Článek
O stáří se jistě dobře píše mladému teleti, které, protože je mladé, a má právo psát jako tele a jistě se smí dopustit chyb. Ty menší lze odpustit, větší je možné opravovat, hrubé chyby by se měly pranýřovat.
Mezi hrubě teloidní nápady řadím nápad omezit seniorům jejich volebního práva. Dokonce nedávno kdosi na toto téma sepsal krátký článek. Jeho autor není hoden toho, abych jej zde jmenoval, či jeho materiál označil jako zdroj, protože se mi jeví jako veskrze hloupý. Vmanipulovat věkovou hranici pod zákonných osmnáct let věku mi připadá mi jako naprostý volovinismus, ač se tyto snahy odůvodňují vysokou rezistencí mladých proti populismu a jiným politickým technikám, používaných všemi českými partajemi, které touží po moci. Vždyť jaký je rozdíl mezi, cituji onen autorův argumentační hovadismus: „neúměrné zvýšení důchodů nebo jednorázové přídavky“, kterými se populisté snaží získat hlasy množstevně nezanedbatelného voličstva a předvolebními sliby, jakými nás zahrnují vedle zmíněných populistů také demokraté. Žádný. Důchody se trochu zvýší a na nějaké ty přídavky se občas nějaká ta koruna najde. Demokratické sliby nelze splnit, protože k jejich plnění vítězné strany nedostaly od voličů dostatečně silný mandát.
Volby a volby
Poslední volení je toho příkladem. Hovořit o agentech státní bezpečnosti, rozvratu společnosti a vykládat o jediných správných řešeních, které mají ti demokraté připravené v šupleti. „Slibujeme, že odstraněním oligarchy Babiše a prohnaného ještěra Zemana nastane ráj na zemi a všeobecné blaho.“ Jako by oprášili prastaré pirátské heslo „Pusťte nás na ně!“.
Oligarcha Babiš se ale do Poslanecké sněmovny přece jenom dostal s se svým nejsilnějším poslaneckým klubem může vládnutí sto devítce parádně zatopit. Popravdě, nic jiného nezmůže, politické karty jsou jednoznačně rozdány ve prospěch vládnoucí kliky.
Vrásky je jejich čelech jim jistě dělají výsledky prezidentské volby. Dovedou si představit, co by se mohlo stát, kdyby onen Babiš znovu získal 2 400 000 hlasů. A ta teoretická možnost tady je.
Jak tomu lze zabránit? Buď přesvědčíme, že vládnout umíme, nebo voliče od účasti ve volbách odradíme.
Vládnout umíme!
Před volbami jsme poslouchali, že kolem nás zuří Babišova drahota. Nejspíše tu stejná, Babišem zaviněná drahota, panuje i nadále. Místo toho, aby byla po volebním trumfu do posledního kořene vymýcena, dostalo se nám poněkud zoufalé knížecí rady, abychom jezdili nakupovat tam, kde je levněji (a mnohem kvalitněji). Že stát přichází ročně o miliardy na daních, to správci státní kasy nějak nevadí. Anebo jsou miliardy pod prahem jeho rozlišovacích schopností.
Také jsme slýchali o účelnosti a efektivnosti lékařské péče, která nastane, až odstaví Babiše od moci. Povedlo se a Babiš konečně sedí. Ovšem jen v opozičních poslaneckých lavicích.
Dnes si jezdíme za hraniční závoru pro léky, které, světe div se, jsou všude k dostání, jen ne v českých lékárnách. Nebo raději lékárnách. To jsou ty, kde se leknou, kdykoli jim doručí nedostatkové preparáty. Hádám, že jich je stále víc a víc. Ještě, že jsme v srdci Evropy a máme kamkoli relativně blízko.
Polský zubař ošetří každého z ordinace a nehledí na národnost, politickou příslušnost, nebo jestli je dotyčný vůbec objednán. Čeští zubaři padají na ústa a odmítají pacienty.
Na specializované vyšetření se čeká bez ohledu na zdravotní stav pacienta i několik měsíců.
Ministr práce a sociálních věcí prý může za to, že doktoři ve špitálech budou moci v tzv. přesčasech ještě víc a víc. Že jsou z toho blahem celí zdivočelí, tomu se nelze divit.
Premiér Fiala veřejně a hodně nahlas prohlašuje, že není politicky schůdné obnovit poplatky za zdravotní péči. V naprostém utajení (že o něm neví ani premiér) se zároveň chystá realizace dobrovolného doplňkového připojištění, a tedy zavedení spoluúčasti pacienta. Čeká nás nové Jůlínkovné?
Slýchali jsme sliby, jak se odtrhneme od nenáviděného agresivního Russka, uvalíme na něho sankce a totálně ho v ekonomické sféře zničíme. Časem jsme z těchto slibů ubrali a vyjednali si potichu výjimku na dodávky ropy.
Češi do jednoho začali šetřit. Jásali jsme nad úsporami plynu a čekali, kdy se medvěd z východu zlomí. A ejhle. Po devatenácti měsících se opatrně dozvídáme, že letošní podíl odebírané ruské ropy je nejvyšší od roku 2012. A že jsme za dodávky zaplatili agresorovi sedm miliard korun.
Jasně, víme, že si nemůžeme dovolit o tento zdroj přijít, mělo by to pro náš průmysl neskutečné následky. Ale milí politici, řekněte to na rovinu a když už z nás děláte voly, nechte nám alespoň právo stanovit si délku našich rohů.
To je jen několik příkladů, jak naše politická elita zvládá své řemeslo.
Odradíme voliče
To je efektivnější technika, jak vládnout. Vzbudit v nás dojem, že s tím, jak se vyvolení chovají, stejně nic nezmůžeme. Tak proč se obtěžovat návštěvou volebních místností. Nebo štvát generace proti sobě. To je to, oč úporně se snaží. Podle vzorce: starý – dement, mladý – důvěřivý trouba. A nám to nejspíš nevadí, takoví jsme moulové.
Že dezinformuji a jsem podlý dezolát? To není už pravda, že děti mnohdy svým rodičům před pár měsíci nařizovali správnou volbu, jinak už neuvidí vlastní vnoučata?
Autorovi onoho článku bych doporučil, aby se podíval do svého rodného listu a sledoval kalendář, jak nám všem stejně ubíhá čas. Jednou bude také senior a jistojistě se za svá seniorská práva bude prát se stejnou urputností, se kterou proti nim dnes brojí.
Snad mu důchod bude stát vyplácet řádně a včas.
Protože být důchodcem nebude žádný med.
„Jakmile se ze stáří začne dělat zásluha je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl taky jednou mladej blbec.“ Jan Werich
Zdroj:
