Článek
Přiznávám, že v titulce nejsem zrovna originální. Ale to nebude, doufám, vadit. Slovensko odvolilo. Odvolilo jistě podle svého nejlepšího svědomí. Pokud je některý stát na křižovatce dějin jednoho státu, tak to jsou naši východní sousedé.
Podívám se vedle, „za plot“, abych zjistil, jestli bude u sousedů, jak se říká, zelenější tráva. Co se vlastně stalo tak hrozného? Nic moc. Jen z nutnosti odstranit z politiky předsedu strany Smer–SD pana Fica došlo po volbách v roce 2020 ke spojení tří stran a jednoho podnikatelského záměru a vytvoření vlády bez Smeru. Povedlo se to natolik, že slovenská vláda získala vedle důvěry také pohodlnou ústavní většinu.
Expremiér Fico byl odstraněn a hlavní svorník celé čtyřkoalice se stal nefunkční.
Socialisté a jejich vedení si tak paradoxně mohli oddychnout. Kdo čekal, že se předseda zhroutí a odejde na politický odpočinek, ten se škaredě zmýlil, podobně jako opěvovaný exit pool. Ne že by tenhle odhad byl vždy nepřesný, ale za jeho úžasnou chybovostí stála patrně škodolibost voličů, kteří nepřiznali o tom, jak ve skutečnosti volili. Nebo obava, že říkat pravdu se už dávno nevyplácí? Neodbíhejme.
Stačilo mu tedy jen počkat, jak si nová politická elita poradí. Něco jiného je v pohodlí kritizovat a jiná situace nastává, když se politické vize přetavují v každodenní skutečnost. A maléry se dostavily. S vládou zamávala covidová pandemie a nákupy ruských vakcín, vyhrotily se spory mezi konfliktním, chaoticky působícím premiérem a jeho ministry. Korunu všemu nasadil sám Matovič, který jen obtížně vysvětloval signály o kvalitě a originalitě své diplomové práce.
Protikorupční étos jeho vlády vzal rychle za své a nepodařilo se jej resuscitovat ani demisí první protificovské vlády. Ani ta druhá nebyla o nic úspěšnější a jak mi psal kamarád Zábojník ze Zvolena, premiér Heger nedělá nic jiného, než že podává všem ze Smeru do rukou pořádné sukovice. Prý aby se nezdržovali jejich hledáním, až aprílovou vládu (byla ustanovena 1. dubna 2021) poženou z „Blavy ven“.
Násilí nebylo třeba. Premiér Heger to vzdal sám a Slovensko dovedla k předčasným volbám úřednická vláda.
K čemu taky násilí a sukovice, když se političtí elévové dovedou zesměšnit sami.
Vedle neschopnosti mocných vést stát i v nesmírně komplikované realitě přispěchal vítězi posledních voleb na pomoc strach. A z něho vyplývající nejistota lidí o jejich vlastní budoucnost. Je to pochopitelné. Lidé obecně nejsou zpravidla vstřícní vůči myšlenkám jednotné Evropské unie a bruselské potřebě řídit všechno a vše. O narovnání právních vztahů stejnopohlavních párů vůči právům nastavených staletími v „klasických“ rodinách, o migraci, která je všude velikým společenským problémem a válce, která zuří doslova za humny, se ani zmiňovat nemusím.
Není ve světě politického matadora, který by situace nevyužil. Postavil se na start, či snad lépe začátek sociálně demokratické trasy k volebnímu úspěchu. Cesta to byla beze sporu náročná a předseda Fico si každý metřík poctivě odpracoval. A že se mu to makalo. Předvoj Matovič i Heger se totiž starali, aby svému sokovi odstranili z cesty každou větší překážku.
Smer-SD se za pár let stal opět pro voliče přijatelným, dovedl citlivě reagovat na náladu, která mezi lidmi panovala, znal odpovědi snad na všechny otázky, které se na setkáních s občany mohly vyskytnout a vždy v první řadě kladl důraz na Slovensko a Slováky. Ti během tří let plných experimentů možná zjistili, že „za Fica“ nebylo zase tak špatně, možná jen zvolili menší zlo.
I když… teprve další dny ukáží, zdali se vítězný Smer-SD stane skutečným vítězem slovenských voleb, protože o pomyslný vavřínový věnec se v dalších, neméně důležitých kolech, utkají opravdu těžké váhy. A trumfy v ruce nedrží první na pásce Fico, ale kupodivu třetí vzadu, Hlas-SD Petra Pellegriniho. Či spíše kormidlo aktuálního politického dění. Boj o budoucnost Slovenska teprve začíná.
Zdroj:
