Článek
Například polybromované difenylethery (PBDE), které měly sloužit jako zpomalovače hoření. Ty se však ukázaly být perzistentní, bioakumulativní (ukládají v těle, zejména v tukové tkáni, zvířat či lidí) a toxické. Znamená to, že přetrvávají v přírodě, hromadí se v našich tělech a mohou poškozovat zdraví. To může vést k narušení hormonální rovnováhy, problémům s reprodukcí a negativnímu ovlivnění vývoje dětí. V reakci na tato zjištění byly hlavní typy PBDE na začátku tohoto století zakázány prostřednictvím Stockholmské úmluvy. A před nedávnem vyšla rozsáhlá analýza, která si položila klíčovou otázku: byly tyto globální regulace skutečně účinné? Zjištění jsou varovným signálem, že zbavit se toxického dědictví je mnohem složitější, než se zdálo.
Dědictví skryté v prachu a našich tělech
Mezinárodní vědecký tým prošel téměř deset tisíc studií, z nichž do finální analýzy jich zahrnul 343 z 94 zemí světa. Cílem bylo zmapovat, jak se měnily v průběhu času koncentrace PBDE, v domácím prachu, který je klíčovým zdrojem expozice, a přímo v lidském těle, konkrétně v krevním séru a mateřském mléce. Výsledky ukázaly, že zákazy sice zpomalily nárůst koncentrací těchto látek v lidské populaci, ale jejich následný pokles je extrémně pomalý a zpožděný. Hlavní příčinou je obrovské množství výrobků, které stále máme v domácnostech a na pracovištích. Starý nábytek, koberce, elektronika nebo izolační materiály, jejichž životnost se počítá na desítky let, fungují jako neustálý zdroj znečištění. Postupně uvolňují PBDE do okolí, kde se vážou na prachové částice, které následně vdechujeme a polykáme. Hlavním důvodem, proč i více než patnáct let po zavedení zákazů přetrvávají vysoké koncentrace PBDE v našem bezprostředním okolí, je právě tento jev, nazývaný emise ze „zásob v užívání“.
Globální problém s regionálními rozdíly
Analýza také odhalila dramatické geografické rozdíly. Nejvyšší koncentrace PBDE, a to jak v prachu, tak v lidských tělech, byly naměřeny ve Spojených státech, kde byly často deseti – až stonásobně vyšší než v Evropě nebo Číně. Tento alarmující stav je přímým důsledkem historicky přísnějších protipožárních opatření a norem, které si vynutily masivní používání zpomalovačů hoření v nábytku a spotřebním zboží. Ukazuje se také, že ne všechny PBDE jsou stejné. Například kongener BDE-153 se v těle extrémně silně hromadí a jeho poločas rozpadu se odhaduje až na několik let. To znamená, že i po ukončení expozice přetrvává v těle velmi dlouho. Její stabilní nebo jen mírně klesající hladiny tak odrážejí spíše historickou zátěž organismu. Naopak jiné typy, jako BDE-209, mají kratší poločas rozpadu a jejich přítomnost v těle svědčí o nedávné nebo stále probíhající expozici z prostředí.
Varování a ponaučení pro budoucnost
Studie zdůrazňuje, že nejcitlivějšími ukazateli změn jsou mateřské mléko a krevní sérum dětí. Mateřské mléko poskytuje obraz spíš o dlouhodobé kumulativní zátěži matky. Organismus dětí, které jsou vystaveny kratší dobu, zase reaguje na aktuální změny v prostředí mnohem rychleji než tělo dospělého. Tento poznatek je klíčový pro budoucí monitorovací analýzy.
Zmíněná studie je však celkově především kritikou současného regulačního modelu, který funguje v cyklu „používat, objevit škodlivost, zakázat a nahradit“. Tento přístup je příliš reaktivní a pomalý. Autoři proto naléhavě volají po zásadní změně paradigmatu: zavedení přísného a proaktivního hodnocení rizik chemických látek ještě před jejich masovým uvedením na trh. Současně je nezbytné vytvořit jednotný a systematický globální monitorovací program, který by sledoval hladiny nebezpečných látek v prostředí i v lidech. Bez toho budeme i nadále čelit dlouhodobým následkům rozhodnutí, která byla učiněna před desítkami let, a riskovat zdraví budoucích generací.
Poslechněte si podcast Arniky a Ekonews Domácnost bez jedů.
