Článek
Severní Korea vstupuje do války a začíná třetí světová válka – takto některá média prezentovala údajné zapojení vojáků KLDR do válečného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. V tomto článku rozeberu, co skutečně víme o nasazení vojáků KLDR a jaký význam může mít tato akce.
Zapojení KLDR
Je jisté, že KLDR dodává Rusku vojenskou techniku i munici. Zatím není zcela jasné, co KLDR dostává od Ruska na oplátku, ale mohlo by se jednat o pokročilé raketové technologie, které Severní Korea potřebuje pro svůj jaderný program, nebo například o potravinové dávky. Tyto informace nejsou veřejně dostupné, a proto můžeme pouze spekulovat o tom, co je pravda. Jde pravděpodobně o obchodní model „něco za něco“.
Na Ukrajině se objevila severokorejská munice a balistické rakety. Nedávno byly v Rusku spatřeny také severokorejské dělostřelecké systémy, i když v menším počtu. Ukrajinská strana opakovaně, avšak bez důkazů, informovala o zapojení severokorejských vojáků do bojů a vyzývala své spojence k adekvátnímu rozhodnutí. Údajně se mají tito vojáci nacházet v Kurské oblasti (tedy na území Ruska, nikoliv Ukrajiny). Tyto oficiální zprávy však popírají samotní ukrajinští vojáci, kteří tvrdí, že v Kurské oblasti na žádné Severokorejce nenarazili [1].
10 000 vojáků? Kapka v moři
V předchozím článku [2] jsem se pokusil dopočítat početní stavy vojsk obou armád. Je zřejmé, že válkou prošly celkově miliony vojáků. Dokonce i v současné době proti sobě stojí téměř milionové kontingenty. K tomu, aby na bojišti došlo k výrazné změně, by bylo nutné nasadit minimálně několik set tisíc vojáků – což si v současné situaci nikdo nemůže, nebo nechce, dovolit.
I kdyby se 10 000 severokorejských vojáků zapojilo do útočných operací, šlo by o naprosto zanedbatelný počet, který by neměl žádný podstatný vliv na průběh války. Ostatně samotní Ukrajinci uvádějí denní ruské ztráty mezi 1 000 až 1 500 vojáky – touto metodikou by šlo o „zásobu“ na jeden týden. Příklad z praxe ukazuje Wagnerovu skupinu, která potřebovala několik desítek tisíc vězňů, aby po měsíce dobývala město velikosti Kladna.
Pro Rusy více starostí než užitku
Dnešní moderní bojiště je nesmírně komplexní a bez perfektního integrovaného velení jsou vojáci „slepí“ a nepoužitelní. Integrovat ze dne na den cizí skupinu vojsk do svých velitelských struktur představuje téměř neřešitelný problém. Tyto detaily ladí NATO desítky let, má plně integrované velení a scénáře nacvičuje několikrát ročně.
Představa, že by někdo vyslal několik tisíc vojáků do jiné armády (s odlišným jazykem, mentalitou a technikou) a ti by se během několika týdnů dokázali integrovat, je zcela nereálná. Možná by to fungovalo v jednodušším prostředí, například v některých afrických konfliktech, ale rozhodně ne na jednom z nejkomplexnějších bojišť od druhé světové války.
Minimálně na úrovni roty nebo čety by severokorejským vojákům museli velet ruští důstojníci napojení na centrální ruské velení. To by vyžadovalo 100 až 200 důstojníků schopných velení severokorejským jednotkám. Pokud by tito důstojníci neovládali korejštinu, bylo by nutné nasadit stejný počet bojových tlumočníků, kteří by navíc museli být „nesmrtelní“, protože jejich ztráta by vedla k rozpadu velení.
O možných problémech s logistikou, rizikem střelby do vlastních řad nebo obsluhou techniky se ani nemá smysl zmiňovat. Navíc existují i sociální rizika, například otázka disciplíny severokorejských vojáků. V neposlední řadě by životní podmínky v Kurské oblasti mohly šokovat vojáky KLDR, vzhledem k tomu, na co jsou zvyklí ve své vlasti.
A nabízí se jednoduchá otázka – proč by si to Rusové takto komplikovali?
Samohybné dělo 170mm M1989 Koksan - přesně takové bylo spatřeno na ruském území.
Význam a reálné možností nasazení vojáků KLDR
K celé této problematice nabízím jednoduché vysvětlení, které mi zatím dává největší smysl. Vojáci KLDR pravděpodobně sbírají zkušenosti z moderního high-tech boje proti nejlepším západním technologiím. Nejedná se tedy o službu KLDR pro Rusy, ale spíše naopak. Rusové v bojových podmínkách učí severokorejce, jak bojovat proti zbraňovým systémům, které mají Severokorejci na své jižní hranici a proti kterým se připravují na případný střet.
Jistě zde působí specialisté z řad dělostřelectva, operátoři dronů, experti na radioelektronický boj (REB), důstojníci, příslušníci speciálních jednotek a další odborníci. Výcvik dělostřelectva (ať už hlavňového nebo raketového) v reálných bojových podmínkách má zcela jiný rozměr než rutinní severokorejské střelby z pevných pozic do moře, které běžně prezentují média. V Kurské oblasti, pod dohledem západních satelitů, musí čelit dronům, balistickým raketám a protibateriové palbě.
Tito experti z „ruského turné“ budou po válce nesmírně důležití pro rozvoj, modernizaci a výcvik armády KLDR pro moderní boj. Proto nepochybuji o tom, že severokorejský personál se nachází v Rusku a určitým způsobem se podílí na válce – minimálně v oblasti Kursku. Zcela však odmítám myšlenku, že hordy severokorejských vojáků budou „šturmovat“ Kyjev, nebo za pár let Prahu. Jejich účast má zcela jiný význam.
Nelze také vyloučit, že někteří vojáci (nebo civilisté) z KLDR jsou v ruské armádě zaměstnáni na smlouvu a jsou jednotlivě zařazeni mezi regulérní bojové jednotky Ministerstva obrany RF. Takové zapojení je jednoduché a po absolvování jazykového kurzu rychle proveditelné. Do kasičky vedení KLDR by to navíc hodilo nějaký ten rubl.
Zdroje:
