznamuje svoje zasnoubení s princem Henrym, vévodou z Gloucesteru, mladším bratrem budoucího krále Jiřího VI, otce Alžběty II. Svatba se koná v soukromé kapli Buckinghamského paláce v listopadu téhož roku a docela jistě nemůžeme přehlédnout fakt, že mezi družičkami nechyběly ani princezna Alžběta a její sestra Margaret. Po svatbě samozřejmě všichni očekávají brzké narození potomka. Alice si ale musí nejprve projít dvěma potraty, než se jí v roce 1941 narodí syn William. Po třech letech pak přijde na svět ještě jeho bratr Richard.
Vévoda a vévodkyně z Gloucesteru patřili k velmi aktivním členům královské rodiny a vykonávali celou řadu povinností. Za zmínku rozhodně stojí fakt, že se Alice stala za druhé světové války šéfkou ženského pomocného letectva (WAAF). Armádní kariéra tenkrát nebyla pro aristokratku vůbec běžná. A docela jistě překvapí skutečnost, že princezna Alice odešla oficiálně do důchodu v 98 letech.
To ale poněkud předbíháme událostem. V roce 1965 při návratu z pohřbu Winstona Churchilla totiž vévoda dostal během řízení auta mrtvici a došlo k nehodě. Tu oba manželé přežili, ale zdravotní stav Henryho už se od té doby nikdy zcela nezlepšil. Naopak. V následujících letech utrpěl mozkových příhod ještě několik.
Vévoda a vévodkyně z Gloucesteru se svými dětmi na snímku z roku 1945.
Osudný srpen 1972
28. srpna 1972 obdržela Alice zprávu, kterou by žádná matka nikdy neměla slyšet. Její syn, princ William, zemřel. Bylo mu třicet let. Osudnou se mu stala jeho vášeň pro létání. William vystudoval Cambridge a Stanford, pracoval pro britské ministerstvo zahraničí a plnil řadu královských povinností. Mimo to byl také zkušeným pilotem, působil i jako prezident British Light Aviation Centre. S nadšením se účastnil amatérských leteckých závodů. Jeden z nich ho stál život. Letadlo, které pilotoval, se po startu dostalo do prudké levotočivé zatáčky v malé výšce. Tu nedokázalo udržet, narazilo křídlem do stromu a zřítilo se. William i jeho spolucestující Vyrell Mitchell zahynuli před zraky přítomných diváků.
Alice byla zprávou o smrti svého syna naprosto paralyzovaná. A současně se ocitla před šílenou volbou. Má říct manželovi pravdu? Henryho stav byl v té době už velmi vážný. Byl odkázaný na invalidní vozík, měl velké problémy s řečí a nikdo nedokázal odhadnout, zda a kdy se ohlásí další mrtvice, která by ale mohla být tou poslední.
Rozhodla se mlčet
Na Alicino rozhodnutí můžeme mít svůj názor, ale nikdo z nás neví, jak by se na jejím místě zachoval. Ona se přiklonila k tomu, že bude chránit křehké zdraví svého muže. Nechtěla riskovat, že zpráva o smrti milovaného syna způsobí další zdravotní komplikace. Ve svých pamětech později přiznala, že se nesmírně obávala, co by s manželem takový šok udělal. Současně připustila, že Henry mohl pochopit, co se stalo, z televizního vysílání. Nikdy si tak nemůžeme být úplně jistí, zda se o smrti svého syna skutečně nedozvěděl. Pro Alici každopádně nebylo vůbec snadné chovat se před manželem, jako by k žádné tragédii nedošlo.
Princ Henry zemřel 10. června 1974, tedy necelé dva roky po smrti svého syna. Bylo mu 74 let. Alice ho o neuvěřitelných třicet let přežila.
Nejdéle žijící člen britské královské rodiny
Veřejnost měla možnost princeznu Alici naposledy spatřit u příležitosti jejích stých narozenin v prosinci roku 2001. Bylo to také poslední veřejné vystoupení mladší sestry královny Alžběty II. Princezna Margaret zemřela 9. února 2002. Když o měsíc později ve věku 101 let skonala královna matka, stala se Alice nejstarším žijícím členem britské královské rodiny. 20. září 2003, kdy jí bylo 101 let a 269 dnů se dokonce stala světovou rekordmankou jako nejdéle žijící členka královské rodiny všech dob.
Princezna Alice, vévodkyně z Gloucesteru, zemřela 29. října 2004 na srdeční selhání, bylo jí 102 let a 309 dní. Své tehdejší rozhodnutí hodnotila nejspíš až do smrti. V pamětech se o něm zmiňuje jako o velmi zdrcujícím. Musíme si ale uvědomit, že ona nestála před volbou mezi správným a špatným rozhodnutím. Volila mezi dvěma velmi bolestnými možnostmi. A vybrala tu, o níž se v danou chvíli domnívala, že způsobí méně utrpení.
Co byste udělali vy? Řekli byste těžce nemocnému člověku, že jeho dítě zemřelo, i kdybyste se báli, že by ten šok mohl ohrozit jeho život? A naopak - chtěli byste v pozici pacienta s chatrným zdravím slyšet takovou zprávu?
Zdroje:
