Článek
Podobné nehody nejsou výjimkou, jsou součástí systému, který nás denně vystavuje toxickým látkám a zároveň tvrdí, že je vše pod kontrolou. Není. Co se stane, když chemická katastrofa neskončí uhašeným požárem, ale tím, co nevidíme?
Hořící cisterny, toxický kouř, hektické zásahy hasičů. Scéna jako z apokalyptického filmu – nebo z románu Bílý šum od Dona DeLilla. Příběh, kde se zdánlivě běžný život zhroutí ve chvíli, kdy havaruje vlak převážející nebezpečné chemikálie, spustí obří toxický oblak a všichni se ptají: Jak moc jsme ohroženi? Co nám neříkají? Můžeme se ještě někdy vrátit domů?
Ve městě East Palestine v Ohiu se tohle stalo doopravdy. V roce 2023 tam vykolejil vlak převážející vinylchlorid, karcinogenní chemikálii, která se používá k výrobě plastů. Aby zabránili explozi, úřady se rozhodly látku řízeně spálit, čímž do ovzduší uvolnily nebezpečné toxické zplodiny. Obyvatele ujistili, že je vše pod kontrolou. O rok později se ale ukazují jiné příběhy. Lidé v oblasti trpí chronickými dýchacími potížemi, vyrážkami, bolestmi hlavy, psychickými problémy a podezřením na poškození jater. Mnozí byli hospitalizováni a už se nikdy nevrátili domů.
A teď zpět do Hustopečí nad Bečvou, kde v únoru 2025 vykolejil vlak s benzenem. Oheň, který následoval, naštěstí nedosáhl tak obludných rozměrů jako ten v Ohiu, ale chemikálie unikly do podzemních vod. Co bude následovat? Zatím nevíme – ale pokud se podíváme na podobné nehody, odpověď není optimistická.
Nepříliš šťastná historie chemických havárií
Benzen je toxická a karcinogenní látka, kterou se dříve plnily benzínové nádrže, dokud se nezjistilo, že její inhalace způsobuje leukémii. Přesto se dodnes vyrábí ve velkém a používá v chemickém průmyslu. Proč? Protože je levný a snadno dostupný – důsledky se řeší až potom. Tohle není první ani poslední případ, kdy chemikálie unikly do prostředí a způsobily katastrofu s dlouhodobými dopady.
V listopadu 2005 explodovala petrochemická továrna v čínském městě Ťi-lin a do řeky Songhua se uvolnilo 100 tun benzenu a nitrobenzenu. Výsledkem byla kontaminace zdroje pitné vody pro miliony lidí. Města podél řeky musela uzavřít vodovody a lidé byli evakuováni. O deset let později byla v oblasti stále zaznamenána zvýšená úmrtnost na rakovinu.
V prosinci 1984 došlo v indickém městě Bhopál k úniku methylisokyanátu z pesticidové továrny. Okamžitě zemřelo několik tisíc lidí a odhaduje se, že následky expozice chemikáliím postihly až 500 000 obyvatel. Dlouhodobé důsledky zahrnují zvýšený výskyt rakoviny, respiračních onemocnění a genetických mutací.
V říjnu 2010 došlo v Maďarsku k protržení nádrže s toxickým červeným kalem z hliníkárny v Ajce. Přes milion kubických metrů kalu zaplavilo okolní vesnice, zabilo deset lidí a zranilo více než 150. Dlouhodobé následky zahrnují kontaminaci půdy a vodních toků těžkými kovy, což ovlivnilo zemědělství a ekosystémy v oblasti.
Všechna tato místa spojuje jedno – v den nehody úřady tvrdily, že je „všechno pod kontrolou“. Dnes je ale jasné, že pro mnohé tím následky zdaleka neskončily.
Co bude dál?
Vykolejení vlaku v Hustopečích nad Bečvou není izolovaná událost, ale další z řady nehod, které ukazují, jak snadno se toxické chemikálie dostávají do životního prostředí a ohrožují zdraví lidí i ekosystémy. Hořely cisterny plné benzenu, chemikálie pronikla do podzemních vod a teď se dostává do blízkých jezer. Další krok? Řeka Bečva. A odtud už není cesty zpět.
Znečištění se šíří dál, i když ho nevidíme. Chemikálie, které uniknou dnes, mohou v prostředí zůstat roky. Benzen se nerozloží rychle a nezmizí, jen se přesune jinam – do vody, do půdy, do těl lidí a zvířat. Až se v Bečvě (opět) objeví mrtvé ryby, můžeme se ptát, kde se stala chyba. Odpověď už ale známe.
Nejde o jednotlivé havárie, ale o celý systém, který produkuje obrovská množství toxických látek a očekává, že když občas nějaká unikne, nic se nestane. Stane. Možná ne hned, možná ne viditelně, ale dlouhodobě tyto chemikálie mění životní prostředí i lidské zdraví.
Když dnes říkáme, že benzen je nebezpečný a že by bylo lepší ho omezit, možná to zní jako radikální myšlenka. Za pár let se na to ale budeme dívat stejně, jako se dnes díváme na olovnatý benzin nebo DDT – věci, které byly běžné, dokud jsme nepochopili jejich důsledky. Čekat, až se něco stane, je nejhorší strategie ze všech.
