Proč Arménie ztrácí Náhorní Karabach - 1.díl

Vojensko-politická situace na Kavkazu je nesmírně složitá po stovky let. Je velmi obtížné se v ní vůbec zorientovat. Autor článku přináší svoje zhodnocení historických a aktuálních událostí, hledá příčiny předchozích i současných konfliktů, a snaží se najít důsledky pro budoucí uspořádání geopolitických sil v regionu.

Oblast, kterou dnes známe jako Kavkaz, se také někdy označuje jako hranice mezi Evropou a Asii. Je to také místo, kde se po stovky let střetávali lokální velmoci - Osmanská říše (dnešní Turecko) a Peršané (dnešní Írán). Do toho všeho se trochu později přidalo Ruské císařství. Na počátku 19. století začínají vznikat administrativní územní celky, které dnes známe pod názvem Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán (dále AZ), byť v trochu jiných hranicích. Ruské císařství vstupuje do hry jako garant ochrany a začleňuje tyto celky do Ruského císařství v roce 1828 v rámci rozšíření svého vlivu na Kavkaze. Pochopitelně to Rusové nedělali čistě z ideologických důvodů (mocnosti mají zájmy, ne přátele). Na druhou stranu z této situace těžili všichni. Rusko mělo základny/pevnosti pro vstup do této oblasti a tím i kontrolovalo a zamezilo rozšiřování Osmanské říše, zatímco zmíněné celky měly ekonomicky vstup na evropské a asijské trhy a hlavně byly existenčně chráněné před Osmany, kteří by s největší pravděpodobností celou oblast dobyli a vymazali kulturní památky křesťanství staré tisíce let. Místní obyvatelé by nejspíše čekal nesmírně krutý osud. Ostatně Osmanská genocida Arménů je jeden z nejhrůznějších masových zločinů 20. století, kdy v dnešním západním Turecku podle různých zdrojů zemřelo až 1,5 milionu Arménů za naprosto otřesných podmínek [1]. Místní obyvatelé tedy z existenčních důvodů neměli jinou možnost, než protekci od Ruska přijmout. Možnost B neexistovala.

Jak už to u velkých mocností bývá zvykem, během přerozdělování území mezi jednotlivé autonomní celky nikdo nebral moc ohled na etnické složení regionu. Výborným příkladem jsou rovné hranice Afriky. Nebylo ale tomu jinak ani tady. Žádná referenda, nebo hlubší myšlenky. Ostatně podobné příklady známe i z Evropy a většinou to také nedopadlo dobře. Tehdy ale o tom nikdo moc nepřemýšlel, neboť nikdo nepředpokládal rozpad císařství (resp. Sovětského svazu) a následné problémy spojené s přerozdělováním území.

Ruské císařství (později SSSR), tak jako každá jiná větší mocnost, udržovala tvrdý pořádek mezi jednotlivými národy a jakékoli choutky o samostatnost, či nepokoje byly potlačovány. A tak se stalo, že národnostní Arméni se ocitli na územním celku, které oficiálně patřilo AZ. Tuto oblast známe jako Náhorní Karabach, nebo Arcach (dále NK). V době Ruského císařství a později SSSR to však nebyl až takový problém.

Problém nastal až po pádu SSSR, kdy si tyto státy vyhlásili nezávislost a to v hranicích svých svazových republik, které jim byly takto nešťastně nakresleny v minulosti. Během vzniku obou nových států bylo etnické osídlení Náhorního Karabachu 70-90% (zdroje se liší) ve prospěch Arménů. Nutno podotknout, že nespokojenost s přerozdělením existovala ještě dávno před samotným rozpadem SSSR.

A konečně se dostáváme k první válce o NK [2]. Arménie pochopitelně nebyla spokojena, že etničtí Arméni na NK budou žít na území patřícím AZ, kde jim bude hrozit pronásledování a postupné vysídlení (viz předchozí zkušenosti s Turky). Mezi oběma národy začaly nepokoje. Arméni vytlačovali Ázerbájdžánce z Arménie a opačně. V této mele by se těžko hledala dobrá a zlá strana. Diplomatické řešení nebylo v dohledu. A tak došlo k čemu dojít muselo - k ozbrojenému střetu obou nových zemí. První válku vyhrála papírově slabší Arménie. Válka dopadla vysídlením většiny Azerů z území Arménie a NK. Po mezinárodním nátlaku došlo k podepsání příměří zprostředkovaného Ruskem v květnu 1994. Příměří ale neřešilo jádro problému - území zůstalo přiznané Ázerbájdžánu ale de facto obývané a ovládané Armény. Vytvořil se nový uzemní celek a to republika Náhorního Karabachu, kterou ale nikdo neuznal. Dokonce ani Arménie samotná. I přesto bylo až do roku 2021 toto území obsazené regulérní Arménskou armádou.

Situace Arménie se po válce nijak nezlepšila. Naopak se postupně zhoršovala. Byla stále obklopena nepřáteli ze všech směrů (Turecko, AZ) a ne příliš dobrým sousedem Gruzií, se kterou v minulosti vedli krátkou válku. Jejich jediný chtěný nechtěný spojenec, Rusko, neměl s Arménií hranici. K tomu všemu je Arménie vnitrozemský stát bez přístupu k moři. Počet obyvatel díky dlouholeté masivní emigraci postupně klesal již od 90. let.

Arménská armáda se po celou dobu nachází na území, které podle mezinárodního práva patří AZ, tedy státu, který má nyní 4× více obyvatel, nerostné bohatství, přístup k moři a Turky jako hlavního spojence. Turci se dlouhodobě snaží obnovit své mocenské choutky na celý region a propojit rozdělené Turkické národy od Turecka až po střední Euroasií. AZ chce osvobodit své mezinárodně uznávané území a propojit se se svou enklávou Nachičevan.

Turecku v cestě ke Kaspickému moři (a AZ) stojí pouze malinká Arménie, nad kterou v tomto období drží pomyslnou ochranou ruku Ruská Federace (resp. organizace ODKB - vysvětím příště), která si přeje udržet svůj klesající vliv v regionu a zabránit Turecké expanzi přes proxy země jako AZ dále na východ. Na druhou stranu Rusko z ochrany Arménie nemá žádný užitek a mnohem více vyhovuje Rusům spolupráce s Turky a AZ, což jsou ekonomicky velmi významné křižovatky komodit, kterých má Rusko přebytek, nebo naopak nedostatek kvůli sankcím. Rovněž v tomto období dodává Rusko zbraně oběma státům a udržuje korektní diplomacií. K tomu všemu je potřeba připočítat sametovou pro-západní revoluci v roce 2018 v Arménii, kdy se vlády země ujme Nikol Pašinjan, který Rusku nevyjadřuje žádnou větší podporu a naopak hledí více na západ. Zřejmě to byla pro Rusy poslední kapka trpělivosti. Vzhledem k výše vypsaným událostem to vypadá, že Rusko vidí současnou Arménii jako nedostatečně loajální (či vděčnou za protekci) a tak v roce 2021 dochází k nové útočné válce ze strany AZ. Na její průběh a důsledky se podíváme v příštím díle.

Text sepsán 20.9. – před úplnou kapitulaci NK.

Zdroje:

1- Arménská genocida - https://en.wikipedia.org/wiki/Armenian_genocide

2 - První válka o NK - https://en.wikipedia.org/wiki/First_Nagorno-Karabakh_War