Článek
Kdo? Hadinec obecný. Mnohokrát jsem si ho prohlížela, jak si skutečně jako had nehnutě užívá slunečních paprsků peroucích do suché meze. Díky svým dlouhým kořenům se dokáže napít i ze značné hloubky, takže mu toto relativní sucho nevadí.
Jeho růžové, fialové až modré kvítky na mě vykukovaly z úžlabí listů. Dlouho jsem neznala jeho název. Od chvíle, kdy jsem si ho prvně přečetla, jsem ho ale nezapomněla. Herpetologové mi prominou. Já hady skutečně nemusím. Abych byla přesná, hrozně se jich bojím. Takže při sledování hadince jsem si vždy dávala bedlivý pozor, zda současně s ním na mě na suchém, teplém místě, které má hadinec tak rád, nečíhá i nějaká živá „hadice“.
Jeho léčebné využití vzhledem k obsahu alkaloidů, které jsou jedovaté, určitě nepatří do rukou laika. Kvetoucí nať je možné využít ke koupelím a obkladům při revmatismu.
Ale ne všechny rostlinky přeci musíme nutně posbírat, nasušit, využít. Dobře vám určitě udělá i jeho společnost, až vyrazíte někam na výlet.
Cítíte to horko? Praží slunce. Tak zpomalte, zastavte se a rozhlédněte kolem sebe. Třeba ho odhalíte, jak na vás číhá vedle železniční trati, či na okraji cyklostezky. Proč si vedle něj nekleknout a nesoustředit se chvíli na jeho krásný nenápadný kvítek. Možná vás okouzlí stejně, jako okouzlil mě. Dokázal pro mě na chvíli zastavit čas. Byla jen ta chvíle horkého jarního dne, slunce, rozpálená cesta, hadinec a já.
Zdroj:
Vlastní archiv