Článek
Vzájemný obchod EU s Čínou je aktuálně nastavený tak, že každý rok utrácíme za dovoz zboží a služeb z Číny více než si vyděláme zpětným prodejem vlastního vývozu. Když tento rok statistický úřad naměřil meziroční nárůst obchodního deficitu s Čínou o 60 %, dostala se do popředí zásadní otázka dlouhodobé udržitelnosti takového modelu.
Šéf evropské diplomacie Josep Borell otevřel toto téma při své poslední návštěvě Pekingu v pátek 13. října, která byla přípravou pro setkání na nejvyšší úrovni. Apeloval na Čínu, aby řešila nerovnováhy vzájemného obchodu, jinak EU přijme kroky ke snížení své závislosti na čínském exportu.
Borellův protějšek, ministr zahraničí Wang Yi, sice uznal obavy Evropanů a potvrdil záměr i nadále pracovat na otevřenosti čínského trhu, přebytek vývozu má ale pozitivní vliv na tvorbu pracovních míst a Peking tak má jen velmi malou motivaci dobrovolně situaci měnit.
Čínsko-americká obchodní válka
Na první pohled se stejným problémem oslovil čínské vedení už prezident Donald Trump, který ve snaze narovnat bilanci vzájemného obchodu začal v roce 2018 jednostranně uvalovat cla na dovoz čínského zboží.
Zřejmě doufal, že čínské zboží díky dovozním clům podraží, Američané si koupí menší množství a přebytek dovozu nad vývozem se v důsledku toho vyrovná. Mezinárodní obchod dnes ovšem není pouze dvoustranný, ale představuje propletenec vztahů, při kterém mnohdy jeden výrobek obkrouží půlku světa, než se dostane na pulty prodejen.
Dovozní cla na čínské zboží tak efektivně dopadají na všechny země, které se podílely na jejich výrobě. Prezident Trump svými kroky dvoustranný obchodní deficit s Čínou nevyřešil, ale vyvolal i obchodní válku a řadu odvetných cel, která dále zamíchala rovnováhou vzájemného obchodu.
Obchodní bilance EU a Číny
Co vyplývá z této polemiky pro nás? Evropskou diplomacii vystrašil prudký meziroční nárůst deficitu obchodní bilance s Čínou, což ukazují čísla Eurostatu. Podle nich EU z Číny dovezla ve druhém čtvrtletí 2023 zboží a služby v hodnotě 127,4 mld. EUR, zatímco zpátky byla schopná vyvézt pouze 77,1 mld. EUR.
I když EU z Číny opravdu dováží více zboží než putuje zpátky, tato čísla mají omezenou vypovídající hodnotu, protože je v nich započítaný stejně jako v případě USA obchod s celým dodavatelským řetězcem a nevíme jakou přidanou hodnotu má Čína.
Kvůli propojenosti světa nám proto mnohem více napoví o aktuální situaci čísla měřící obchodní bilanci EU s celým zbytkem světa. V druhém čtvrtletí 2023 vyvezla o 52,7 miliard eur více zboží a přebytek vývozu služeb dosáhl 33,7 miliard. Podobně jako Čína tak vyvážíme více zboží a služeb, než dovážíme. Se zbytkem světa tak máme diametrálně odlišný obchodní vztah.
Jaký dopad má deficit obchodní bilance?
Obchodní deficit EU s Čínou znamená, že nakupujeme více čínského zboží a služeb, než si vyděláme prodejem zboží a služeb zpátky do Číny. Teoreticky se nám tak nabízí tři možnosti, kde vzít chybějící peníze. Můžeme si je vydělat prodejem zboží a služeb v ostatních zemích, od Číňanů půjčit nebo prodat jim prodat nějaká aktiva.
Pro EU jako celek platí první možnost, a proto má deficit obchodní bilance s Čínou nevýznamný dopad na chod evropské ekonomiky. Přebytek celkové obchodní bilance EU ukazuje, že si vyděláme vývozem zboží do světa dost, abychom zaplatili za všechny naše nákupy z Číny a zbytku světa.
Udržitelnost obchodního deficitu
Pro posouzení dlouhodobé udržitelnosti tohoto systému je ovšem třeba dívat se víc ze široka na obchodní výměnu celého světa. Čína má dlouhodobě podle profesora Michaela Pettise přebytky výroby, protože systémově udržuje relativně nízké mzdy. Čínské zboží je kvůli tomu levnější, ale čínští pracovníci nemají dost peněz na nákup celé domácí produkce.
Pokud Čína nechce zvyšovat mzdy, musí tak prodávat přebytky v zahraničí nebo omezit výrobu a propustit přebytečné zaměstnance. Zatímco EU část přebytku koupí a přesune prodejem svého vývozu dál, na světě existují země, které tyto přebytky absorbují a dlouhodobě vykazují obchodní deficit.
To je příklad USA, které za nákupy z Číny platí na dluh, například prodejem státního dluhu čínské centrální bance, a prodejem svých aktiv. I když jsme svědky toho, že tento systém může fungovat relativně dlouhou dobu a pomohl Číně vyrůst v druhou největší ekonomiku na světě, jednou přijde čas, kdy se růst amerického dluhu omezí a s ním i poptávka po čínském dovozu.
Čína si pak bude muset pro svoji nadprodukci hledat nové zákazníky jinde v zahraničí, přidat peníze Číňanům a vytvořit dostatečnou domácí poptávku nebo výrobu omezit.
Jan Veselý, ekonom
