A kde se teda smaží?

Tak jo, měla jsem sice rozepsaný jiný článek, ale byla jsem ponouknuta, tak proč ne.

Asi budu brečet. Proč mně nikdo práci nenabídne? Ne, proč mě nikdo do práce nenutí? A tím myslím práce tohoto typu – psaní.

Připomíná mi to přesně model asi před 20 lety, kdy jsem plakala, proč u toho filmu nepracují teda lidi, které přesně tento projekt zajímá? Kteří přirozeně budou mít k tomuto vztah a budou si na jisté věci dávat pozor? Ale je to marné, je to marné, je to marné…

Jdu dělat něco na email, už ani nevím co, zběžně se dívám periferním viděním, kdo zase umřel – rovná se skenuju stránku a dívám se na krátké titulky, a co nevidím! Jde se smažit! Hurá! To zase nezhubnu!

Aj…

Přečetla jsem si článek dokonce do konce, abych se přesvědčila, že to není past na mě. Na čtenáře. A v-v-v-vono ne! Jestli to půjde, doplním obrazový materiál v podobě skenů. Pokud to nepůjde, jenom tady verbálně zaúpím nad tím, že, jak předpokládám, autor je pravděpodobně za články placen, články jsou pravděpodobně tak jako je tento článek kontrolování nějakým editorem nebo nějakou kontrolu předtím veřejným publikováním, a my stejně místo mazání smažíme! Hur-rá!

Tak, a teď abych nebyla jenom za potvoru, zopakuji druhou část, kterou se horko těžko stále učím, respektive učím se držet si ji neustále v paměti – ve škole obvykle slýcháte tu druhou stránku, (nebo pokud se snažíte něco naučit sebe sami), že v momentě, kdy uvidíte nějaký problém ve formě, obsah už vás dál nezajímá, že vás lidi na základě prvního dojmu odsoudí… No, pro takové ty vědecké, praktické a logické účely je čeština velmi těžký jazyk, až zbytečně. I vědci mají ty tendence vlastně ani pořádně nečíst, co student říká, vlastně všechno, co říká, rovnou vyškrtat, a pak ho kritizovat za takzvanou „formální stránku věci“. (Ano, mluvíme o stejné kategorii lidí, která potom nedokáže napsat odborný článek bez chyb.) V praxi to vypadá tak, že vlastně odborníci a „odborníci“ ani netuší, za co ty studenty kritizovat, protože to nikde vypsané není, takže kdo čemu rozumí, za to daného studenta zkritizuje. Takže pokud někdo rozumí víc v češtině, respektive pokud si myslí, že českému jazyku rozumí lépe, buzeruje studenta za to. A chraň tě koště, aby „odborník“ náhodou domýšlel, že rozumí víc nějaké „odborné“ věci, kterou se všichni neučíme od první třídy základní školy. A jelikož student si moc nevybírá, kdo bude jeho oponent, a kdo bude jeho vedoucí, tak padni, komu padni. Já jen, abych tady nastínila spravedlnost reality.

Ale zpátky, tohle nebude diskuse o složitosti jazyka – je poměrně úsměvné a poměrně trapné, že ty nejlepší věci jsem se nenaučila ve škole, ale mimo ni. Například, že když je někdo dyslektik a má nějaký problém, neznamená to, že nemá daleko geniálnější myšlenky než vy sám.

A tím myslím… au.

Pravda.

Myšlenka článku je úžasná, článek se mi líbil, jenom mě trochu mrzí, že ani po druhé kontrole něco tak zásadního a velkého, jako je nadpis článku, je neuhlídatelný. A z praxe a ze života – ano, i takovéto velké kiksy se nedají stoprocentně pohlídat. (A vůbec tady celým textem nedloubu loktem do jistých akademiků, kteří absolutně bez sebereflexe tvrdí, že je v „odborné práci mnoho pravopisných chyb“, a přitom nejsou do posudku ani schopni napsat, co tím vlastně básník myslel, kde se podle něj vyskytují, a co za pravopisnou nebo gramatickou chybu vlastně považuje. No jo, to by asi nefungovalo, to bychom si potom mohli porovnat, jestli on rozumí češtině lépe než já nebo naopak. A zvláště křehká docentská nebo profesorská duše by něco takového přes sebe nepřenesla, obzvláště pak, jen nositelem titulu muž. Takže pro jistotu zahladit všechny stopy, a nikdy ani nezmínit, o čem se to bavím – to je jistější. Blběji se to napadá a rozporuje. A já přece nejsem blázen, abych si zaplatila nějakého korektora, což by dělalo dobrou desítku, možná minimálně desítku, který mi to znovu projede a opraví, a řekne mi, co tím možná básník myslel.)

Což nás vrací k článku z před několika dny – ani profesoři nedokáží odborný článek napsat bez pravopisných, gramatických, stylistických a případně i odborných chyb. Ani ten, komu svěříte svůj text ke kontrole a zaplatíte mu za jeho službu, vám ho nezkoriguje dokonale.

Takže – buďme k sobě vstřícní, milí a mějme pochopení. (A mějme se rádi. (A travme více času na https://prirucka.ujc.cas.cz/, zvláště když tvoříme texty. (Jo. A forma není nad obsah.)))