„Papiňák“ na Středním a Blízkém východě rychle zvyšuje svůj tlak

Donald Trump opět všechny překvapil a vydal rozkaz k útoku na íránská jaderná zařízení. Co na to sousední země? Vítají americký útok jako osvobození od velkého a silného rivala, nebo se naopak obávají, co vojenská operace přinese? Jak budou postupovat a na čí stranu se přidají regionální hráči? Téma rozebírá odborník na Blízký a Střední východ Tomáš Strnad.

Donald Trump zůstal věrný své pověsti nepředvídatelnosti, na které si tolik zakládá, a poté, kdy dal Íránu 2 týdny na úplné zastavení jaderného programu, v neděli ráno, tedy dlouho před vypršením lhůty, vydal rozkaz k útoku na íránská jaderná zařízení. Zdá se však, že Írán až tak překvapený není.

Dosavadní izraelské útoky na íránská jaderná zařízení zatím přinesly pouze částečný úspěch. Především zařízení ve Fordow je hluboko v zemi a Izrael nemá bomby, které by byly schopny tak hluboko proniknout. Jen USA mají bomby GBU-57, které toho, možná, schopny jsou. Při útocích měla být zasažena i tato zařízení a dle slov amerického prezidenta úplně zničena. Zatím však z okolí není hlášena žádná radiace. Nikdo tedy ve skutečnosti neví, co dosavadní bombardování opravdu způsobilo a jak na tom vlastně íránský jaderný program aktuálně je. Okolní státy jsou však znepokojeny.

Saúdská Arábie

Saúdská Arábie americké zapojení do útoku na íránská jaderná zařízení odsoudila, vyjádřila hluboké znepokojení a vyzvala k deeskalaci. Jedná se přitom o historicky klíčového spojence USA, který byl v minulosti hlavním rivalem Íránu a byl připraven proti Íránu tvrdě zakročit. Spekulovalo se dokonce o tom, že byla Saúdská Arábie ochotna poskytnout svá letiště k útoku na Írán, což však súadští představitelé vytrvale popírají.

V roce 2023 ovšem Čína zprostředkovala dohodu mezi oběma zeměmi, a od té doby se vzájemné vztahy regionálních rivalů zlepšují. Od podpisu dohody neprovedli jemenští Húthíjové na saúdské území jediný útok a Írán žádnou nepřátelskou akci. I přes napjatou situaci v regionu tak obě země dohodu dodržují. Dohoda je taky pravděpodobně jedním z důvodů, proč Írán nechce uzavřít Hormuzský průliv a dosud váhal s útoky na americké vojenské základny, přestože věděl, že USA Izraeli i při útocích na Írán poskytují vojenskou podporu a zpravodajskou pomoc. Írán ovšem nechtěl zavléct USA do války a útok na americké základny by znamenal taky útok na země, na jejichž území se tyto základny nachází.

V Saúdské Arábii žije, především ve Východní provincii, šíitská menšina. Od podpisu dohody s Íránem se situace uklidnila a vztahy této menšiny s vedením země jsou velmi dobré. Saúdská Arábie nechce mít na svém území zbytečné problémy. Pokud by navíc byla íránská jaderná zařízení vážně poškozena a do okolí by unikla radiace, nikdo neví, kam až se v regionu může dostat.

Irák

I Irák americký útok na íránská jaderná zařízení ostře odsoudil a označil ho za nebezpečnou eskalaci. V Iráku býval v posledních letech silný íránský vliv. Země je rozdělena do různých náboženských a národnostních skupin. Přes polovinu obyvatel vyznává právě šíitský islám, stejně, jako v Íránu. To sice neznamená, že by byli stoupenci íránské politiky, ale jistý vliv zde může být. Tato země od pádu Saddáma Husajna prošla dlouhou dobou nestability a nyní velmi těžko stabilitu a klid hledá.

V zemi působí velké množství různých šíitských milicí. Počátkem roku ovšem jejich vůdci vyjádřili připravenost složit zbraně, rozpustit své organizace a vyzvat své členy, aby se včlenili do řádné irácké armády. To by se nemohlo stát bez alespoň tichého souhlasu Íránu. Pozice oficiální irácké vlády, armády a bezpečnostních složek sílila. Irácká vláda tak má oprávněné obavy, aby útok na Írán vše nezvrátil a neuvrhl zemi do chaosu a občanské války. V zemi se organizují mohutné demonstrace a značná část obyvatel (sunnitů i šíitů) volá po zapojení do války proti Izraeli a USA. Vláda však má zatím situaci pod kontrolou a drží se pevně neutrální pozice.

Libanon

Americký útok odsoudil rovněž Libanon. Libanonský prezident varuje před nebezpečím eskalace velkého regionálního konfliktu. Pro tuto zemi, která je rozdělena do mnoha náboženských skupin, prošla si dlouholetou a bolestivou válkou a byla částečně zasažena také izraelskou odvetou za teroristický útok z Gazy, je situace obzvlášť nebezpečná.

Nový prezident Joseph Aoun i premiér se postavili k Hizballáhu, který má v zemi silné postavení, více kriticky. Snaží se zemi vést k neutrální pozici a neúčastnit se regionálních konfliktů. I Hizballáh v posledním období ustupoval a na jaře začal své pozice na jihu země, tedy u hranic s Izraelem, postupně předávat pod kontrolu oficiální libanonské armády. Spekulovalo se dokonce o možnosti složit zbraně a do armády se přímo začlenit. Tento krok by rovněž nebyl možný bez alespoň tichého souhlasu Íránu.

Nové libanonské vedení se tak oprávněně obává další eskalace, která může zemi uvrhnout do nové občanské války a chaosu. Zatím se však daří držet situaci pod kontrolou.

Omán

I Omán americký útok na íránská jaderná zařízení ostře odsoudil. Tato země je navíc ve velmi nepříjemné situaci, protože doposud zprostředkovávala jednání mezi USA a Íránem a věřila v dohodu. Již izraelský útok na jaderná zařízení a slova Donalda Trumpa o tom, že o tomto útoku věděl, ať již byla nebo nebyla pravdivá, Omán, který navíc navázal s Izraelem diplomatické vztahy a nikdy se proti této zemi nepostavil, doslova šokovala. Oficiálně to Omán již tenkrát označil za zradu.

V případě Ománu se jedná o velmi mírumilovnou, klidnou a tolerantní zemi, která se vždy snažila dojednat mír a velmi úspěšně zprostředkovala mnoho mírových dohod a příměří. Tato její pozice a důvěra vůči západním zemím je proto nyní zásadně ohrožena.

Turecko

Turecko tento akt rovněž odsoudilo, a to i přes velmi dobré osobní vztahy prezidentů Erdoğana a Trumpa. Ze strany Turecka ale nejde ani tak o samotný americký útok. Írán dokonce představoval určitého rivala v tureckých regionálních projektech. Jisté oslabení této země by se tak Turecku, stejně jako některým dalším zemím, možná i hodilo. Takto tvrdý útok ohrožující bezpečnost v regionu je ovšem i pro Turecko nepřijatelný.

Turecko se navíc domnívá, že se nejedná pouze o Írán, ale o celý region a že po Íránu může přijít řada na jiné země, jako je právě Turecko či Pákistán. Tento útok je chápán jako jasný signál Izraele vůči komukoliv, kdo by v regionu chtěl mít jaderné zbraně či získat dominantnější roli, ať se jedná o Írán, Turecko, Saúdskou Arábii nebo kohokoliv jiného.

Čeká nás velká regionální válka a další destabilizace?

Všechny země v regionu americký útok překvapil. I ty, které neměly s Íránem dobré vztahy, přály si jeho oslabení a se znepokojením vnímaly jeho jaderný program. Chápou ho totiž jako útok na svobodné právo jakékoliv země v regionu mít vlastní moderní technologie, včetně těch vojenských. Subjektivně se nikomu nemusí líbit, že Írán, možná, chtěl mít jaderné zbraně, a můžeme v tom vidět oprávněně ohrožení. Můžeme taky s jistou úlevou vnímat, pokud bude tento program zlikvidován, tedy pokud opravdu bude zlikvidován. Jedná se však zároveň o porušení mezinárodního práva, a tak to celý region i vnímá. Všichni situaci vyhodnocují tak, že si Izrael může dělat, co chce, a USA ho vždy podpoří.

Nikdo v regionu si nepřeje další eskalaci a všechny vlády se budou snažit držet situaci pod kontrolou. I přes ostré výroky na adresu Izraele a USA si nikdo pravděpodobně proti těmto zemím netroufne jít vojensky, ani nepřijme žádná zásadní opatření. Jedná se čistě o rétorická cvičení s cílem uklidnit vlastní obyvatelstvo a navenek vypadat silně.

Málokdo si ovšem uvědomuje, jak tento krok mění chápání světa a důvěru regionu v západní hodnoty a právní systém. Bude velmi těžké mluvit o našich ctnostných hodnotách, lidských právech a ochraně napadeného před agresorem, i kdyby napadený nebyl úplný svatoušek. Svět se mění a každá země regionu chápe, že si musí jít vlastní cestou, bude diverzifikovat a hledat spojence mimo západní svět. Poté, kdy postupně jedna země regionu za druhou navazovala diplomatické vztahy s Izraelem, je tento proces na dlouhou dobu zastaven.

Jak se říká: „když se dva perou, třetí se směje“. Nejvíce v této situaci získá Čína a částečně také Rusko. Tyto země budou pro státy regionu jedinými neutrálními a důvěryhodnými partnery, kteří dodržují své sliby, bez ohledu na to, do jaké míry to je nebo není pravda. Tyto země jsou taky logickými adepty na zprostředkovávání dohod v regionu, protože si jako téměř jediné zachovaly neutralitu.

Ať již bude výsledkem útoku na Írán cokoliv, pod kouřem prachu z raketových útoků se nám potichu a nepozorovaně mění celý svět a poměr sil v něm.

Tomáš Strnad, odborník na Střední a Blízký východ

Text jsme původně uveřejnili na webu Asiaskop.cz, kde se věnujeme i dalšímu dění v celé Asii.

Zdroje: