Článek
Za více než sedm desetiletí své vlády se stala pro řadu generací pevným bodem, zdrojem jistoty a vzorem životních hodnot. Královské povinnosti plnila opravdu až do svých posledních dnů. Čemu Alžběta II. vděčila za své pevné zdraví a neutuchající energii?
Pohled do královského talíře
Ačkoliv patřila ke generaci, která rozhodně nevyrostla mezi termíny, jako jsou makroživiny, diety, superpotraviny atd., věnovala královna svému jídelníčku vždy velkou pozornost i z hlediska zdraví. A rozhodně dávala přednost kvalitě před kvantitou. Zdroje z Buckinghamského paláce jasně mluví o tom, že Její Veličenstvo si potrpělo na jednoduché, výživné pokrmy z čerstvých, sezónních ingrediencí. Tím pádem kuchař pravidelně servíroval grilovanou nebo dušenou rybu či kuřecí maso a k tomu vždy dostatek zeleniny. Královna měla zálibu i ve zvěřině, která má ve srovnání s hovězím a vepřovým masem nižší obsah tuku. Co se týče ovoce, milovala jahody pěstované na zámku Balmoral. V žádném případě se od ní nedaly očekávat výstřelky v podobě laskomin dopravovaných soukromým letadlem před půl planety na její stůl. Vyhýbala se požitkářství a v jídelníčku měla svůj oblíbený stereotyp.
Den začínala ve své ložnici šálkem čaje Earl Grey bez mléka a cukru, k tomu si dopřála jednu nebo dvě malé sušenky. Následovala snídaně podávaná v jídelně – obvykle cereálie, jogurt a toast s marmeládou. To jen čas od času obměnila a dopřála si míchaná vajíčka s uzeným lososem. Oběd byl většinou ve znamení ryby se zeleninou, velmi často padla volba na mořský jazyk s dušeným špenátem. Pokud obědvala sama, pravidelně se vyhýbala sacharidům, takže žádné těstoviny ani brambory byste na jejím talíři nenašli.
Zato k odpolednímu čaji si ráda dopřála toasty a malé anglické koláčky. Ke slovu přišel opět i oblíbený Earl Grey. Královský kuchař v rozhovoru pro tisk jednou prozradil, že si Její Veličenstvo s oblibou dává okurkový sendvič s vejcem a uzeným lososem.
Základem večeře bylo opět libové maso, ryby a zelenina. Nečekejte žádné exotické recepty. Panovnice vždy lpěla na tradicích a upřednostňovala především typické britské a francouzské pokrmy. Při výběru dezertů se prý nevyhýbala čokoládě. Rozhodně by to nemělo vypadat, že byla Alžběta II. přehnaně asketická. K večeři si pravidelně dopřála sklenku oblíbeného vína a její záliba v koktejlu Dubonnet nebyla žádným tajemstvím.
Co jste naopak na královském stole nikdy vidět nemohli?
Například pokrmy ze syrového nebo nedostatečně propečeného masa. Z pochopitelných společenských důvodů také královna zakázala, aby se při přípravě pokrmů používal česnek. Král Karel III. tuto tradici podle všeho dodržuje dál.
Z důvodu vysokého rizika otravy jídlem se také u královského stolu nikdy nesetkáte s mořskými plody.
Velmi zajímavý je důvod, proč se na stůl panovnice neservírovalo dušené maso s omáčkou. Tento pokrm je prý příliš podobný tomu, co palácová kuchyně pravidelně připravovala pro královniny corgi.
Královna v pohybu
Alžbětě II. pomáhala zachovat vitalitu nejenom střídmost v jídle, ale také láska k pohybu. Fyzická aktivita byla přirozenou součástí jejího každodenního režimu. Ráda chodila a zbožňovala jízdu na koni. Právě ta ji bezpochyby udržela v tak skvělé kondici do vysokého věku. Na koni jste ji mohli vidět, i když překročila devadesátku. A tato aktivita nabízela jak žádoucí procvičení celého těla, tak zasloužený psychický odpočinek od královských povinností. Panovnice nikdy neinklinovala k cílenému intenzivnímu tréninku, přirozenější jí přišly svižné procházky skotskou krajinou v okolí Balmoralu. V přírodě, obklopena svými psy, byla šťastná.
Význam duševní pohody
Pokud bychom ve spojení s touto nezapomenutelnou královnou měli zmínit jednu jedinou povahovou vlastnost, bezpochyby by to byl smysl pro povinnost. Alžběta II. po celou dobu vlády plnila svoje povinnosti s neochvějným nasazením. A podle odborníků je právě smysl pro disciplínu a jasný životní cíl klíčovým prvkem pro udržení duševního zdraví a kognitivních funkcí.
O královně se vždy vědělo, že navzdory svému věku drží krok s dobou a zajímá se o nové technologie. V průběhu její vlády se svět od základů změnil a ona nikdy nezůstala stát opodál. Vždy byla přirozenou součástí tohoto dění, prokazovala obdivuhodnou flexibilitu a chuť získávat nové zkušenosti.
Ačkoliv svoje oficiální povinnosti v posledních letech zredukovala, bez nadsázky je možné říci, že aktivně vládla opravdu až do své smrti, o čemž nakonec nejlépe svědčí fakt, že se ještě dva dny před tím setkala s ministerskou předsedkyní Lizz Truss.
Tajemství dlouhého a aktivního života královny tak vlastně ani tajemstvím není. Jde o kombinaci střídmé vyvážené stravy, fyzické aktivity, duševní angažovanosti a silných sociálních vazeb. Na jedné straně to byl smysl pro disciplínu a pravidla, na straně druhé schopnost přizpůsobovat se změnám, které přicházely. V mnoha ohledech si z ní můžeme brát příklad.
Zdroje:
