Článek
Existuje otázka, kterou některé maminky po narození druhého dítěte slýchají až podezřele často.
„To jde dnes zase až do odpoledne?“
„Vy ho neberete po obědě?“
„I o prázdninách přijde?“
Na první pohled nevinné věty.
Ve skutečnosti ale nejde o zájem. Jde o hodnocení.
A to je přesně okamžik, kdy některé učitelky překračují hranici své profese.
Není jejich úkolem posuzovat, jak dlouho je dítě ve školce.
Není jejich úkolem zjišťovat, proč si ho maminka nevyzvedla po obědě.
A už vůbec není jejich úkolem dávat rodičům najevo, že jsou doma, a proto by dítě mělo být doma také.
Co rodič dělá během dne, je jeho soukromá věc.
Možná pečuje o novorozence.
Možná je po náročném porodu.
Možná řeší zdravotní problémy.
A možná si jen přeje, aby starší dítě nepřišlo ze dne na den o své kamarády, režim a prostředí, které dobře zná.
A víte co?
Nemusí to nikomu vysvětlovat.
Mateřská škola není služba určená jen zaměstnaným rodičům.
Je to vzdělávací zařízení.
Dítě tam nechodí proto, aby si jeho matka něco usnadnila.
Chodí tam proto, že tam patří.
Za úplný vrchol ale považuji chvíli, kdy se podobné otázky nepokládají rodičům, ale samotnému dítěti.
„Proč tě maminka nechává tak dlouho ve školce?“
„To si pro tebe přijde až odpoledne?“
Dítě tak dostává zprávu, že jeho maminka dělá něco špatně.
Že by vlastně mělo být někde jinde.
A že jeho rodina musí své rozhodnutí obhajovat.
To už není komunikace s rodičem.
To je zatahování dítěte do hodnocení dospělých.
Každá učitelka má právo mít svůj názor.
Nemá ale právo přenášet ho na dítě ani nutit rodiče, aby vysvětlovali svá rozhodnutí.
Pokud dítě chodí do školky v souladu s pravidly, je tím celá věc vyřešená.
To, jestli maminka po odchodu ze školky míří do práce, k lékaři, za novorozencem nebo domů, není předmětem kontroly.
Role učitelek je důležitá a zaslouží si respekt.
Stejně tak si ale respekt zaslouží i rodiče.
A ten začíná tím, že přestaneme hodnotit jejich život podle toho, v kolik hodin si přijdou pro své dítě.
