Článek
V pořadí druhé setkání představitelů USA a Ruska proběhlo v Istanbulu a mělo symbolický význam. Stejně jako Saúdská Arábie je i Turecko neutrální a udržuje dobré vztahy jak s USA, tak i Ruskem a Ukrajinou. Jde však o první konkrétní jednání, po kterém bude ještě muset proběhnout několik schůzek, než se připraví případná dohoda o míru na Ukrajině. Celý proces teprve začal a potřebuje čas. Dělat závěry je tak předčasné, mnohé další kroky jsou však predikovatelné.
Otázka první, proč právě Istanbul? Turecko udržuje dobré vztahy se všemi stranami. Je to velký spojenec USA a s Donaldem Trumpem a jeho rodinou pojí prezidenta Erdoğana osobní přátelství1. Turecko nikdy neuznalo anexi Krymu ani jiných ukrajinských území a vždy trvalo na zachování územní integrity Ukrajiny. Zároveň však také dodnes udržuje dobré vztahy s Ruskem a prezidenti obou zemí se často osobně stýkají.
Istanbul leží mezi Evropou a Asií. Setkání právě na tomto místě tak má zejména symbolický význam. Kromě geografické symboliky zde ale může hrát roli i symbolika politická. Zástupci Ruska a Ukrajiny se tu setkali již v dubnu 2022. O tomto jednání koluje mnoho spekulací, včetně té, že byla ukrajinská strana připravena akceptovat značnou část ruských požadavků a mír již mohl být uzavřen, ale na nátlak a sliby britského premiéra Borise Johnsona nakonec dohodu odmítla2. Výběr místa tak může působit jako návrat zpět a snaha o dosažení toho, čeho se předtím dosáhnout nepodařilo.
Pohled do zákulisí
Co setkání v Istanbulu předcházelo a jak taková jednání vlastně probíhají? V Rijádu došlo k prvnímu setkání vysokých představitelů Ruska a USA (ministrů zahraničí) po dlouhé době. Této schůzce jsme se podrobněji věnovali v předchozím článku. Jednalo se tak spíše o obnovení jednání obou zemí a první krok na cestě k urovnání konfliktu na Ukrajině. Na takových akcích zpravidla nedochází k žádným konkrétním dohodám, a tato nebyla výjimkou. Každá strana obvykle pouští do médií různá prohlášení a návrhy. Ty však mají obvykle daleko ke konečným dohodám, a jedná se tak spíše o symbolická gesta.
Setkání v Istanbulu je však možné považovat za první opravdové jednání o ukončení války na Ukrajině, ale rozhodně nebylo jednáním posledním. Zástupci USA a Ruské federace na něm předložili své představy a návrhy, vyměnili si svá stanoviska. Po návratu domů budou v USA, Rusku a na Ukrajině vše, co bylo předloženo, studovat týmy odborníků. Současně budou připravovat strategii, postupy, další zpřesněné návrhy a také nepřekročitelné červené linie.
Po Istanbulu pak lze očekávat několik dalších setkání na různých úrovních a mezi různými hráči. Bude ještě trvat nějakou dobu, než bude možné připravit dohodu, akceptovatelnou všemi hráči, samozřejmě, pokud se k ní vůbec podaří dospět.
Teprve, až bude vše dojednáno, bude připraveno velké setkání ministrů zahraničí, možná dokonce prezidentů, kde bude podepsána komplexní dohoda. Setkání na tak vysoké úrovni se vždy připravuje dlouho dopředu a obvykle již jde o čistě formální záležitost. Že by na takovém setkání k podpisu dohody nedošlo, nebo se obnovilo jednání o dílčích věcech, je velmi nepravděpodobné. Bylo by to velké faux pas. Probírat detaily či právní kličky vysokým státníkům nepřísluší. To řeší v předstihu velké expertní týmy. Ti však zase mají omezené pravomoci přijímat závazná rozhodnutí, a tak si vše nechávají od nejvyšších představitelů schválit. Podpis dohod nejvyššími představiteli je tak pomyslnou třešinkou na velkém dortu sáhodlouhých jednání, která tomuto aktu předcházejí.
Na jednáních bývá navíc zvykem, že se jednající dohodnou na tom, co se zveřejní a co ne. Co je pak zveřejněno na tiskových konferencích, přirozeně neobsahuje vše předtím diskutované, aby nedošlo k ohrožení dalších jednání.
Co se dá z jednání v Istanbulu vyčíst?
Jednání trvalo 6,5 hodiny, což svědčí o věcných a detailních rozhovorech. Není však známo, že by došlo k urážce některé ze stran. Vláda USA si stále nepřeje účast ukrajinské strany. Ze strany USA je to velmi chytrý tah, protože její představitelé jednají s Rusy a Ukrajinci separátně. Získají tím přístup k požadavkům a stanoviskům obou stran a pasují se de facto do role prostředníka a soudce.
Málokde se zveřejňuje, kdo přesně jednání vedl. Pouze výjimečně se hovoří o tom, že v čele amerického týmu stála Sonata Coulter, náměstkyně ministra zahraničí, a v čele ruského týmu pak Alexander Darčijev, ředitel Odboru Severní Ameriky MZV3. To jen potvrzuje zmíněné jednání odborníků o konkrétních detailech, jehož výsledky budou předány vyšším představitelům obou zemí, a ti zase připraví noty pro další expertní jednání. Z tohoto jednání však nebyl zveřejněn žádný výstup a neproběhla ani žádná tisková konference.
Zástupci obou zemí sdělili, že se o Ukrajině vůbec nejednalo a že se jednání týkala urovnání vztahů Ruska a USA a obnovení zastupitelských úřadů. Vzhledem k personálnímu obsazení obou delegací a dlouhé době jednání se o tom však dá s úspěchem pochybovat. Jednání o detailech ruských a amerických požadavků je daleko pravděpodobnější. Američtí zástupci pak s těmito závěry v pátek uskuteční jednání s ukrajinskou stranou. To jim dá přehled o ruských a ukrajinských požadavcích a vzájemných červených liniích. Na následných dalších jednáních se vymění detailní informace a začnou se postupně dohadovat podrobnosti možné dohody.
Cesta k míru bude dlouhá
Jednání v Istanbulu bylo prvním opravdu detailním jednání zástupců USA a Ruska. Týmy obou zemí a také zástupce USA a Ukrajiny čeká ještě řada setkání. Cesta k míru je tak ještě dlouhá a složitá. Pozitivní na celé věci je ale Trumpova snaha válku opravdu ukončit a v dohledné době přinést mír. Vzniká zde tak regulérní tlak na obě strany na dosažení kompromisu. A je pravděpodobné, že se to podaří. Jisté to ovšem rozhodně není.
Rusko nebude akceptovat členství Ukrajiny v NATO, a je velmi nepravděpodobné, že by bylo ochotno vzdát se již obsazených území. Pro ukrajinské představitele bude zase velmi těžké předstoupit před spoluobčany a sdělit jim, že sice tři roky statečně bojovali, obětovali mnoho životů a jejich země byla válkou zničena, ale nyní navíc musí akceptovat ztrátu většího území než před válkou a vzdát se členství v organizacích, pro které de facto bojovali. K tomu navíc předají kontrolu nad částí nerostného bohatství zahraničním firmám.
Jednání jsou velkou prohrou zejména pro Evropu, která v nich zůstala naprosto stranou. Přitom je právě Evropa válkou nejvíc postižena. Pokud bude dohoda v Rusku chápána jako velké vítězství a dá za pravdu kruhům, přejícím si další expanzi, bude v největším nebezpečí opět Evropa. A pokud budou občané Ukrajiny dohodu chápat jako zradu a budou se za ni chtít mstít, bude na ráně zase a jen Evropa.
Po Saúdské Arábii a Turecku se bude jednat i na jiných místech. Nabízí se SAE, Omán, Indonésie, Malajsie, Brazílie, Kazachstán a další země. Není však vyloučeno, že pokud budou jednání úspěšná a na jejich konci bude podepsána mírová dohoda, dojde k tomuto aktu symbolicky opět v Istanbulu.
Tomáš Strnad, odborník na Blízký a Střední východ
