Článek
K sepsání tohoto článku mě inspiroval jeden pán „mám to na háku“.
Nedávno byl publikován článek, který rozebíral Haberu a Peštovou a jejich preventivní podstoupení kolonoskopie střev. Spousta lidí, spousta názorů, spousta z nich zplozená jenom díky tomu, že se toho vyšetření vlastně všichni bojí. Navzdory řečem, navzdory názorům ostatních, v momentě, kdy máte ve stolici krev, nebo máte nějaké jiné zažívací problémy, vám váš obvodní lékař (případně kterýkoli jiný lékař) preventivně doporučí toto vyšetření podstoupit okamžitě, bez ohledu na váš věk nebo vaši popularitu. A samozřejmě, od jistého věku nabízí tuto možnost automaticky. A samozřejmě, v drtivé většině ji aspoň zpočátku Češi automaticky odmítají. Diskuze o vyšetření je asi zbytečná, každý z nás si přesumíruje, co je pro něho lepší osud. Pravděpodobně stejně jako v případě preventivního vyšetření prsu, nad kterým by naše babičky také mávly rukou, naštěstí dnešní babičky už jsou víc informované. A odvážnější.
Co se článku týká, je fakt, že absolvovat kolonoskopii pod „oblbováky“, je dnes stále nestandardní, v České republice napříč městy a velikostmi pracovišť stále ještě široce odmítaná praktika. Pokud tedy nemáte známé, nenavštívili jste nějaké specializované pracoviště, kde můžete doktory oficiálně „podplatit“, nebo pokud vás vyloženě nechtějí nalákat a neberou tyto záležitosti rozumně přímo lékaři. Navzdory našim praktikám ale jsou země, kde se oblbováky proto toto vyšetření podávají automaticky, takže jde jenom o náš (doktorů) přístup k této (pro většinu z nás silně nepříjemné) záležitosti.
Pro výkřiky typu „jak může být prohlédnutí prevence“ – chápu, co tím myslíte, je to prevence invazivní. Ale to, když jdete do terénu trhat osobám drogově závislým jehly od ruky, je (pro ně) taky invazivní. Zpravidla hovoříme o třech až čtyřech typech prevence (Primární, sekundární, terciární, mimochodem.). Primární prevence je ta, která bývá nejmírnější a pouze informativní. Například přečtení si článku o tom, jak Habera s Peštovou podstoupili prevenci rakoviny tlustého střeva a nechali si udělat kolonoskopii, a následné napsání vlastního názoru bez vlastní zkušenosti ideálně o tom, jak byste si v životě nenechali kolonoskopii dělat. Kterým jste vlastně dokázali pouze jedno – že vás článek natolik zaujal, že jste se na něj podívali, nejenom, že jste se na něj podívali, ale vzhledem k emocionální reakci jste si jej také zapamatovali, a nejenom, že jste si jej zapamatovali, ale vzbudil ve vás také tak silné smíšené pocity, že vás to vyburcovalo k tomu dokonce zanechat vlastní komentář. No řekněte mi, že ten článek neposloužil svému účelu? Takže ano, v rámci primární prevence můžete jíst, co vám doktoři doporučují. Určitě je to lepší než ignorovat situaci celou. Bohužel, jak všichni dobře víme, většinou vás před tímhle nespasí ani zdravý životní styl.
A pro vaši informaci, „primární prevence se zabývá 1/2. až 1. stádiem vývoje nemoci. Cílem je omezit incidenci onemocnění (nebo alespoň oddálit jeho vznik) odstraněním již vzniklých rizikových faktorů“ (WikiSkripta, projekt 1. lékařské fakulty a Univerzity Karlovy).
Sekundární prevence se obvykle snaží jevy včas zachytit a bránit jejich prohlubování, šíření. Což na kolonoskopii sedí. Lékaři a pomáhající zdravotní personál jsou obvykle dost dobře vycvičení na to, aby poměrně s jistotou odhadli, že se ve střevě děje něco, co se dít nemá. Navíc výhodou kolonoskopie je, že se při tomto zákroku – ano, dámy a pánové, v tomto momentě se endoskopická metoda vyšetření trávícího traktu překlápí do oblasti zákroků, která se z tohoto důvodu podniká na operačním sále, ve sterilním prostředí – ne jak se vám tady někteří lidé snaží vsugerovat, když tuto záležitost zlehčují – dají menší věci přímo odstranit. Například polypy. Při prohlídce se dělá rovnou biopsie. A tak dále.
Opět pro vaši informaci, „se 1. až 3. stádia vývoje nemoci. Její podstatou je včasná diagnostika, která vede k zabránění progrese nebo k vyléčení asymptomatického nebo časného stádia vývoje nemoci“ (WikiSkripta, projekt 1. lékařské fakulty a Univerzity Karlovy).
Terciární prevence se pak „zabývá 3. až 4. stádiem nemoci. Cílem je omezení progrese onemocnění, zabránění opakování klinických příhod a zabránění vzniku postižení nebo ztráty soběstačnosti“ (WikiSkripta, projekt 1. lékařské fakulty a Univerzity Karlovy).
Vyčištění střev samo o sobě, v závislosti na způsobu, zabere poměrně dlouho. Záleží, zda jej podstupujete v nemocnici, či v domácím prostředí. Záleží také na tom, jak moc plné máte střevo a jaké obtíže nebo jak normální režim stravy jste měli před zahájením vyčišťování.
Délka kolonoskopie – jak dlouho je třeba. Rozhoduje doktor. Ale budiž: rozdílné zdroje uvádí rozdílné údaje. Dle dostupných informacích čistě teoreticky trvá kolonoskopie 30 až 60 minut (Počítejme pro jistotu s tím, že jsme normální lidi, za pobyt v soukromé nemocnici jsme si nezaplatili, a ocitli jsme se na pracovišti, kde nejsou super rychlí a neudělají nám to za deklarovaných 15 minut …vestoje trubičkou od zahradní hadice.). Pokud celou tu dobu protrpíte, nebojte se, jste v dobré společnosti. Není to zase až tak málo, trpět 30-60 minut. Pokud jste jedním z těch, pro které to byla brnkačka, tak držte aspoň zobák. Všichni vám to přejeme a všichni vám to závidíme, tak se s tím aspoň nemusíte vytahovat a trousit nežádaná moudra.
Na rozdíl od pana kabrňáka, a v souvislosti s tím, co vám vlastně podají a nepodají na sále, je praxe, že ještě nějakou dobu zůstáváte v areálu nemocnice (obvykle jako první hledáte záchod, co si budeme). Nesednete tedy do auta okamžitě a neodhopsáte do práce. Ve skutečnosti vám váš stav něco takového pravděpodobně ani nedovolí. Ti šťastnější z vás se budou potýkat s nutkáním vytlačit něco, co tam patrně nemáte, po dobu… nějakou. Jak dlouho to trvá, je asi silně individuální.
Protože si bereme modelovou situaci, kdy jako pacient nespíte, můžete se připravit na to, že celou dobu komunikujete s lékařem. Vidíte, co dělá, a jak. (Nemusíte se ovšem dívat.) Předáváte mu informace, jestli už vás protrhl nebo ne. (Ostatně „vzácnou komplikací je protržení stěny střeva endoskopem“ (WikiSkripta, projekt 1. lékařské fakulty a Univerzity Karlovy).) Právě proto se brání doktoři plné anestezii – aby měli kontrolu a věděli, jestli vám vyšetřením něco nezpůsobili. Ale hlavu vzhůru. I úpění je komunikace! A nebojte se, oni jsou zvyklí na ledasjaké případy a jsou zvyklí na ledasjaké reakce. Úpění a bolest/tlak jsou, jak by vám měli při zákroku sdělit, normální. Už jsem zmínila, že i při oblbovácích vidíte, co se děje, slyšíte je bavit se o vašem střevě, a komunikujete s nimi? OK, tak to bychom měli.
Jeden z důvodů, proč se zákrok dělá na sále, je pravděpodobně i ten, že kdyby se něco nepodařilo, a vy jste spadli mezi ty 4 % nebo 4 ‰ nebo kolik se aktuálně uvádí s následky (viz protržení stěny střeva endoskopem), umožňuje jim to přístup vás okamžitě uspat a letět s vámi na operativní vyřešení situace.
Standardně jsou na sále dva zdravotníci, z nichž jeden je doktor.
Pokud si zvolíte variantu s uspáním nebo přispaní, máte-li tu možnost, počítejte s tím, že budete mít na sále za relativně plného vědomí určitě ještě minimálně anesteziologa.
Co se týká stavu a období po zákroku, je to opět individuální, v závislosti na spoustě faktorů. Pro zjednodušení složitosti pozákrokového stavu si můžeme vypíchnout body:
*) jak dobře jste byli vyprázdnění, a tím pádem, jak hluboko se oni endoskopem dostali (je rozdíl, když po pár centimetrech shledají, že se dál nedostanou kvůli stolici, a je rozdíl, když mají volný průchod až k tenkému střevu),
*) jak moc je inervené vaše střevo (osobně se domnívám, že záleží i na tom, jestli jste spíš horňák nebo dolňák, a tím specificky myslím, jestli jste spíš blinkací nebo kakací typ. Počítejte s tím, že pro vás subjektivně pocitově bude horší to vyšetření, co máte víc dráždivé. Jestli máte tendenci spíš zvracet, kolonoskopie by pro vás nemusela být tak strašná. A naopak. Pokud máte sklony k obojímu, pak bych sázela na inervaci),
*) jaký máte práh bolesti. Třeba jste zrovna vy ten šťastlivec, co vyšetření ani neucítí. Práh bolesti je taková sázka do loterie. Je dobře ho mít vysoko pouze pro některé záležitosti, v jiných vám to může naopak uškodit. (Tak mi vychází, že pokud ženy vnímají bolest silněji, zato víc vydrží, a muži bolest hůř snáší, zato mají práh bolesti výš, vydržíme plus mínus autobus tak nějak stejně. Nějaké námitky?).
Co se týká frekventovaně zmiňované bolesti při vyšetření – jedná se o velmi nepříjemný a velmi intenzivní tlak při průchodu sondy střevní kličkou – tedy obvykle je to ten moment, kdy hovoříme o bolesti/„troše tlaku“. Tento vjem vnímáme všichni individuálně subjektivně, individuálně subjektivně se s ním umíme poprat, individuálně subjektivně jej dáváme najevo a individuálně subjektivně o něm posléze hovoříme. Ideálně ve výrazových hyperbolách.
Kolonoskopie má jednu nevýhodu, a to zásadní – délka střeva. Ta je o něco větší než – pokud jste zažili – průchod sondou při gastroskopii (mimochodem, „koloskopické vyšetření neboli koloskopie se řadí k endoskopickým metodám vyšetření trávícího traktu. Jedná se v podstatě o určitou obdobu gastroskopie. Na rozdíl od ní se při koloskopii endoskopický přístroj zasouvá do konečníku a vyšetřuje se jím tlusté střevo v celé jeho délce a terminální ileum“ (WikiSkripta, projekt 1. lékařské fakulty a Univerzity Karlovy), možná proto tedy zmiňuji při diskusi o kolonoskopii také gastroskopii), takže lze očekávat, že toto vyšetření potrvá déle než gastroskopie.
Příjemné snad není pro nikoho ani jedno. No… možná masochisti? … Přežitelné je většinou obojí. Ano, bez narkózy. Ale pokud existuje možnost volby a vy víte, že jste přes zažívání citliví, tak je to pro vás individuálně subjektivně lepší s přispáním, pro doktory objektivně vždycky lepší bez přispání.
A po zákroku… Některá zdravotnická zařízení po vás budou chtít nějakou dobu na místě počkat. Také v závislosti na tom, jakým způsobem se kolonoskopie prováděla – zda s přispáním nebo bez něj.
Co se týká individuálně subjektivního pocitu, který z vyšetření tak nějak většinově asi sdílíme, většinou nepočítejte, že se „zvednete a jdete do práce“. S přispáním vás automaticky musí nějakou dobu (držet na místě, spoutat na posteli a) kontrolovat, pokud byste měli nějaké komplikace nebo měli odstraňovaný například polyp, zůstáváte na pracovišti z bezpečnostních důvodů několik hodin. Pokud vše probíhá, jak má, v zařízení nepřespáváte. Pokud tedy neprobíhá vyšetření v době, kdy už v nemocnici z nějakých důvodů hospitalizovaní jste.
Ale i bez narkózy musíte počítat s tím, že odcházíte s vysoce podrážděnou střevní stěnou, která by podle lékařů krvácet neměla, no ale v praxi… není to vyloučeno. Může. Pro jistotu počítejte i s průjmem (ne tím klasickým, spíš takovým tím, když zvracíte nasucho). V souvislosti s tím, jak moc vás vyprázdní, jak rychle do sebe potom dostanete nějakou potravu, nebo tekutiny, nebo i bez zásahu jakékoliv potravy a tekutin, nutí vás to na záchod. Přece jenom se jedná o mechanické dráždění z vnějšku dovnitř, a ještě k tomu opačným směrem, než kterým putuje natrávená potrava. V prostředí, do kterého se jenom tak nic (kromě sondy… a vaší natrávené potravy… a nějakých přirozených mikro biomů… spolknutého autíčka?…) nedostane. Co to asi tak může udělat?
Konečně: je velký omyl myslet si, že poté, co do vás šťourali hadicí… pardon… poté, co do vás půl a více hodiny šťourali metodou vyšetření trávícího traktu, z vás nic nevyteče, nevyjde… Ano, určitě to není přímo stolice, na kterou jste pravděpodobně zvyklí, protože v dané oblasti, kam se dostane sonda, je střevo pseudo prázdné. Bohužel, bohudík – střevo není nikdy úplně prázdné. Takže když zatlačíte, kromě vzduchu ze sebe dostáváte i další zbytky – hleny (které vznikají díky tekutinám v organismu), krev (které by nemělo být moc, a která pravděpodobně vznikla pouze podrážením sliznice – pokud opravdu krvácíte jako krvácíte, pokud se vám něco nezdá, zvláště po tomto zákroku, okamžitě běžte na pohotovost! Lepší živý hypochondr než mrtvý pacient.) a tak podobně.
Přeji mnoho štěstí těm, kteří se odhodlali, a držím palce všem, kteří byli donuceni - jsme s vámi!
Zdroje:
Koloskopické vyšetření [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné z: https://www.wikiskripta.eu/w/Koloskopick%C3%A9_vy%C5%A1et%C5%99en%C3%AD
Pavol Habera a Daniela Peštová skončili v nemocnici: Slova o obavách a studu z vyšetření [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné z: https://www.wikiskripta.eu/w/Koloskopick%C3%A9_vy%C5%A1et%C5%99en%C3%AD
