Článek
Čínské holčičce Zhang Xinlei byly pouhé dva měsíce, když jí lékaři diagnostikovali těžkou formu talasémii. Rodiče investovali veškeré svoje úspory i peníze z prodaného majetku do léčby. Během necelých dvou let tak utratili částku odpovídající téměř půl milionu korun. Jen pro srovnání - příjmy obyčejné venkovské rodiny v té době činily jen něco málo přes osm tisíc korun měsíčně. „Půjčili jsme si nějaké peníze i od známých,“ řekl novinářům tatínek malé pacientky, „už nám ale žádné další nepůjčí.“ Ačkoliv lékaři jako jednu z možností terapie zmiňovali transplantaci krevních buněk z pupečníkové krve a rodina v brzké době čekala další přírůstek, bylo jasné, že i kdyby se šance na transplantaci nabídla, nebudou zoufalí rodiče schopni uhradit náklady.
Neexistuje nic, co by mohlo rodiče připravit na blížící se smrt jejich dítěte. Zhang Liyong – otec malé Xinlei se rozhodl čelit naprosté bezmoci po svém. Začal pro svou dcerku kopat hrob. Na místo, které vybral k jejímu poslednímu odpočinku, ji vodil s sebou. Mnohým lidem jeho chování připadalo nepochopitelné, ale on to zcela prostě vysvětloval tak, že chtěl, aby se nebála smrti. Později pak přiznal, že se tím snažil připravit především sám sebe na nejhorší možný scénář. Současně ale doufal, že tím holčičku zbaví strachu z toho, co nejspíš nevyhnutelně přijde.
Příběh nešťastné rodiny zveřejnila čínská média, netrvalo dlouho a snímky muže, který leží v čerstvě vykopaném hrobě s malou holčičkou, obletěly svět a vyvolaly velkou vlnu emocí. Lidé začali hledat cestu, jak rodině na léčbu přispět. Ze všech stran přicházely nabídky pomoci.
Video, které se rychle šířilo sociálními sítěmi po celém světě.
Co je vlastně talasémie?
Talasémie – nemoc, kterou diagnostikovali malé Zhang Xinlei - je dědičné onemocnění krve, při kterém organismus nedokáže vytvářet dostatek funkčního hemoglobinu. A je to právě hemoglobin, který zajišťuje přenos kyslíku do tkání. Děti s těžkou talasémií bývají výrazně chudokrevné, nadměrně unavené, špatně prospívají a bez léčby jim hrozí závažné poškození srdce, jater i dalších orgánů. Aby přežily, potřebují pravidelné krevní transfuze, často každé tři až čtyři týdny. Jenže opakované transfuze mají i svou stinnou stránku. V organismu se postupně hromadí železo, které může poškozovat životně důležité orgány. Proto pacienti současně podstupují další terapii, která pomáhá přebytečné železo z těla odstraňovat.
Existuje účinná léčba?
U některých pacientů představuje jedinou možnost trvalého vyléčení transplantace krvetvorných buněk od vhodného dárce. Nejlepších výsledků se obvykle dosahuje tehdy, pokud je dárcem geneticky kompatibilní sourozenec. V některých případech lze využít také krvetvorné buňky získané z pupečníkové krve novorozeného sourozence. Tyto buňky mají schopnost obnovit tvorbu zdravých krvinek a mohou dítěti nabídnout šanci na život bez pravidelných transfuzí. Nejde však o univerzální řešení – vhodnost transplantace vždy závisí na zdravotním stavu dítěte i na genetické shodě mezi dárcem a příjemcem.
Příběh s dobrým koncem
Po zveřejnění informací o těžce nemocné holčičce, které její tatínek vykopal hrob, začaly rodině přicházet finanční dary od lidí, jichž se osud dvouleté pacientky hluboce dotkl. Díky této pomoci mohla léčba pokračovat. Podle později zveřejněných informací se po narození mladší sestry ukázalo, že by mohla být vhodnou dárkyní. A tak měli lékaři možnost přikročit k transplantaci krvetvorných buněk z pupečníkové krve. Podle dostupných zdrojů se zákrok zdařil a tělo transplantované buňky přijalo.
Jakmile se stav malé pacientky začal lepšit, otec se rozhodl pro symbolický krok – vykopaný hrob zasypal a na jeho místě vysadil slunečnice, které měly být připomínkou toho, že i po těch nejtemnějších chvílích může vysvitnout paprsek naděje. Není to vždy moderní medicína, která zachraňuje životy. Mnohdy musí pomoci i soucit a solidarita veřejnosti.
