Článek
„Užívej si to, strašně rychle to uteče.“
Věta, kterou ženy po porodu slyší tak často, až se z ní stává forma společenského nátlaku. Je všude. Na Instagramu, v reklamách, v rozhovorech s jinými matkami i v dobře míněných radách okolí. Mateřství má být magické období plné lásky, naplnění a dojetí. A pokud to tak žena necítí? Něco je s ní špatně.
Jenže není.
Jedna žena jednou popsala moment, kdy seděla deset minut sama v autě před domem a brečela při představě, že musí zase nahoru. Ne proto, že by nemilovala svoje dítě. Ale protože byla úplně vyčerpaná.
A právě o tom se skoro nemluví.
Možná je nejvyšší čas přestat ženám namlouvat, že mateřství musí být krásné. Protože pro spoustu z nich je hlavně psychicky náročné, osamělé a vyčerpávající.
A to je normální.
Romantická představa versus realita
Kolem mateřství jsme vytvořili téměř posvátný obraz. Maminka s dokonale spícím miminkem, čistou domácností a hlubokým vnitřním štěstím. Žena, která se v mateřství „našla“ a pochopila smysl života.
Jenže realita často vypadá úplně jinak.
Nespíš. Bolí tě tělo. Ztrácíš kontrolu nad vlastním časem. Každý den se opakuje v nekonečných cyklech krmení, uspávání a přežívání od rána do večera. Místo vděčnosti cítíš frustraci. Místo naplnění někdy jen prázdno.
A pak přijde vina.
Protože přece „bys měla být šťastná“.
Tlak na matky je obrovský. A často neviditelný
Dnešní matky mají být všechno najednou.
Pečující, trpělivé, psychicky stabilní, upravené, ideálně pracovně aktivní, partnersky dostupné, a ještě vděčné za každý okamžik s dítětem.
Společnost jim současně říká dvě protichůdné věci:
„Děti jsou to nejkrásnější na světě.“
A zároveň:
„Když si je pořídíš, počítej s tím, že už nebudeš mít vlastní život.“
Mezi tím vším se žena snaží neztratit samu sebe.
Jenže o negativních emocích kolem mateřství se pořád mluví šeptem. Když žena přizná, že ji mateřství nebaví každou minutu, riskuje nálepku nevděčné nebo špatné matky.
Přitom právě upřímnost by mohla obrovsky ulevit tisícům dalších žen.
Mateřství není permanentní extáze
Je zvláštní, že u ničeho jiného tak absurdní očekávání nemáme.
Nikdo nečeká, že si budeš neustále užívat práci, vztah nebo péči o nemocného blízkého. I krásné věci jsou někdy únavné. I věci, které milujeme, nás dokážou vyčerpat.
Ale u mateřství jako by nebyl prostor pro ambivalenci.
Přitom je úplně možné zároveň:
milovat svoje dítě,
a nesnášet některé části mateřství.
Tyhle dvě věci se nevylučují.
Podle odborníků navíc mnoho žen po porodu zažívá úzkosti, pocity izolace nebo symptomy depresí. Jenže společenský tlak na „šťastné mateřství“ často způsobuje, že o tom raději mlčí.
Sociální sítě vytvořily novou soutěž matek
Instagramové mateřství je dnes samostatný žánr.
Béžové hračky. Domácí kaše ve tvaru medvídků. Usměvavé matky v lněných šatech, které vypadají odpočatě i po třech hodinách spánku.
Jen málokdo ale ukáže hysterický pláč v koupelně. Partnerské hádky z vyčerpání. Pocit izolace. Nebo moment, kdy žena sedí sama v autě před domem jen proto, aby měla pár minut klidu.
Sociální sítě z mateřství udělaly výkon.
A mnoho žen má pocit, že selhávají, protože jejich realita nevypadá dost krásně.
„Nebaví mě mateřství“ neznamená „nemiluju svoje dítě“
Tohle je možná nejdůležitější věta celého článku.
Společnost často směšuje mateřskou lásku s nekonečným štěstím z role matky. Jenže péče o malé dítě je psychicky i fyzicky extrémně náročná disciplína.
Nedostatek spánku, hormonální změny, ztráta identity, tlak okolí i samota mohou dopadnout na kohokoli.
Některé ženy si mateřství užívají od prvního dne. Jiné až později. A některé nikdy nebudou tvrdit, že to bylo nejkrásnější období jejich života.
Ani jedna varianta z nich nedělá horší matku.
Společnost chce po matkách absolutní obětování. A pak se diví, že psychicky kolabují.
Možná nepotřebujeme dokonalé matky. Jen pravdivé
Kdyby ženy mohly mluvit otevřeněji, možná by se tolik necítily selhané.
Možná by nebylo tolik matek, které se v noci rozbrečí vedle postýlky a současně mají pocit, že to nesmí nikomu říct. Možná by méně žen bojovalo s pocitem, že jsou „rozbité“, protože necítí neustálé štěstí.
Mateřství nemusí být pohádka, aby mělo hodnotu.
A žena nemusí každý okamžik milovat, aby byla dobrou mámou.
Možná by úplně stačilo, kdybychom konečně přestali chtít, aby matky byly šťastné neustále.
