Článek
Je slunná neděle 8. května 1938 a rodina Westových si po pravidelné bohoslužbě plánuje vyrazit na piknik do přírody. Zatímco maminka na louce u lesa vybaluje košíky s jídlem, otec rozdělává oheň a děti se rozeběhnou mezi stromy. Westovi mají jedenáctiletou Dorotheu, sedmiletého Allana a nejmladší, teprve čtyřletou Marjorie.
Podle některých zdrojů si děti začaly hrát na schovávanou. Malá Marjorie tuhle hru naprosto zbožňovala. Jiná média uvádějí, že se dívky v jednu chvíli rozdělily a Dorothea se od lesa vracela k autu, zatímco mladší sestru nechala vzadu. Marjorie prý ještě trhala luční květiny. Tyhle detaily dnes už nikdo neobjasní a v kontrastu celé události nakonec nejsou zase tak podstatné.
Klíčový zůstává fakt, že se malá Marjorie ocitla několik krátkých okamžiků sama u lesa. Když se posléze Dorothea ohlédla, její malá sestřička byla pryč. Ať už si v prvních chvílích všichni mysleli, že jen našla dobrou schovávačku, nebo se prostě zaběhla kousek do lesa, smutnou realitou zůstává, že po Marjorii nebyla ani stopa. Neozval se žádný výkřik, žádný zvuk naznačující přítomnost jiných lidí. Les jako jediný svědek celé hrůzné události možná svým šuměním cosi vypovídal, ale jeho řeči nešťastní rodiče nerozuměli.
Rozsáhlá pátrací akce s nulovými výsledky
Když Westovi prošli nejbližší okolí a zoufale volali svoji dcerku bez jakéhokoliv úspěchu, oznámili její zmizení na policii. Rozjela se velká pátrací akce, do níž byli nasazeni speciálně vycvičení psi. Bohužel v průběhu prvního dne žádnou pachovou stopu nezachytili. V tak závažném případě, jako byl tento, vyslaly bezpečnostní složky na místo zhruba 500 policistů. Zapojilo se také kolem tří tisíc místních obyvatel a mnoho dalších dobrovolníků, kteří dlouhé dny prohledávali lesy, kontrolovali opuštěné studny, dokonce i těžařské šachty. Vyšetřovatelé vyslechli všechny majitele aut v okolí. Objevilo se totiž podezření, že Marjorii někdo naložil do vozu a odvezl. Této teorii nahrávala i následující skutečnost.
V úterý 10. května dorazili na místo činu policisté z New Yorku s bloodhoundy, tedy se psy, jejichž stopovací schopnosti patří v kynologickém světě k naprosté špičce. Těm se podařilo stopu holčičky zachytit a sledovali její pach až k nedaleké silnici. Cestou byla dokonce objevena zvadlá kytička fialek, kterou Marjorie trhala pro maminku. Svitla drobná naděje. A svědci vzápětí vypověděli, že kolem třetí hodiny odpoledne projela po zdejší silnici tři auta. Dva řidiče policie identifikovala ještě ten večer. Třetí vůz podle výpovědí řídil muž, jednalo se o sedan Plymouth a auto jelo velice rychle. Pátrání pokračovalo.
Byla dokonce vypsána odměna 2500 dolarů za nalezení holčičky. Komu přijde částka překvapivě nízká, měl by si uvědomit, že se psal rok 1938. Z dnešního pohledu by to bylo skoro 60 tisíc dolarů.
Čtyřletá Marjorie, snímek z rodinného alba Westových
Zmizení Marjorie Westové se po pár neúspěšných dnech stalo případem ostře sledovaným nejenom v Pensylvánii, ale po celých Spojených státech. Psalo se o ní ve všech novinách. Do redakcí vzápětí přicházely spousty nejrůznějších tipů a svědectví. Žádné z nich ale nevedlo správným směrem. Nakonec ani stopa rychle jedoucího sedanu, kterou vyšetřovatelé sledovali až do Západní Virginie. Uběhly dlouhé měsíce, aniž by se pohnuli z místa. Z měsíců se posléze staly roky a nyní je to už 87 let, co Marjorie zmizela.
Co se mohlo stát?
Ve hře bylo hned několik teorií. Mohla holčička zabloudit? To bylo vysoce nepravděpodobné, oblast opakovaně prohledávala spousta lidí. Mohla ji napadnout divoká zvěř? Rozhodně ne, to by se našly nějaké stopy po útoku. Zbývala tedy opravdu ta nejděsivější možnost. Někdo ji odvezl v autě, které v inkriminované době opouštělo parkoviště nedaleko místa zmizení. Dodnes se tato hypotéza jeví jako nejpravděpodobnější.
Případ samozřejmě provázela spousta nejrůznějších spekulací. Policisté se zabývali i možností, že byla unesena za účelem nelegální adopce. V té době nebylo neobvyklé, že bezdětné rodiny „řešily“ touhu po dítěti cestou, o níž se nikdy nemělo mluvit. Konec konců v padesátých letech šokovala veřejnost kauza Georgie Tannové z Memphisu, která v letech 1932-1951 unesla více než tisíc malých dětí. Ty následně za úplatu umísťovala k bezdětným rodičům. Byla mezi jejími oběťmi i Marjorie?
Naděje pohasínala, ale nikdy nezmizela úplně
Westovi po zbytek svého života věřili, že jejich ztracená holčička někde žije. Dorothea dokonce později spolupracovala na řadě amatérských vyšetřování, jejichž cílem bylo najít ženu, která se jí podobá (jako holčičky měly s Marjorií hodně shodných rysů). Pátrání vedla k rozmanitým příběhům, ale žádný z nich neměl jednoznačný konec.
Dorothea si tak například v roce 2005 vyslechla vyprávění o tom, jak muž srazil u lesa autem holčičku, naložil ji do auta a vezl do nemocnice. Dítě se posléze na zadním sedadle probralo a vypadalo v pořádku, bez známky poranění. Řidič ji tedy dovezl k sobě domů na farmu v Severní Karolíně, kde holčičku posléze vychovali společně s manželkou. Rok před tím ztratili svou jedinou dceru a najednou jejich život opět získal smysl.
Už pár let před tím informoval Dorotheu novinář Harold Thomas Beck, že je v kontaktu se ženou, které její matka na smrtelné posteli přiznala, že ji jako malou tatínek ukradl venku u lesa. Pravda však nikdy nebyla odhalena a vždy zůstalo jen u příběhů a spekulací.
Marjorii by dnes bylo dvaadevadesát let. Pokud žije, s největší pravděpodobností o svém skutečném původu neví ani ona, ani její současná rodina.
Zdroje:
