Článek
Tým Petra Fialy připravil rozpočet na rok 2026 – poctivě, včas, s tabulkami a grafy, přehledně a vyváženě. Poté ho státnicky uložil do sněmovního šuplíku a oznámil, že jej poslancům neukáže. Nová vláda si přece udělá svůj.
Vláda se chová jako zhrzená milenka, která dostala kopačky: po ní zůstane rozválená postel, hrnec guláše z konzervy a doufání, že ona mu to připálí.
Na papíře všechno sedí – příjmy, výdaje, schodek, odpovědnost a sliby o investicích. Jenže odpovědnost se po volbách vytratila. Ministři tvrdí, že by bylo „politicky nečisté“ rozpočet znovu předložit.
Jenže pokud je nový zákon o rozpočtu tak skvělý, proč se o jeho znění neservou jako ti pověstní psi?
„Kňů,“ řekl jednou politik: „Nezvolili jste demokraty, tak si v tom pochoďte.“
Za trest nás čeká rozpočtové provizorium. Stát pojede v režimu „1/12 loňského nadšení“ – každý měsíc trochu, jen aby se neřeklo. Řešení chytré horákyně: nechat věci běžet, čekat, až se druzí spálí, a pak volat, že oni to přece říkali.
Celé volební období šlo o Česko. Teď to vypadá, že šlo jen o koryto. Řešení je na dosah ruky – vyžaduje jen odvahu a odpovědnost. K té se zatím nikdo nepřihlásil.
Rozpočet tedy máme. Jen se urazili ti, kdo se na něm podepsali.
