Článek
Když odchází předseda, bývá to trochu jako když z domu odejde hlava rodiny.
Všichni říkají, že to zvládnou, ale zároveň tuší, že po jeho odchodu nikdo nerozhodne, kdo udělá kávu a umyje nádobí.
Tak nějak se rýsuje budoucnost ODS v době „po Fialovi“.
Na první pohled důstojný rozchod, dokonce s úsměvem.
„Měl jsem radost,“ prohlásil Fiala, když oznámil, že v lednu už předsedou nebude.
Jenže: radost z konce vlastní éry (nikoli kariéry) je radost podobná té, jakou cítí student, který právě složil maturitu: úleva, ale i nejistota, co teď bude.
Brno, kdysi mocenské srdce občanských demokratů, teď vypadá spíš jako krajská pobočka dříve dominantní mocné strany.
Blažek zmizel z politické mapy a Fiala se chystá na práci řadového poslance. Spolu s tím se hroutí jistota, že „na jihu Moravy“ se to vždycky nějak domluví.
Brněnská buňka ztrácí vliv a s ním i představu, že v politice existují pevné body. Mýlka, takové neexistují.
Jen zvyky, vztahy a příležitosti — a ty se právě teď mění.
Z centra ODS jsou slyšet slova o odpovědnosti, generační obměně a hledání nové tváře. Kupka? Kuba? Nebo někdo úplně jiný?
Média mluví o „důstojné politické debatě“, a celé to zatím připomíná spíše casting do nového primáckého seriálu.
Echo24 píše o mozaice regionálních zájmů, E15 varuje před ztrátou směru a Super.cz navrhuje dát to Lipavskému, „protože je to už stejně všechno jedno“.
Možná právě tato věta vystihuje náladu voličů nejpřesněji. Bohužel.
