Článek
Ano, 36 000 000,- Kč. Ročně? Měsíčně? Ale kdepak, denně. To bychom byli z laciného kraje. Když tuhle hromadu peněz podělíme počtem věznic a vazebních věznic, vyjde nám 1 028 000,- Kč na jeden den. Krát 365, děleno tím a oním, a tak si můžeme hrát s čísly do nekonečna a zamotá se nám z nich akorát hlava a začneme uvažovat, jestli se „tam“ naše peníze vůbec vyplatí. Protože každý milion na den jde z našich kapes. Co školek, nemocnic, domovů pro seniory, doplatků na důchody, vyzbrojení armády a policie a kdo ví, čeho ještě by mohlo být, kdyby nebylo tak hladového zařízení, jako je věznice. Taky si to představujete? Bezmála 14 miliard ročně vyhozených do luftu. Nebo by bylo správné ukončit větu takto: do luftu?
Kriminály musí být. Ale co to stojí peněz
„Kriminály musí být,“ pronesl suše jeden, co taky rozumí všemu, všude byl a od všeho má klíče a dodal: „Kam by se jinak podělo oněch 18 000 lidí, kteří onu pověstnou červenou čáru přestoupili natolik, že jim soud ušil vězeňský matl a poslal je do basy. A tisíce dalších na ubytování čekají, nebo se mu vyhýbají. Takže máme na krku, ať nežeru, 20 000 lehkoživků, o které se musíme, i když se nám to hrubě nelíbí, postarat. Docela darda, ne?“
Pokračoval dál ve svých úvahách, ale víc ho citovat nebudu. Jsem slušně vychovaný a s některými názory na instituci odnětí svobody prostě nemohu souhlasit. Zmíním jen ty nosné myšlenky – šperky:
Seděj si, bez práce a v klidu!
A dostávají třikrát denně zadarmo jídlo, chrápou v teple, dostanou oblečení, a to se jim pravidelně mění, mají tam posilovny, televize, doktory, a to vše za naše prachy. To vše završil úvahou, že se nediví, že se lumpové rádi vrací do takového parádního hotelu, jako je „českej kriminál“, kde se nemusí pracovat, a tak tam je prostor na to, aby si „voni“ vymýšleli, jak zase budou, až je propustí, krást. S nadhledem ministra spravedlnosti (nejméně Evropy) utrousil, že to pro bachaře musí „bejt dobrej byznys“, když si spočítal, že jednoho vězně hlídají dva. Všeználek hadr.
Dopil sklenici, podíval se na mne z patra a velkopansky se optal, co si o tom vlastně myslím. Moc jsem toho nenacestoval a mám jen klíče od svého baráku. Takže jsem jen pokrčil rameny a přiznal, že o tom, jak se ve věznici točí kola, vlastně nic moc nevím. A ujistil jsem ho, že se popídím, pozeptám a pak mu odpovím. Jen mi na půl úst odpověděl, že to je ztráta času a od té chvíle mne přehlížel jak řepkové lány.
Vychovali mně, abych dodržel slovo. Doma jsem sedl k počítači a začal se (jak jsem to říkal?) ano, začal jsem se pídit.
Nejsou lidi
První, co mne napadlo bylo podívat se, jak je na tom Vězeňská služba po stránce personální. Když už to musí být takový fajnový job. Podstav přibližně 1 200 lidí svědčí spíše o tom, že to zase nějaká luxusní prácička nebude. Nedíval jsem se raději na platové tarify, ale na další požadavky. Služební poměr, nebo klasický pracovní poměr. Požadované vzdělání od úplného středního po vysokou školu. Náročné přijímací řízení, do něhož patří také psychotesty. A odpovídající fyzická kondice. To mnoho zájemců musí odradit. Dislokace jednotlivých věznic. To by bylo dojíždění, pokud by se zaměstnanec nerozhodl bydlet někde na ubytovně, což by rodina taky náležitě ocenila.
Pročetl jsem taky pár článků. Hádám, že se z uniformy stávají spíše montérky, soudě podle počtu napadení, kterých se odsouzení dopouštějí stále častěji. To by mne zajímalo, jak by se tvářil onen všeznalec, kdyby se proti němu postavili dva vysportovaní brousci a spustili bandurskou.
„Zavřít je, až zčernaj“
Nicméně, jeho představy o kriminálech mohutně pokulhávají za realitou. Jistě, ve věznicích není vše, a ani nemůže být, dokonalé. Ale pryč jsou doby, kdy se na vězně pohlíželo jako na společenský odpad, který je třeba od těch, co žijí venku, hermeticky izolovat, což logicky vedlo k tomu, že dotyčný přijal vše, čím prochází, za vlastní. Od spáchání skutku, po soud a uvěznění. A to natolik, že se do běžného života neměl potřebu vracet. Tady si dovolím tvrdit, že by výše uvedené náklady opravdu doslova vyletěly komínem. Stejně tak snahy o to, aby se člověk vracel „do civilu“ pokud možno ve stejném stavu, v jakém se dostal „za katr“, by se zcela jistě míjely účinkem.
Realita je naštěstí zcela mimo představy
Nebudu unavovat čísly a statistikami, které si každý, dokonce i onen pan Všeználek, dovede vyhledat. Mně z toho vyšlo jedno: Vězeňská služba je nejspíše taková rozpočtová Popelka, která ani nedostala příležitost zapojit se do oslav stého výročí vzniku samostatné Československé republiky. Pokud jsem její zástupce na slavnostní přehlídce bezpečnostních sborů přehlédl, omlouvám se.
O své místo na slunci se úporně rve, co jí rozpočet stačí. Přes všechny ty karamboly, které ji nutně provázejí, má své společenské opodstatnění, svůj význam, a hlavně statisticky doložené pozitivní výsledky, podle kterých je nesporné, že svoji práci dělá dobře.
Až se zase potkám s panem Všeználkem, doporučím mu, aby vypátral její nejbližší náborové středisko. Ale jestli dotáhne výběrové řízení do konce, za to ruku do ohně nedám.
Zdroj:
