Článek
Jsem lenoch, nebudu se sápat nahoru pěšky. Hezky jsem se vyvezla busem do zastávky Kořenov, Příchovice. Asi jsem byla potrestaná za svoji lenost, protože těsně před výstupem z autobusu se z nebe spustily proudy vody. Krytá zastávka mě však před přívaly vod ochránila a já jsem to měla jako záminku k první svačince.
Déšť ani svačinka netrvaly dlouho, takže jsem se pustila po modré značce k bývalému lomu. U něj je odpočívadlo, můžete posedět a pak pokračovat až na vrch Hvězda, kde na vás ve výšce 959 m n. m. čeká novogotická rozhledna Štěpánka. Nejen že je krásná, ještě se k ní váže trošku tajemná pověst o knížeti Rohanovi. Ten měl stavbu rozhledny přerušit, protože ho cikánka varovala, že až se rozhledna dostaví, kníže zemře. Vznikla tedy jen základna s ochozem. A co si myslíte, že se stalo, když byla Štěpánka dostavěná? Krátce na to kníže zemřel. Byla to náhoda? Kdo ví…
rozhledna Štěpánka
Mě tedy aktuálně u rozhledny nikdo předpověďmi budoucnosti nestrašil, protože jsem se tam ke svému překvapení pohybovala takřka sama. Asi počasí návštěvníky odradilo, i když v době mé návštěvy rozhledny se již mraky roztrhaly. Paní v obchůdku však byla, rozhledna mě přivítala otevřenými dveřmi, vydala jsem se tedy po točitém schodišti nahoru. Já a výšky nejsme přátelé, ale tady je výstup skutečně nenáročný. A ten výhled! Určitě vystoupejte nahoru a až se vrátíte na pevnou zem, obejděte si ještě rozhlednu zezadu, rovněž se vám naskytnou krásné pohledy.
A mažeme dál. Od rozhledny se vraťte k restauraci Hvězda a po žluté značce jděte až k Minipivovaru Na Perlíčku. Pokud vám stoupání k rozhledně nestačilo, cestou si ještě vyjděte na Bílou skálu. Z rozcestí u pivovárku se dejte po zelené doprava, vyjdete u Rejdic. A přímo tam pod silnicí uvidíte jeden z pramenů potoka Zlatníka, který pramení ve dvou ramenech. Já si pro začátek své cesty kolem potoka vybrala toto. Cedulka „Vstupuješ na soukromý pozemek“ mě zarazila od cesty těsně kolem něj, jak jsem zvyklá chodit při zdolávání vodních toků.
pramen potoka
Prostě pak je to na vás, jak se s cestou kolem potoka Zlatníka poperete. Jde se stále po proudu dolů. Já vyrazila kousek po silnici, která vede nad ním, pak se mi podařilo sejít k němu. Je jedno, kudy půjdete. Krajina je tu nádherná. Kolem mě se střídaly lesnaté stráně, kvetoucí louky, výhledy do údolí i na kopce. Pomyslně sejít se můžeme u Lip v Rejdicích, odkud dál pokračujeme cestičkou do Zlaté Olešnice.
klesáme do údolí k potoku Zlatník
Můj pocit ze Zlaté Olešnice: „Je dlouhá!“ Pořád jsem šla, pořád jsem šla, slunce mi pralo do hlavinky, ranní déšť zmizel v nenávratnu. Omlouvám se tímto Zlaté Olešnici, nechci ji pomlouvat, neměla jsem možnost se s ní blíže seznámit. Byla jsem ráda, když Zlatník z obce vyběhl ven a já společně s ním zmizela opět po neznačených cestách v lesích. Pokud se chcete vydat stejnou cestou, tak za označením konce obce Zlatá Olešnice jděte dál lesem po silničce a odbočte první lesní cestou doprava. Čeká tam na vás odměna za cestu přes obec. Opravdu moc hezký úsek.
Zlatník se třpytil slunečním zlatem
Jdete, kocháte se, Zlatník ve slunci dělá čest svému jménu. Jeho dno ve slunci probleskuje zlatými odlesky. A najednou zjistíte, že cesta končí. Kde? V potoce. Co uděláme? Správně. Botky dolů a brodíme. Bylo již pěkně teplo, takže mně brodění nevadilo. Jen poté, co jsem z vody vylezla, byl trošku eskamotérský kousek nohy osušit a obout se. Sednout si nebylo kam, všude mokro, bláto. Předváděla jsem dozajista zajímavé gymnastické figury, když jsem se snažila ve stoje na jedné noze tu druhou otřít, navléct ponožku, obout botku a přitom nežuchnout do potoka.
Malé upozornění pro vás. Dávejte si pozor, kde máte skutečně potok přebrodit a kde se dá projít dál po břehu. Já brodila vícekrát, protože se mi podařilo přejít na špatný břeh a nemohla jsem se pak dostat na silnici. No užila jsem si vod Zlatníka dosyta. Bohužel až po návratu z výletu jsem si přečetla, že i v současnosti je kdysi zlatonosný potok Zlatník občasným cílem hledačů zlatých zrnek. Třeba mi při brodění jeho vodami nohy omýval zlatý prach. Mé nohy byly pozlacené a já si toho vůbec nevážila! Na druhou stranu vážila jsem si celého potoka, jeho krásně chladivé vodičky a nádherné přírody kolem. To je nad všechno zlato světa.
zřícenina hradu Navarova
Lesní cesta mě vyvedla na silnici se zelenou turistickou značkou a po ní jsem došla do Návarova. Prosím nekamenujte mě za to, jestli má být někde Návarov a jinde Navarov. Studovala jsem si v několika zdrojích, jak má být správně, ale panuje v tom trošku zmatek. Takže asi takto – došla jsem do obce Návarov, kde je zámek Navarov. Ten je však nepřístupný. Zelená vede dál lesem až ke zřícenině hradu Navarov. Ta je od jara do podzimu přístupná. Kdysi jsem na ní byla, a to na mě působila úplně jiným dojmem. Pamatuji si nějakou menší dřevěnou bránu, kterou se procházelo dovnitř, ohniště, klid. Teď to bylo jiné. Možná jsem místo navštívila v jiném rozpoložení, možná za to mohli poměrně hluční návštěvníci, kteří tam zrovna pobývali a místu brali jeho atmosféru. Ale za návštěvu tato zřícenina stoji, určitě ji nevynechejte.
Zlatník spěchá k soutoku
A jedeme z kopečka! Nohy vás samy ponesou, protože klesáme kolem Zlatníka a jeho vod zurčících po kamenech a v malých vodopádcích až ke Kamenici. Tam se Zlatník a Kamenice setkají, pod balvanem s kapradím se poprvé obejmou a společně peláší vstříc řece Jizeře. Ale to už je zase jiný příběh.
soutok s Kamenicí pod hradem Navarov
Vy si tady můžete vybrat pokračování cesty dle svých sil. Nejblíže na vlak to máte do Návarova, kde se setkáte i s Rusalkou (hospůdkou). Za hospodou přejdete po mostě a při pohledu doprava uvidíte v řece zbytky starého kamenného mostu. Ze silnice pak odbočíte doleva k nádraží.
Nebo můžete od soutoku pokračovat kolem řeky Kamenice proti proudu i po proudu po Palackého stezce. Proti proudu jsou pak první vlakovou zastávkou Plavy, po proudu je cesta delší a první vlaková zastávka je Jesenný.
Já skončila v Návarově. Nožičky jsem měla vypucované zlatou vodou Zlatníku, v očích zlaté záblesky slunce a v duši zlatý (nebo svatý?) klid. Tak se také vydejte na výlet a třeba se někdy někde v záblescích zlatých paprsků potkáme. Šťastnou cestu.
Zdroje:
