Článek
Je chladný podzimní den a přístav v Calais se halí do mlhy. Od moře fouká studený vítr, proniká mi skrz šaty a do tváří štípe ledový déšť. Dnes – 31. října 1396 - se vdávám. Mám se stát královnou. To, co by mohlo působit pohádkově, je ve skutečnosti děsivé. Oblékli mi slavnostní šaty a vedou mě k oltáři, kde na mě čeká anglický král Richard II. Měla bych se radovat, myslíte? Pak byste měli vědět, že jemu je téměř třicet. Před dvěma lety ovdověl. Jeho první žena Anna Lucemburská, dcera Karla IV., zemřela na mor, aniž by svému královskému manželovi zanechala dědice. Budu jeho druhou manželkou a náš sňatek má především ukončit dlouholetý konflikt mezi Anglií a Francií. Stala jsem se symbolem příměří. Ztělesněním smíru dvou nepřátelských světů. Jenže je mi pouhých šest let. Dobrá, abych to upřesnila, za devět dní mi bude sedm. Jsem dcerou francouzského krále Karla VI. A taky figurkou ve vyostřené politické hře.
Královna s panenkou v ruce
Po svatbě opustím rodnou zem a budu žít se svým mužem v Anglii. Král Richard prý můj nízký věk považuje za výhodu. Má tak dokonalou možnost vychovat ze mě ideální anglickou královnu. A v uzavřené smlouvě se zavázal, že naše manželství nebude naplněno dříve, než oslavím dvanácté narozeniny. Jestli se bojím? O tom nepochybujte. Čeká mě život na hradě Windsor. První roky manželství mě bude Richard pouze navštěvovat. Opustím svou rodinu, všechno, co mi bylo blízké. Součástí mého bohatého věna je i kufřík s panenkami. Aspoň ty si smím vzít s sebou. Budou mojí památkou na domov a vzpomínkou na dětství, které nemám.
Svatba šestileté Isabelle z Valois a anglického krále Richarda II.
V mojí rodině jsou podobné sňatky samozřejmostí. Sestru Jeanne provdali rodiče v jejích pěti letech. Marii ve dvou letech umístili do kláštera, bratra Jeana v osmi odstěhovali k rodičům jeho budoucí ženy. Královskou domácnost jsme opouštěli v útlém věku. Naším úkolem bylo posílit stabilitu Francie, která na tom v té době nebyla vůbec dobře.
V lednu 1397 mi během okázalého ceremoniálu nasadí na hlavu korunu. Pro malou holku je opravdu těžká, celou dobu se bojím, že můj útlý krk tu váhu neunese. Co když koruna spadne a všichni si to budou vykládat jako špatné znamení? V krvi mi ale koluje královská krev, znám své místo a svůj úkol. Všechno zvládnu. Stanu se anglickou královnou. Richard se ke mně chová spíš jako otec nebo strýček. Chápe, jak se cítím. Sám usedl na anglický trůn jako desetiletý.
Vdovou v deseti letech
Konec 14. století je pro Anglii obdobím politických bouří. Jakkoliv mám pocit, že se to mého poklidného života ve Windsoru nemůže dotknout, brzy se přesvědčím o opaku. V září 1399 je Richard sesazen a uvězněn. Vzápětí si přijdou i pro mě. Čeká mě domácí vězení v Berkshire. Moci se ujímá Jindřich IV. a ten nemá jediný důvod být ke mně laskavý. Ještě nedávno jsem byla královnou se všemi poctami. Teď jsem jen nepohodlnou připomínkou minulosti. 14. února roku 1400 Richard ve vězení na hradě Pontefract umírá. Ne, nepopravili ho, jak by nejspíš každého napadlo. Šušká se, že zemřel hlady. Je mi deset let a jsem vdova.
I Jindřich IV. si moc dobře uvědomuje probíhající politický boj mezi Anglií a Francií a hodlá v něm využít mě. Nijak se proto netají svými plány, že si v budoucnu vezmu jeho dědice. To ovšem rezolutně odmítám, jsem loajální ke svému zesnulému manželovi. I desetileté dítě může mít morální hodnoty. Moje rodina žádá, abych se mohla vrátit do Francie. Trvá víc než rok, než mě Jindřichovi muži posadí na loď a pošlou přes La Manche zpátky do rodné země. Samotnou. Bez věna, bez jistoty, bez ochrany. Nikdy jsem se neměla dozvědět, že Jindřichova syna – budoucího krále Jindřicha V. – si v roce 1420 vezme moje sestra Kateřina. Ale to trochu předbíhám v čase.
Zpátky ve Francii
Po dlouhých pěti letech jsem zpět ve Francii. Zdraví mého otce se za tu dobu výrazně zhoršilo, psychická porucha nabrala na síle a jeho handicapu se pochopitelně snažili využít političtí protivníci. Ti se v roce 1405 dokonce pokusili unést mého bratra, následníka trůnu spolu s dalšími sourozenci. Mě rodiče 29. června 1406 provdali za bratrance Karla Orleánského. Odstěhovala jsem se s ním do Blois a jen tiše sledovala, jak to mezi francouzskou šlechtou vře. Rostoucí spory vedly v listopadu 1407 k zavraždění mého tchána a trvalo další dva roky, než byl v březnu 1409 v Chartres uzavřen mír. Ulevilo se mi, že snad máme před sebou trochu klidnější období. Byla jsem tou dobou už těhotná. Začátkem září přišla na svět moje dcerka Jeanne a několik dnů nato jsem 13. září 1409 zemřela. Bylo mi 19 let.
O členech královských rodin se píší romány, divadelní hry či ve vaší době točí filmy. Já jsem se nikdy nestala hlavní postavou velkého příběhu. Můj život netrval tak dlouho, aby zaplnil potřebný počet stránek. Děkuji, že jste si o mně přečetli těchto pár řádků, je hezké vědět, že na mě svět nezapomněl.
Zdroje:
