Článek
Nenávist bouří v každém z nás a více, či méně se mohla podepsat na části našeho života. Jak a proč figurují mezi hlavními interogativy. Rád bych se dopátral a dobral k významu nejen nenávisti, ale i ostatních negativních pocitů a emocí.
Nenávist, abychom pojmu rozuměli správně, není esenciálním citem. Jedná se spíše o postoj zaujímaný na základě souboru pocitů, jež cítíme vůči někomu, či něčemu. Ačkoli mix našich citů a emocí nemusí býti absolutně negativní, výsledný poměr, aby se jednalo o nenávist, musí vždy tíhnout k pólu negativnímu.
Pokud v nás již existuje pocit nenávisti fixovaný na konkrétní věc, či osobu dostáváme se do nepříjemné smyčky. Jelikož nenávistný postoj v nás bez jakéhokoliv činu vzbuzuje negativní emoce, automaticky posouvá na spektru cítění rysku do negace. Aby se tedy někdo, nebo něco z nenávisti vykoupilo, musí dojít k pohybu, k dynamice. A to buď v nazírajícím nebo nazíraném.
Nebudu dále analyzovat fyziologii nenávisti, ale zaměřím se spíše na otázku proč. Předem ovšem musím podotknout existenci více názorů, či úhlu pohledů na danou problematiku a rád bych tedy zdůraznil projekci subjektivního cítění v dané definici.
Abychom pořádně dedukovali, začněme pojmy obecnými. Neboť i člověka chápu z obecného přírodního principu diverzity. A to jak prostorové, tak časové. To znamená, že aby byl chod lidského života „zdravý“ a „stabilní“ je potřeba různorodosti. Je potřeba, aby člověk oplýval různými city, které se časem také mění, vyvíjejí. A různorodostí chápejme, co největší pojetí spektra, kdy jeden pól jsou pocity pozitivní a druhý negativní.
Aby tu nedošlo k mýlce. Jak je potřeba dynamiky, tak je potřeba i stability, neboť i rozdíl dynamiky a stability je dynamikou (malý paradox). Nicméně stabilitou myslím základní emoční kodex, kánon, který musí býti pevným, aby jsme následně mohli relativizovat, odvozovat, ale to odbíhám.
Na závěr se dostáváme tedy k principu dialektiky, protikladnosti. Tím úplně lehce vysvětlíme existenci nenávisti, jako báze pro existenci citu stejného, jen na opačné straně spektra. Jednoduše řečeno, abychom mohli milovat, musíme taky nenávidět. Proto na závěr apeluji. Nevyhýbejme se negativním emocím, ale přemýšlejme, kde a proč s v nás vzaly.
