Článek
Tlak liberálů začíná bránit dalšímu vyhrocování vztahů s Čínou a eskalaci napětí vůči Severní Koreji a pootáčí tak pomyslné kormidlo směřování nazpět k strategii smířlivější agendy s dvěma klíčovými sousedy. Jak tedy vypadá rozložení politických sil po volbách a o co se v korejské politice hraje?
Kyvadlo jihokorejské demokracie osciluje mezi dvěma hlavními politickými tábory, tj. národně-konzervativní centristickou pravicí a opozičním demokratickým proudem, představujícím liberální a více sociálně orientovanou alternativu k dříve vládnoucí elitě vojensko-korporátní jednoty. Konzervativní strana prošla řadou reforem a změn názvu z Grand National Party, později Senauri Party, až do podoby nynější Strany lidové moci (People Power Party, PPP).
Jihokorejští konzervativci zaujímali dlouhá léta domintantní postavení podobně jako japonská vládní Liberálně demokratická strana, která v rozporu se svým názvem byla a je spíše ve skutečnosti stranou národně konzervativní. Na Tchaj-wanu tuto roli splňovala podobně státotvorná Národní strana Kuomintang. Tyto dálně-východní politické modely vlastně představovaly s jistou rezervou de facto model vlády jedné strany i přes formálně existující demokratické režimy a instituce.
Jejich hegemonie nedovolovala později tolerované slabší opozici na dlouho uchopit moc a vynutit podstatnější změnu poměrů v zemi. Propojení vládnoucích rodinných dynastií v politice s velkým byznysem, armádou, mediální scénou a s pevnými vazbami na USA vždy po dalších volbách vygenerovalo novou podobu oprášeného režimu, s částečnými ústupky před sílící kritikou zbytku společnosti a formujících se nevládních aktérů.
Tak jako na Tchaj-wanu, v Jižní Koreji opozice nakonec zesílila natolik, že dokázala dobýt tradiční bašty moci i na více než jedno volební období. Z letošních jihokorejských parlamentních voleb vyšla vítězně opoziční Jednotná demokratická strana (pod dřívějším názvem v angličtině jako New Politics Alliance for Democracy, NPAD), která v Národním shromáždění udržela a posílila svou většinu z předchozích voleb a nyní se ziskem 175 křesel z 300členném zákonodárném sboru (oproti dřívějším 145) potvrdila už dřívější převahu v parlamentu nad provládní PPP (108 mandátů), kterou reprezentuje konzervativní prezident Jun Sok-jol.
Výsledek voleb, který hongkongský South China Morning Post označuje pro prezidentský kabinet za zdrcující, měl zatím za následek rezignaci dosavadního předsedy PPP Han Dong-huna, konzervativního premiéra Han Duk-Soa a několika poradců oslabeného presidenta. Exekutivními pravomocemi vybavenému presidentovi coby vlastně šéfovi kabinetu, disponujícímu i právem veta vůči parlamentu, se bude ve zbytku svého mandátu vládnout proti legislativnímu sboru ovládanému opozicí o poznání hůře. Většina presidentských exekutivních iniciativ může být prakticky zablokována parlamentní opoziční většinou v atmosféře dmoucí se vlny nespokojenosti a sociálních protestů. Pro překonání presidentského veta by ovšem museli demokraté ke svým 175 křeslům přidat ještě 25 a získat tak dohromady 200 hlasů.
Domácí i zahraničně politická agenda
Zatímco konzervativní vláda presidenta Juna se více klonila k americké straně a Japonsku, tlak liberálů proti vyhrocování rozkolu s Čínu a eskalaci napětí vůči Severní Koreji pootáčí směřování nazpět k strategii smířlivější agendy s dvěma klíčovými sousedy. Prezidentské pravomoci v zahraniční politice v jihokorejském systému ovšem parlament vážněji korigovat nemůže.
Zatímco prezidentem Junem reprezentovaný konzervativní tábor se v regionální politice silněji kloní, společně s Japonskem, k americko-britsko-australské protičínské alianci AUKUS (Austrálie, Spojené Království a USA) a k podpoře Tchaj-wanu v rámci západní politiky v Indo-Pacifiku, posílení jihokorejští demokraté do těsnější závislosti na USA a antagonizaci vůči ČLR, nejdůležitějšímu ekonomickému partnerovi, příliš nespěchají.
Urgentní bezpečnostní témata v souvislosti s KLDR a sbližování Korejské republiky s NATO sdílením protiruské politiky a protiruských sankcí, ovšem bez přímých zbrojních dodávek na Ukrajinu, opozice podporuje. Pro srovnání stojí zmínit, že v době znovu oživující agendy s Ruskem zásobuje Severní Korea Rusko zbrojními dodávkami pro potřeby ukrajinské fronty a že Moskva pokračuje v technické asistenci pro severokorejské raketové nosiče.
Je mnoho témat, která polarizují jihokorejskou společnost a její hlavní dva politické tábory, avšak zahraniční politika zpravidla volby nevyhrává. Sociální napětí, ceny nemovitostí a potravin, vztahy s KLDR, kulturní války, studentský aktivismus, a nepříznivý demografický vývoj spojený se stárnutím populace a nízkou porodností dohromady přispívají k pnutí v modernizující se společnosti.
Rudolf Fürst, politolog a sinolog
Použité zdroje: CSIS (Center for Strategic and International Studies), ISPI (Italian Institute for International Political Studies), NIKKEI, South China Morning Post
